Lancia stvořila Stratos výhradně k vítězství v rychlostních zkouškách. A povedlo se jí to!

Zdroj: Archiv
  • První prototyp měl na výšku pouhých 84 cm a prý spadl ze stratosféry

  • Plány na výrobu 1000 kusů kvůli homologaci ve skupině 3 zhatila ropná krize

  • Stratos vyhrál pro Lancii světový šampionát v rallye třikrát za sebou

Lancia v první polovině 70. let změnila svět rallye. Ve spolupráci s karosárnou Bertone stvořila první auto, které bylo výhradně určeno k tomu, aby vyhrávalo na tratích rychlostních zkoušek. A povedlo se jí to náramně!

První Lancií se jménem Stratos (a ještě přídomkem Zero, tedy 0) byl klínovitý prototyp z turínského autosalonu 1970. Futuristické oranžové auto měřilo na délku jen 3,58 m a vynikalo supernízkou stavbou. Na výšku mělo pouhých 84 cm a prý spadlo ze stratosféry, proto ono jméno. Dovnitř se vstupovalo zepředu. Navrhl jej tehdejší šéfstylista studia Bertone, legendární Marcello Gandini. Motor, vidlicová šestnáctistovka, pocházel z Fulvie. Jenže ta už v soutěžích přestávala na konkurenci, a to zejména Porsche 911, Alpine A110 a „koncernový“ Fiat 124 Abarth, stačit.

Spartánský interiér civilní verze nezapřel, že Stratos byl určen pro sport. Dvě sedadla, čtyřramenný volant, nezbytné přístroje a žádné odkládací schránky
Motor Ferrari V6 konstruktéři umístili napříč za sedadly. V homologační verzi měl 190 k, ve sportovní specifikaci 240 až 300 k, výjimečně až 560 k!

Proto se Lancia rozhodla začít čistým kusem papíru. Její sportovní ředitel Cesare Fiorio koupil dvě Dina 246 GT, za volanty se usadili Raffaele Pinto a Sandro Munari a v průsmyku Col de Turini dosáhli časů blížících se soutěžním alpinkám. O motoru i koncepci bylo tedy jasno. Proto dostal Stratos agregát Ferrari V6 2,42 l umístěný napříč za dvojici sedadel. Základem konstrukce se stal ocelový trubkový rám a dvojice nosníků. Vzhled sklolaminátové karoserie představoval opět Gandiniho návrh, finální podobu ladil Gianpaolo Dallara. Přední i zadní část byly výklopné, pochopitelně pro snadnou výměnu dílů, do obou dveří se vešly přilby…

Lancia Fulvia 1600 HF (1972): Doba předstratosová

Klíčovým mužem projektu byl také bývalý závodník a inženýr Mike Parkes. Stratos (Tipo 829) se představil v prototypové fázi na turínské výstavě o rok později, bílé auto se ještě od pozdějších finálních dost lišilo. Lancia chtěla vyrobit tisícovku kusů, aby dosáhla na homologaci ve skupině 3. Jenže přišla ropná krize. Nakonec jich nevznikla ani polovina, protože se mezitím potřebný počet sériových vozů ve skupině 4 snížil z pěti na čtyři sta. Lancia je vlastně neměla na počátku sezony 1974 zdaleka všechny hotové, tvrdila však, že díly existují a auta stačí smontovat. S dodávkou pěti stovek motorů nakonec Enzo Ferrari souhlasil, i když se zpočátku zdráhal.

Stratos vyhrál pro Lancii světový šampionát v rallye třikrát za sebou, v letech 1974, 1975 a 1976, jezdecké mistrovství ale tehdy ještě nebylo vypsáno. Zvítězil v celkem sedmnácti podnicích započítávaných do nejprestižnější soutěžní série. Nejúspěšnějším pilotem byl Munari, pro kterého auto vlastně vzniklo, opanoval i Pohár FIA jezdců 1977. Jednotlivé podniky dále vyhráli Bernard Darniche, Björn Waldegård, Jean-Claude Andruet, Markku Alén a Antonio Fassina.

Přední část byla kvůli snadnému přístupu a výměně dílů, stejně jako ta zadní, výklopná. Součástí „špičatého nosu“ byly i výklopné světlomety
Klínovitá silueta byla pro Stratos typická. Tvary jsou dílem Marcella Gandiniho při jeho působení ve studiu Bertone

Zkratka HF v názvu, kterou používala už předchozí Fulvia, znamená „horizon-full“ (horizont naplno), povel soutěžních spolujezdců… Zrodil se i agregát se čtyřventilovou hlavou, který měl 280 až 300 koní, ale ten nakonec FIA zakázala, speciály pro rallye začínaly na 240 koních. Dva speciály s přeplňovanými motory byly určeny pro okruhové závody, skupina 5 už dovolovala postavit skutečné siluety. Turbo KKK vyhnalo výkon až na ďábelských 560 koní. Pět vítězství v Tour de France a tři v Giro d’Italia hovoří jasnou řečí – a to byl jeden z exemplářů ještě zničen při nehodě v Rakousku. Slavné cyklistické závody měly i své automobilové obdoby…

V Ženevě se opět představí novodobý Stratos. Tentokrát s manuálem

Stratosy válčily úspěšně také v evropském šampionátu v rallycrossu, nejúspěšnější byli Franz Wurz, otec pilota F1 Alexe Wurze, a Andy Bentza, který jezdil už s evolučním třílitrovým motorem ve stejném autě. Fiat se v soutěžích rozhodl nasadit nový speciál 131 Abarth a Lancie zamířily k soukromníkům. Bernard Darniche ale ještě ovládl Tour de Corse 1981. Homologace skončila v sezoně 1982, následně se začala psát nová a úspěšná kapitola v rallye jménem 037 a Lancia byla opět u toho.

Mechanických skupin Stratosu využíval i koncept Bertone Sibilo (1978). Dále následovalo několik výrobců replik s italskými motory a studií více či méně připomínajících originál – Sbarro Ionos, Stola S81 i Fenomenon rakouského sběratele Stratosů Chrise Hrabalka. V projektu Brose Stratos Michaela Stoscheka s motorem Ferrari V8 pokračuje italská karosárna Manifattura Automobili Torino.

Text: František Chyský

Foto: Archiv


Lancia Stratos - silniční verze (1973)
MOTOR & PŘEVODOVKA
Typ: zážehový vidlicový šestiválec
Zdvihový objem (cm3): 2418
Největší výkon (kW (k)/ot.min-1): 140 (190)/7000
Točivý moment (Nm /ot.min-1): 226/4000
Převodovka čtyřstupňová manuální
ROZMĚRY & HMOTNOSTI
Délka x šířka x výška (mm): 3710 × 1750 × 1114
Rozvor náprav (mm): 2180
Hmotnost (kg): 1030
Nádrž (l): 2 x 43
DYNAMIKA & SPOTŘEBA
Nejvyšší rychlost (km/h): 240
Zrychlení 0–100 km/h (s): 6,8
Spotřeba (l/100 km): 15,8
Lancia stvořila Stratos výhradně k vítězství v rychlostních zkouškách. A povedlo se jí to!
Ohodnoťte tento článek!
4.5 (90%) 2 hlas/ů

PŘIDAT KOMENTÁŘ: