Čas od času se v hlavním zpravodajství objeví „šokující“ zpráva, jak policisté v neoznačeném autě odchytili nebezpečného piráta, který si to po suché, rovné a prázdné dálnici hnal třeba sto osmdesát. Při takových příležitostech se zpravidla dočkáme kázání policejních představitelů o tom, jak je rychlá jízda zlá a nebezpečná a že je potřeba více neoznačených policejních aut, více radarů, více represe a přísnější bodový systém. Samozřejmě se to všechno nakoupí z vašich peněz.
Lid pak čvachtá blahem, že byl zase polapen jeden nebezpečný zločinec, a oblažen pocitem zadostiučinění vyrazí druhý den páchat na dálnici mnohem větší zlo než někdo, kdo jel o trochu rychleji. Podívejme se tedy po čase znovu na běžné projevy řidičské neschopnosti, pasivní agresivity a hulvátství, kterých se mnozí neustále na dálnicích dopouštějí.
1. Bezdůvodná jízda v levém pruhu
Už jsme si to v samostatném článku ohledně jízdy v pruzích vysvětlili podrobně i s výkladem zákona 361/2000 Sb., ale určitě neuškodí ještě jednou připomenout to nejdůležitější. Na dálnici se stejně jako na jakékoli jiné silnici jezdí vpravo, respektive v pravém jízdním pruhu. Ty ostatní se smí užít jen pro předjíždění, případně pro objíždění (v obci pak pro odbočení nebo otáčení). Existují samozřejmě výjimky, jako je například souběžná jízda kolony vozidel.
Mnozí čtenáři budou v diskuzi jistě zase tvrdit, že pravý pruh je rozbitý od kamionů. Ale zaprvé se to dnes už týká jen malé části dálniční sítě a za druhé toto chování vidíme zcela běžně i všude tam, kde pravému pruhu vůbec nic není. A to, že někde v dálce na horizontu se objeví kamion, ke kterému možná za dvě minuty dojedete, rozhodně není důvod blokovat levý pruh.
2. Blokování prostředního pruhu
Podobně to platí i o prostředním pruhu na tříproudých dálnicích. Připomeňme, že pravý pruh není vyhrazen pro nákladní vozidla. Je určen i vám. Nejhorší na tomhle počínání je, že značně omezujete kapacitu komunikace. Pokud byste totiž zůstali v pravém pruhu, ostatní mají dva pruhy na to, aby vás předjeli.
Takhle ale musí slušný řidič z pravého pruhu provést poměrně nebezpečný manévr – přejet přes dva pruhy až do toho levého a pak se zase řadit zpátky. To už je vážně bezpečnější vás v rozporu se zákonem podjet zprava a dál pokračovat v pravém pruhu jako slušný a spořádaný řidič.
3. Pomalé předjíždění
Dalším častým prohřeškem nikoliv snad proti předpisům, ale proti etiketě, je bezdůvodné pomalé předjíždění. Samozřejmě nikoho nenutíme, aby při předjíždění překračoval dovolenou rychlost. Táhnout se ale levým pruhem v ranním provozu sto deset vedle souvislé šňůry kamionů jen proto, že je vám líto benzinu, opravdu nijak chvályhodné není. Zpomalujete tak provoz a několik desítek metrů za vámi auta téměř zastavují, než se celé koloně podaří srovnat rychlost na vaše pohodové tempo.
Když už se rozhodnete na dálnici předjíždět, nebojte se na to na chvíli šlápnout, ať nezdržujete. Pak se zařaďte zpátky do pravého pruhu a zase si jeďte dál svých tachometrových sto deset (což by ve skutečnosti byla na policejním radaru sotva stovka). Připomeňme v zákoně 361/2000 Sb. hlavně § 18 odst. 2 b): „Řidič nesmí omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním.“
4. Nevyužívání připojovacího pruhu
Velmi častým nešvarem je nevyužívání celé délky připojovacího pruhu k nabrání rychlosti, kombinované ještě s vynucováním si přednosti při připojování na dálnici. Zaprvé nikdo nemá povinnost vám z pravého pruhu uhýbat. Zadruhé, využijte celý pruh k tomu, abyste se pořádně rozjeli. I naprosto obyčejná auta jsou schopná se rozjet aspoň na 100 km/h vzcelku důstojně.
Také se nedivte, když vás pak někdo, kdo nemá s akcelerací problém, v připojovacím pruhu podjede a zařadí se před vás. Nemusíte mu hned vyblikáváním dávat najevo, že s ním nesouhlasíte. Řidič, který na rozdíl od vás umí za plyn vzít a připojit se na dálnici normálně, žádný předpis neporušil. V připojovacím pruhu se totiž pomalejší vozidlo v průběžném pravém pruhu předjíždět smí.
5. Vybrzďování rychlejších
Už jsme to psali několikrát, ale neuškodí si to znovu připomenout. Nikomu nepřísluší právo ostatní řidiče v provozu vychovávat. To smí jen policie, která ke kontrole toho, jak kdo jede, má nejen schválené prostředky, ale také právní monopol. Úmyslným vybržďováním, omezováním a zpomalováním ostatních si jen koledujete o to, že to duševně labilnější jedinec nevydrží a půjde si to s vámi vyřídit ručně. Možná pak skončí u soudu, ale co vám to bude platné, když budete mít rozbitá ústa a možná i auto?
Možná by také nebylo od věci zamyslet se nad tím, proč se za vámi tvoří ten dlouhý štrúdl nervózně vykukujících, troubících a blikacích aut, která se na vás lepí. Pokud z jakéhokoliv důvodu potřebujete jet mnohem pomaleji, než se zdá přiměřené všem okolo, zachovejte se podle toho a v maximální možné míře jim uvolněte cestu. Nebo raději na dálnici vůbec nenajíždějte a využijete pro své přesuny výletním tempem nějakou nízkokapacitní silnici nižší třídy. Jet po dálnici tak pomalu, že vás musí předjíždět i kamiony, opravdu není normální.
6. Ohrožování a netolerance kamionů
Nákladní auta jsou nedílnou součástí provozu a páteří ekonomiky. Na rozdíl od vlaků nemají vlastní vyhrazené koridory, takže se s vámi musí dělit o silnice. Naučte se s nimi prostě počítat. Nikdo z kamioňáků se nejezdí postavit do kolony na D1 nebo pražském okruhu z plezíru. Oni jinou možnost nemají a je to jejich práce.
Pamatujte na to, že kamion váží klidně 40 tun a nemůže provádět tak prudké změny směru jako osobák. Pro řidiče nákladních aut je důležité, aby se ostatní chovali předvídatelně a neschovávali se jim v mrtvém úhlu pod kabinou. Počítejte také s tím, že řidič kamionu může být unavený a nemusí mít zcela pohotové reakce. A také se hned nezlobte na všechny řidiče kamionů, kteří se pustí do předjíždění. Někdy to vážně neodhadnou, to je pravda. Ale jindy mohou být rozdíly mezi nimi docela výrazné a předjíždění je pak naprosto oprávněné. Přestože kamionu pochopitelně trvá déle než osobáku.
7. Nepředvídatelné manévry a couvání
Asi nejhorší, co můžete na dálnici udělat, je rozmyslet si na poslední chvíli v levém pruhu, že teď hned odbočíte. Případně zastavíte a začnete couvat zpátky na odbočku. Ve vysokých rychlostech nemají řidiči dost času reagovat. Běžná reakční doba řidiče s nástupem plného brzdného účinku jsou skoro dvě sekundy. Za tu dobu ujede auto ve 130 km/h přes 70 metrů. Následně si k tomu připočtěte brzdnou dráhu z takové rychlosti a zjistíte, že k plnému zastavení je potřeba nějakých 150 až 200 metrů.
Jakékoli unáhlené manévry jsou na dálnici extrémně nebezpečné. Nemůžete od ostatních řidičů čekat, že budou v každém okamžiku připraveni včas a správně reagovat na vaše rozmary. Zatímco ve městě jsou řidiči zvyklí čekat cokoli, na dálnici při náhlém vzniku kritické situace po několika desítkách kilometrů konstantní jízdy potřebuje mozek dlouhé desetiny k tomu, aby se uvedl do stavu plné ostražitosti a vyhodnotil, co se to vpředu vlastně děje. Řidiči také instinktivně váhají pořádně zabrzdit, aby se jim naložená polská dodávka za nimi nepodívala do kufru. Výsledek? Než se člověk naděje, urazí div ne půl kilometru, aniž by snížil pořádně rychlost.
Chovejte se tedy pokud možno maximálně předvídatelně, jeďte plynule (tak, abyste při běžném provozu vůbec nesahali na brzdu) a komunikujte s ostatními řidiči včasným používáním blinkrů. Pokud jste minuli sjezd, prostě pokračujte na další a vraťte se. Sice vás to bude stát nějaký čas a benzín, ale bouračky z toho, že se někdo na dálnici otáčel nebo couval, jsou jedny z nejděsivějších.