Zdokonalovací kurzy jsou mezi motorkáři – na rozdíl od řidičů aut – ve velké oblibě. Není divu. Na motorce se většinou jezdí ze záliby. A také když vám jde o život, cítíte přece jenom silnější motivaci než řidiči aut, kterým zhusta stačí, když to dovezou z místa na místo vcelku. BMW Motorrad, jednostopá odnož slovutné mnichovské značky (jejíž motocykly se ovšem vyrábějí v Berlíně), pořádá takové kurzy pod vlastní hlavičkou už dlouho. Jsou totiž skvělou příležitostí, jak předvést zákazníkům potenciál jejich strojů v kontrolovaném prostředí a posílit nadšení pro značku. Třeba z lekcí terénního ježdění v enduro parku Hechlingen se účastníci vracejí plní nejen nových zkušeností, ale i obdivu nad tím, co všechno dokáže těžký expediční motocykl projet, když se to alespoň trochu umí.
Karel Táborský vysvětluje, zatímco Petr předvádí správnou techniku ležérního pózování v pit lane
V rámci motoškoly si mohli účastníci krátce vyzkoušet prakticky všechny modely ze současné nabídky BMWZačátkem srpna se první oficiální motoškola pod hlavičkou BMW Motorrad konala i v ČR. Na mostecký polygon se sjelo zhruba devět desítek motorkářů, nejen na strojích s modrobílou vrtulí ve znaku. Akce byla oficiálně otevřena pro jezdce všech značek. V roli „pedagogů“ se představili ti nejpovolanější. Karel Táborský z časopisu Motohouse a Petr Slezák z našeho sesterského magazínu Motocykl jsou nejen skvělí motonovináři, ale i zatraceně rychlí jezdci a ostřílení instruktoři. Terénní část si vzali na starost Vláďa Novotný z Motorkáři.cz a Ervín Krajčovič, syn úspěšného motokrosaře stejného jména a sám aktivní závodník.
Kurz začal teoretickým výkladem, který byl pro všechny společný. Karel a Petr postupně připomněli zásadní význam správného tlaku v pneumatikách pro jízdní vlastnosti motocyklu, vysvětlili základy práce s tělem a vedení pohledu. Kam se koukáte, tam jedete – základní mantra, kterou by si měl osvojit a cíleně trénovat každý řidič. Ne náhodou ji často opakujeme i v našich článcích. Petr s Karlem jsou vyznavači moderní školy zatáčení, která velí neučit se zatáčet cíleným kontratlakem na řídítka (skvělé pro vyhýbací manévr, ale při potřebě jemné korekce ve velkém náklonu se to umí šeredně vymstít) a místo toho měnit směr vychylováním trupu z neutrální polohy – „dát pusu zrcátku“. Na závěr Vláďa a Ervín přidali několik tipů pro jízdu v terénu a po přestávce na oběd se mohlo vyrazit do akce.
Zde pro změnu pózuje Karel, zatímco autor článku zůstává trapně oběma koly na zemi
Technická pasáž: za pravou zatáčkou přes horizont následuje esíčko z poměrně prudkého kopceNaše skupina měla jako první bod programu jízdy po improvizovaném okruhu, vytyčeném v prostorách polygonu. Prvních několik kol za vedoucím instruktorem, potom už ve vlastní režii. Někteří to pojali dost výletně, jiní si nevzali k srdci ani základní radu o správné poloze nohou na stupačkách (na těch má spočívat masitá část chodidla hned za prsty). Naproti tomu třeba kolega na luxusním křižníku K 1600 GTL pracoval v sedle s nasazením hodným Marka Marqueze a byl zjevně rychlejší než většina lidí ve skupině. Dva přibližně desetiminutové stinty byly ažaž. I kvůli spalujícímu horku, jehož neblahé důsledky pořadatelé naštěstí minimalizovali tím, že hojně a bezplatně mezi účastníky distribuovali lahve s vodou.
Zjevně zkušený jezdec na K 1600 GTL se toho nebál a řádně proháněl kolegy na menších, lehčích strojích
„A podívejte se, jak má na těch stupačkách už zase nohy na lachtana!”Ještě víc jsme se zapotili v terénu. Pomalý slalom ve stoje patří k základům off-roadové abecedy. Pro nováčky ale umí být značně vysilující, protože klade vysoké nároky na rovnováhu, koordinaci pohybů a uvolnění těla. A samozřejmě na vedení pohledu. V terénu platí možná ještě víc než na asfaltu, že člověk nesmí koukat před přední kolo, ale tam, kam chce jet. Pořád. Dál jsme si vyzkoušeli jízdu po vrstevnici na svahu, prudký výjezd a sjezd. V obou případech platí vlastně totéž – vybrat si kolej, ve které chci jet. Vést směr očima, nechat řídítka, ať si hledají na rozbitém povrchu nejlepší cestu, přenášet tělem váhu nad kolo „do kopce“ (tj. přední směrem nahoru, zadní dolů) a udržovat setrvačnost. Motorka to pak zvládne jako nic. I na silničních pneumatikách.
Doporučujeme: Test BMW R 1200 GS Triple Black – Co na něm všichni vidí?
Po opláchnutí wapkou následoval návrat do prostor polygonu a poslední dvě lekce. Ježdění nepravidelných osmiček po trati z kuželek na skidpadu. Je to skvělý dril, jak procvičit vedení pohledu a přenášení váhy trupem nejen při změnách směru, ale i při utažení oblouku. A konečně brzdění. V přímce, se zapnutým i vypnutým ABS a řízené zpomalení tak, aby člověk zastavil v určeném místě.
Nácvik akcelerace a brzdění nejvíc odnesly partnerky instruktorů, které jim po akci praly zaprášené oblečení
Takhle na fotce to nijak dramaticky nevypadá, ale když stojíte nahoře a koukáte dolů, je to něco jinéhoPřibližně čtyři hodiny praktického tréninku v pětatřicetistupňovém vedru daly zabrat lidem i motorům. Ale spokojení byli všichni. Nováčci snad získali alespoň základy správného ježdění, které si teď budou moci osvojovat na silnici. A pro zkušenější vůbec není od věci projít si znovu dril mezi kuželkami, soustředit se na správné provádění technik a třeba zkusit něco, do čeho by se člověk sám někde venku nepustil – jako třeba v mém případě prudší terénní sjezdy. Doufejme, že BMW Motorrad Česká republika bude v podobných aktivitách pokračovat. A třeba časem po vzoru svých zahraničních kolegů přidá i detailnější kurzy, specializované na okruhové ježdění nebo naopak na terén. Klidně bych se přihlásil na oba. Těžko na cvičišti…
Foto: Jan Altner