Přístrojová deska začínala jako obyčejné prkno. Teď se k jednoduchosti vrací

  • U kočárů tažených koňmi prkno chránilo cestující před blátem

  • V autech se palubní deska objevila když se motor přestěhoval nad přední nápravu

  • Rádia si našla cestu i do aut nižších tříd až v 70. letech

  • První centrální ovladač pro infotainment uvedly BMW, Mercedes a Porsche


Na automobilu, se kterým v roce 1888 podnikla první dálkovou jízdu Bertha Benzová, byste ji hledali marně. Ačkoliv palubní deska, stejně jako první automobil Carla Benze, má svůj předobraz v kočáru taženém koňmi, zdaleka ne všechna auta z prvních let jejich historie něčím takovým disponují. Obrat přichází až v době, kdy se motor stěhuje z prostoru pod sedadly nad přední nápravu. Tehdy vyvstane logická potřeba oddělit jej od cestujících a konstruktéři to řeší dřevěným prknem stejně, jako kdysi u kočárů.

Teprve v 20. letech minulého století se stala samozřejmostí přístrojová deska tak, jak ji známe i dnes. Kromě ukazatele rychlosti a počtu ujetých kilometrů ji zdobí i Chryslerem vynalezený, ve voze umístěný teploměr vody (1924) a hodiny, jež ostatně i v pozdějších dobách automobilkám poslouží coby levná výplň za otáčkoměr, jímž osazují až dražší výbavy.

Ve 20. letech už můžeme mluvit o skutečné přístrojové desce. Najdeme na ní rychloměr, hodiny a elektrické ovladače
Proudnicová Tatra 87 je dobrým příkladem, kam se vývoj interiérů aut i jejich ovládání posunul během jediné dekády

Skutečnou renesanci však zaznamenávají přístrojové desky v letech třicátých, kdy funkčnost doplňuje také elegance. V té době už slouží dřevo jen jako obkladový materiál, novým trendem je nechat vyniknout kov. V módě je také symetrie uspořádání, což má však spíše praktický základ: Bez větších úprav lze desku použít pro levo- i pravostranné řízení.

Kvíz: Poznáte model auta jen podle fotky interiéru?

Druhá světová válka na celou dekádu prakticky zastavila vývoj nových modelů, pokrok je v interiérech znát až v 50. letech. To je zároveň také období, kdy se automobilky nebojí experimentovat. Klasické kruhové budíky čím dál častěji ustupují hranatým ukazatelům připomínajícím stupnici rozhlasových přijímačů, první šestsettrojka neváhala do palubky v bruselském stylu implementovat obloukový rychloměr.

Když už jsme se letmo dotkli rozhlasu, právě v 50. letech se rádia začala v autech objevovat čím dál častěji. Prvním československým přístrojem je v roce 1949 představená tříelektronková Tesla 503 BV, spíše než autorádio však připomíná klasický stolní přijímač zamaskovaný v plechové krabici. Teprve záměna elektronek za tranzistory koncem 50. let dovoluje rádio zmenšit do té míry, že se stává nenápadnou součástí přístrojové desky. Ještě v 60. letech však zdaleka nepatří k samozřejmé výbavě, v poměru k ceně auta je stále příliš drahé. Teprve masová výroba v 70. letech přístroje zlevnila natolik, že si našly cestu i do aut nižších tříd.

Avšak nejen přítomnost autorádia proměňuje vzhled přístrojové desky té doby. Je to také masivní nástup plastů a skutečnost, že se automobilky ve větší míře začínají starat o bezpečí posádky. Interiéry aut přicházejí o trčící ovladače nebo ostré hrany, palubka je jednolitější, objevují se i měkčené materiály. A také módní výstřelky. Citroën nahrazuje klasický rychloměr „rybím okem“ na pohled připomínajícím dnešní head-up displeje. Předzvěstí časů příštích je Lagonda od Aston Martinu, která vsadila na plně digitální přístrojový štít se svítícími diodami a senzorovými tlačítky. Každá funkce má v Lagondě svůj samostatný ovladač, a jen na otevírání oken a nastavení sedadel jich je potřeba deset.

Konzervativce musel přístrojový štít Citroënu CX ve tvaru půlměsíce šokovat
Honba za co největším počtem funkcí a tlačítek byla na konci 80. let už v plném proudu

I když se hypermoderní přístrojovka Lagondy porouchala hned při novinářské premiéře v roce 1978 a šťastní majitelé vozu s jejími vrtochy marně bojují dodnes, stala se velkou inspirací pro ostatní výrobce. S nadsázkou platí, že od uvedení Lagondy už nic není tak jednoduché, jak bývalo kdysi.

Kromě samotných diod symbolizujících příchod digitálního věku se automobilky zhlédly v přemíře nových funkcí, kterými špikují hlavně špičkové verze daného modelu. A jak jinak, každá funkce má v té době své tlačítko nebo páčku, pro kterou je třeba najít místo. Na kdysi jednoduchých přístrojových deskách dodatečně vznikají ovládací pultíky, a řidič už si za jízdy zdaleka nevystačí s nabytými zkušenostmi. Vrcholem této éry je druhá polovina 90. let, kdy do sousedství přebujelých ekvalizérů přibyla i klávesnice mobilních telefonů.

Galerie na středu: 16 šílených interiérů, ve kterých jde ergonomie stranou

To už se ale pomalu blíží revoluce, která pomůže zkrotit množství tlačítek v autě na přijatelnou míru. Německá firma Harman Becker vlastní v 90. letech know-how na centrální ovladač pro infotainment, který odkoupí hned tři automobilky naráz: BMW, Mercedes a Porsche. Pamětníci si možná ještě vzpomenou, jakou kritikou častovali novináři i majitelé první iDrive v „Bangleově“ BMW řady 7 z roku 2001. Automobilka ani nepočkala na modernizaci v rámci faceliftu a ovládání iDrivu upravila už po dvou letech.

Jak se však s odstupem času ukazuje, ani centrální ovladač pro všechny funkce auta není samospasitelným řešením. S nástupem nových asistentů, jejichž nastavení je třeba mít rychle po ruce, množství tlačítek v autě zase rychle přibývá, tentokrát je v jejich obležení především volant. Má to svou logiku – řidič nemusí spouštět zrak ze silnice, aby hledal tlačítko na přístrojové desce, když jej může intuitivně nahmatat v oblasti, kde má na volantu palce rukou. V dobách úspor výrobních nákladů ale ani tohle řešení nemusí mít dlouhého trvání. Předskokanem nového trendu je americká Tesla, jejíž všelidový Model 3 si vystačí s jednoduchým volantem. Má po jednom tlačítku na každé straně a dvě tradiční páčky pod ním. Víc toho už na přístrojové desce není, s výjimkou obrovského dotykového displeje, který je pro ovládání celého vozu klíčový.

Evoluci designu palubních desek si můžete prohlédnout v připojené galerii s vysvětlujícími popisky.


Přístrojová deska začínala jako obyčejné prkno. Teď se k jednoduchosti vrací
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů

1 komentář

  1. Táhla, tlačítka či otočné ovladače jsou pro bezpečnost to nejlepší možné řešení.

    Používání dotykových displejů jako náhrady tohoto staví bezpečnost dost možná na horší úroveň, nežli používání mobilních telefonů, neboť ty si člověk může alespoň ovládat v zorném poli (kde se většina “integrovaných tabletů” nenachází).

    K Tesle: pokud je mi známo, některé dotykové displeje používané u Tesly se dokáží vysvítit, takže člověk pak musí těmto věnovat ještě větší pozornost (aby to přečetl) a tím se nedostatečně věnuje jízdě.

PŘIDAT KOMENTÁŘ: