• Citroën C4 Grand Picasso je velmi důstojné auto na dlouhé cestování, které si žádá přepravu velkého množství věcí 

  • Průměrná spotřeba se během více než tři tisíce kilometrů dlouhé cesty ustálila na hodnotě 6,7 l/100 km

  • Nafta je v Itálii pekelně drahá, stejně jako benzin 

  • Korsika i Sardinie jsou pro dovolenou nádherná místa

Všeho moc škodí? Mnohokrát jsem slyšel od svých přátel, že jezdit desetkrát na stejné místo na dovolenou je otrava a nuda. Možná to je pravda. Ovšem pokud jezdíte na konkrétní místo ne kvůli válení se na pláži, ale kvůli pravidelnému termickému větru, abyste si tam naplno užili nejkrásnější sport na světě, což je bez debat windsurfing, pak je to něco docela jiného. Ale nakonec i já jsem po mnoha návštěvách chorvatského Pelješacu (a také na radu přítelkyně) usoudil, že to letos chce změnu. Takže vám tentokrát nenabídneme po sto padesáté šesté tradiční článek o cestě do Chorvatska, o ideálních trasách a tom, jak vyzrát na ty zpropadené Slovince, kteří si pořád účtují za malý kousek dálnice několik stovek korun. Takových článků najdete dost jinde. Cílem naší letošní cesty byla Korsika a především Sardinie.

Proč? Na Korisce jsem byl už dříve a i když jsem byl ještě velice mladý, ta dovolená mi zůstala v paměti. Asi proto, že naše pětičlenná rodina tehdy cestovala Fiatem Uno (jak to rodiče dokázali???), nebo proto, že tam je prostě všechno. Pláže, útesy, krásná města i více než dva tisíce metrů vysoké hory. Týden byl plánovaný na Korsice, druhý týden na Sardinii. Tam jsem byl jen jednou v životě, a sice během mezinárodní prezentace současné generace Volkswagenu Passat, což jsou už čtyři roky. Tehdy jsem ve snaze vůz nafotit někde u moře sjel z naplánované trasy a zcela náhodou se ocitl v místě, kde vedle sebe ležely dvě velké písečné pláže navazující na přilehlý ostrov, připojený k pevnině úzkou cestou. Nádherné místo, které se jmenuje Porto Pollo. Už tenkrát jsem začal spřádat plány na to, že se sem vrátím. Vyšlo to až letos.

Porto Pollo VW
V Porto Pollo na Sardinii jsem se poprvé ocitl úplně náhodou během prezentace současného VW Passat. Jsou to už čtyři roky
Cesta na sardinii-15
Čtyři roky jsem čekal na vhodnou příležitost se sem vrátit v rámci dovolené. Vyšlo to až letos a společnost nám u toho dělala redakční C4 Grand Picasso

Sardinie a Korsika sice nejsou tak profláknuté destinace jako Chorvatsko, ale jako alternativa pro chorvatské dovolenkáře neobstojí. Cesta sem není ani kratší, ani levnější. Pouze trajekt prodraží dovolenou v řádu mnoha tisíc korun. Protože dnes není problém půjčit na místě auto za nějaké tři tisíce na týden (pokud vám vystačí třeba Renault Twingo), pak se vyplatí letět letadlem. My jsme jeli autem, protože jsem měl v plánu opět provozovat ten nejkrásnější sport na světě a půjčení vybavení stojí na Korsice i Sardinii víc než půjčení auta. A navíc to byla skvělá příležitost, jak otestovat redakční Citroën C4 Grand Picasso.

Díky voliči ve stylu Trabanta se vešlo vše

S naším Citroënem jsem toho do tohoto výletu moc nenajel, protože jsem byl delegován na tříválcového specialistu a po půlročním soužití s Fabií 1.0 TSI jsem rovnou přesedl do Ibizy 1.0 TSI. A první dojmy po převzetí auta nebyly úplně nejpozitivnější. Z pozice řidiče si připadáte, jako když řídíte skleník, po pár desítkách kilometrů mi na kožených sedadlech začalo chybět jejich chlazení a zvykat jsem si musel na volbu jízdních režimů voličem umístěným za volantem. Skoro jako řazení u Trabantu. C4 Grand Picasso má ale samozřejmě i silné stránky, zejména pokud vám jde o praktické dovednosti.

sdr
Původní ambice cestovat Seatem Ibiza 1.0 TGI a ušetřit za palivo jsem rychle vzdal ve chvíli, kdy se ukázalo, kolik věcí bereme s sebou
sdr
Výhoda voliče před volantem: Díky volnému prostoru mezi předními sedadly bylo možné dát do auta všechny stěžně a plachty. Na střechu šel jen plovák

Vybavení pro kempování, nějaké to jídlo, oblečení a především záležitosti týkající se windsurfingu. To znamená jednu velkou tašku různého harampádí, tři plachty, dva stěžně, dvě ráhna a jeden plovák. Počítal jsem s tím, že většina půjde na střechu, ale to jsem se spletl. Kromě toho, že model C4 Grand Picasso (respektive SpaceTourer) není vůbec malé auto, je také velmi praktický. Sklopením zadních sedadel vznikne rovná plocha, a hlavně – volič za volantem uvolnil místo mezi předními sedačkami. Tam je prostorný box, pro mne to ale znamenalo možnost dát do auta všechny plachty a stěžně, protože se to krásně vešlo právě mezi přední sedačky. Na střeše skončil jenom malý plovák. S tím se jede mnohem lépe, než kdybychom na střeše vezli obrovský balík s veškerým vybavením.

Doporučujeme: Citroën C4 Grand Picasso v dlouhodobém testu — O kolik je MPV prostornější než SUV, třeba Kodiaq?

Mimochodem, střešní nosiče… Vzpomněl jsem si na zkušenosti s Peugeotem 5008 předchozí generace a dlouhé montování nosičů do jakýchsi drážek ve střeše. To ale nebyl případ našeho Grand Picassa se stříbrnými podélníky. Zde je instalace nosičů vyloženě primitivní. Prostě je položíte na podélníky a zajistíte západkou, která se jednoduše zašroubuje do drážky na vnitřní straně podélníků. Jak prosté. Můžeme vyrazit.

Do Livorna za 12 hodin 

Na Korsiku, stejně jako na Sardinii, se lze dostat trajektem hned z několika měst, zřejmě tím nejpříhodnějším pro cestu z České republiky je italské Livorno. Z Prahy to je sem zhruba 1100 kilometrů, přičemž délka cesty je přibližně stejná jak pro trasu po D5 a dále kolem Mnichova, tak při využití silnice číslo 3 na České Budějovice a Linec. Pouze tento samotný příjezd k trajektu zabere 12 hodin, pokud nepotkáte nějakou kolonu. Pro srovnání, za tuto dobu můžete dojet až na jih Dalmácie.

Výhodou této cesty je fakt, že se jede neustále po dálnicích s relativně malým počtem nutných zastávek. Na hranicích se žádné kontroly nekonají. Zastavit musíte pouze pro zaplacení poplatku 9,5 eur za průjezd Brennerským průsmykem a následně pro vyzvednutí lístku na začátku italské dálnice. Tohle jsou jediná dvě místa, kde lze čekat v hlavní sezoně větší kolony. Při cestě do Chorvatska jich je více. Zdržíte se zejména na slovinsko-chorvatských hranicích. Pokud jde o poplatky, nutná je rakouská dálniční známka a následně budete platit mýtné v Itálii. Za průjezd úseku od Brenneru do Livorna zaplatíte přibližně 30 eur. Objíždět dálnice (nebo snad Brenner) se nevyplatí, pokud nemáte v plánu poznávání dalších míst.

cof
Nutných zastávek na hlavní trase není po cestě do Livorna mnoho. ZastavítevV podstatě jen u Brenneru a na začátku italské dálnice
sdr
Dotankovat se rozhodně vyplatí v Rakousku. V Itálii je palivo dost drahé. Většinou stojí kolem 1,8 – 1,9 eur/litr. Mimo dálnice je cena trochu nižší

My jsme vyrazili začátkem června v sobotu ve čtyři hodiny ráno, takže provoz byl naprosto minimální. I s přestávkami a půlhodinovým poledním spánkem dorazil Citroën do Livorna nečekaně brzy. Přesně řečeno v půl páté. Spaní jsme měli objednané na trajektu, který přes noc kotví v přístavu, ale na něj vás pustí až před půl devátou večer. Čekání zkrátila návštěva nakloněné věže v Pise, což je pár kilometrů vedle Livorna.

Na Korsiku 4 hodiny, na Sardinii 6,5 a více

Protože byl náš výlet kombinovaný, jeli jsme z Livorna na Korsiku, konkrétně do města Bastia, což trvá čtyři hodiny. Trajekt je další položka, která cestu na tyto krásné ostrovy prodraží. Lístky jsme kupovali už v únoru, kdy pro dvě dospělé osoby vyšla přeprava při cestě tam na zhruba 40 eur, přeprava automobilu skupiny B na 35 eur, přespání na trajektu bylo za 60 eur a další dva poplatky byly za dvacet. Celkem 160 eur. Přesné ceny najdete pod článkem.

Doporučujeme: Video — Připomeňte si, jaké bylo cestování na dovolenou v 70. a 80. letech

Cena za auto závisí na jeho velikosti, kdy rozměry jsou nastavené tak, že do hlavní kategorie označené jako B spadá naprostá většina osobních vozů. Limitem je délka od čtyř do pěti metrů, výška do 1,9 m a šířka do dvou metrů (původně jsem si myslel, že pojedeme Ibizou a ušetříme za trajekt, jenže ani ta se do skupiny nejmenších aut nevejde). Tahle auta zaparkují v trajektu ve třetím patře. Pozor, do výšky se započítává také to, co povezete na střeše. Jednoduše proto, že vyšší auta nahoru nevyjedou.

Cesta na sardinii-4
Po zhruba dvanácti hodinách jsme byli u trajektu. Nakládání aut je tradičně trochu hektické, místní personál vás ale vždy usměrní
Cesta na sardinii-5
Do dvoumetrového limitu šířky se Grand Picasso vešlo tak akorát. Z auta jsme na trajektu sotva vystoupili. Kvůli výšce musel plovák do interiéru

Naše Picasso se do této skupiny vešlo tak akorát, plovák ale bylo potřeba sundat a dát do auta. Největším limitem nakonec byla šířka, protože jsme vyfasovali místo „na balkóně“, kde z auta pomalu nebylo možné vylézt. Samozřejmě za překročení některého z daných limitů si připlatíte. Pobyt na trajektu lze zpříjemnit příplatkem za samostatnou kabinu nebo předplacením jídla. Za wifi na trajektu je potřeba také připlatit. Mobilní připojení využijí pouze dobře zajištění lidé, protože pásmo mezinárodních vod nemá zrovna lidové ceny (v mém případě u O2 to bylo 300 Kč/MB). Cesta z Livorna na Sardinii je logicky delší. Nejrychlejší plavba trvá šest hodin a třicet minut. Noční spoje jedou i devět hodin.

Na Korsice nakonec jen dvě noci

Začátkem letošního června bylo počasí poněkud zvláštní. Zatímco u nás panovaly vyloženě letní teploty a média psala o velkém nedostatku srážek, na Korsice bylo lehce přes 20 °C a o déšť rozhodně nebyla nouze. Naše plánované výlety do hor (třeba na kaskády Polischellu) vzaly za své, stejně jako chystaná zastávka v Portu na západním pobřeží. Stanování za deště není zrovna lákavé. Rovnou jsme se přesunuli na jih k Bonifaciu, kde alespoň nepršelo.

Doporučujeme: Škoda Octavia Combi G-TEC — Jeli jsme na CNG Z Prahy do jižního Chorvatska a zpět

Region kolem Bonifacia nabízí mnoho zajímavého. Ať už to je návštěva města samotného, otestování schodiště krále aragonského, po kterém se dostanete přímo pod obrovské světlé útesy, návštěva místního majáku nebo některé ze zdejších pohádkových pláží (třeba Plage du Petit Sperone). Z Bonifacia také jezdí trajekt na Sardinii. Protože to je jen pár kilometrů, trajekt je menší a jízda trvá pouze 50 minut.

Cesta na sardinii-6 Sardinie 2018-41 Sardinie 2018-123 Sardinie 2018-115

Kromě jednoho dne na začátku pobytu strávil Citroën ještě jeden den na Korsice při zpáteční cestě, a to na severu v Bastii. Shodou okolností zde zrovna probíhal hudební festival (Festa di Musica). Různé kapely vyhrávající v úzkých uličkách historické části města, restaurace a vůbec atmosféra toho večera měla své velké kouzlo. Naproti tomu zaparkovat auto velikosti C4 Grand Picasso někde v okolí bylo hotové peklo. Vše nakonec vyřešila volná veřejná garáž, jenže v prvním patře už nezbylo volné místo, takže bylo nutné s autem zajet o patro níže. Nájezd na rampu přes roh představoval velkou výzvou. Vlastně považuji za zázrak, že auto ten večer nepřišlo k žádnému novému šrámu.

Sardinie: Ještě lepší než jsem čekal 

Hlavním cílem naší cesty nakonec bylo Porto Pollo, které leží na severu Sardinie zhruba dvacet minut cesty od města Santa Teresa Gallura, kam jezdí trajekt z Bonifacia. Někteří o tomto místě říkají, že je to ráj pro windsurfing a kiteboarding, čemuž se dá bez problémů věřit. Kombinace průzračné vody, stálého větru, písečných pláží a bezprostřední možností výběru toho, zda chcete jezdit na rovnější vodě, nebo naopak ve větších vlnách, má své obrovské kouzlo. Na své si ale přijdou i ostatní. Jen byste sem neměli jezdit v hlavní sezoně, protože už konec června začínal být co do počtu lidí docela na hraně. Dovedu si představit, že během července a srpna zdejší pláže kvůli davům turistů snadno ztratí své kouzlo.

Sardinie 2018-49
Porto Pollo je prý ráj pro milovníky windsurfingu a kiteboardingu. Něco pravdy na tom bude, protože místní okolí a vůbec podmínky jsou vážně moc pěkné. Na své si ale přijdou i ostatní. A také se určitě nemusíte pouze válet na pláži. Zajímavých míst v okolí je víc než dost

Když vás přestanou bavit pláže, můžete vyrazit do okolí, kde toho je k vidění opravdu dost. Od sympatické paní recepční, která byla mimochodem z Ostravy, jsme dostali poměrně dlouhý seznam toho, co by se dalo navštívit. Za večerní prohlídku stojí například město Palau, vyrazit můžete na Roccia dell’Orso, což je skála připomínající medvěda, u města Arzachena jsou památky z doby bronzové (Nuraghe La Prisgiona, Tomba dei Giganti) a pěkné je také třeba horské Tempio Pausania (v jeho okolí jsou krásně klikaté okresky). Kromě auta se do tohoto města dostanete z Palau také historickým vlakem (jmenuje se Trenino Verde). A samozřejmě nesmíme zapomenout na výlet lodí na ostrov La Maddalena, který jsme bohužel nestihli.

Doporučujeme: Citroën Grand C4 Picasso v dlouhodobém testu: Dynamikou nezklame

Velmi zajímavým místem, i když od Porto Pollo poněkud vzdáleným, je Capo Caccia na západním pobřeží u města Alghero. Kromě obrovských útesů tu je jeskyně Grotta di Nettuno. Můžete tam jet lodí, nebo dojít po svých. Zdolat musíte nějakých 600 schodů a dole je potřeba zaplatit 13 euro za dospělou osobu (pouze v hotovosti). Ale rozhodně to stojí za to. Nicméně je dobré si předem ověřit, zda je jeskyně otevřená (do jeskyně se sice nedovoláte, ale můžete využít oficiální stránky Alghera). Protože leží těsně nad mořem, za horšího počasí může být uzavřena.

Sardinia Citroen_1 Sardinie 2018-98 Sardinie 2018-103 Cesta na sardinii-17

A jak se na Sardinii jezdí? Většinou zde potkáte dva typy řidičů. Zhruba polovina lidí jede v klidu s otevřeným oknem 60 až 70 km/h bez ohledu na aktuální rychlostní limity a prostě nespěchá. Druhá skupina jezdí svižně, z rychlostních limitů si nedělá vůbec nic a zásadně razí heslo o tom, že čára není zeď. Přidali jsme se k té druhé skupině, i když zrovna Grand Picasso není úplným okreskovým ideálem.

Nafta na Sardinii stojí zhruba 1,5 eur za litr a hodí se mít po ruce hotovost. Za celou dobu jsme nenašli klasickou čerpací stanici, převládají samoobslužné stanice s automaty. Někde akceptují pouze platební karty Visa, jinde třeba i Master Card, dost často se nám ale na čerpacích stanicích stávalo, že automaty naše platební karty odmítaly.

Jakých bylo více než 3000 kilometrů s Citroënem? 

Náš redakční Citroën se ukázal jako velmi vhodný automobil po tuhle cestu, zejména kvůli své velikosti. Auto to je dost prostorné na to, aby v něm odjela třeba i pětičlenná rodina, ale pořád se ještě na trajektech vejde do kategorie běžných osobních vozů. Bohaté prosklení (zejména obří čelní sklo) je při poznávacích cestách také příjemným prvkem, stejně jako dostatečně silný a celkem úsporný dieselový čtyřválec. Průměr celé cesty skončil na hodnotě 6,7 l/100 km. O snadné montáži střešních nosičů už řeč byla.

cof
I na Sardinii potkáte zajímavá auta. Třeba v našem resortu „pracoval“ četnický Citroën Méhari. Redakční Grand Picasso se ukázalo jako velmi příjemný automobil pro takhle dlouhou cestu. Kombinace systému hlídání jízdních pruhů a adaptivního tempomatu dokáže nekonečnou dálniční jízdu výrazně ulehčit

Nedostatky? Motor by mohl být tišší a automatická převodovka by mohla řadit lépe. Na nerovných silnicích umí být Grand Picasso docela nepohodlné a třeba výsuvná opěrka nohou na sedadle spolujezdce prokázala úžasnou vlastnost neustále překážet. Trochu otravné je také ovládání všeho přes centrální dotykový displej.

Celkově Sardinia předčila má očekávání. I když to není zrovna ideál levné dovolené, zejména pokud nechcete pod stan (přestože se dají najít cenově dostupné apartmány, jako třeba ty v Blue Corner), rozhodně jsem tady nebyl naposledy. A když mi při tom bude zase asistovat C4 Grand Picasso, určitě se zlobit nebudu. Mimochodem, pokud nespěcháte, můžete využít autovlak, který během sezony pravidelně jezdí z Vídně až do Livorna.

Praha - Sardinia Náklady
Celkově ujeto 3218 km
Průměrná spotřeba 6,7 l/100 km
Trajekt Livorno - Bastia a zpět (2 osoby, auto, přenocování na lodi, kajuta při zpáteční cestě) 285 eur
Trajekt Bonifacio - Santa Teresa Gallura a zpět (2 osoby, auto) 188 eur
Poplatek za dálnici Modena - Brennero 34,78 eur
Cena nafty v Rakousku 1,269 eur/l
Cena nafty v Itálii 1,665 eur/l
Cena nafty na Sardinii 1,499 eur/l
Když vás Chorvatsko nebaví: s redakčním Citroënem přes Korsiku až na Sardinii a zpět
Ohodnoťte tento článek!
4.3 (85%) 8 hlas/ů

1 komentář

PŘIDAT KOMENTÁŘ: