Sedmapadesátiletá řidička ve floridském městě Port St. Lucie nabourala do dvou aut, přičemž lehce zranila jednu osobu. Z místa nehody ujela. Neuvědomila si ale, že její černý Ford Focus je vybaven americkou obdobou nouzového volání eCall. A protože při nehodě vystřelil i jeden z airbagů, systém automaticky nahlásil nehodu místnímu policejnímu oddělení.
Úplně z jiného soudku jsou online systémy, které v reálném čase zajišťují spojení mezi autem a jeho výrobcem. Typickým příkladem je Tesla, která umí na dálku vylepšit software vozu. Německá spotřebitelská organizace Stiftung Warentest v jednom ze svých materiálů monitorovala údaje, které auta odesílají svým výrobcům. A uvedla právě Teslu jako příklad bezbřehého nakládání s palubními daty. Jenže Tesla v tom není sama. Německý autoklub ADAC přišel před časem se zjištěním, že i Mercedes, Renault a BMW sbírají údaje o chování řidičů. V balíku odesílaných dat byla i hudba, kterou šofér během jízdy poslouchá, nebo počet přitažení bezpečnostních pásů, který souvisí s prudkým zpomalením auta.
Doporučujeme naše video: Co dnes také umí Fabia? Zavolá si pomoc, kontaktuje servis a ohlásí překročení rychlosti
Podle studie Mezinárodní automobilové federace (FIA) zaznamenává BMW i3 i to, jaký jízdní profil si řidič zvolí, ujetou vzdálenost jednotlivých jízd, poslední cíle navigace nebo adresy, kde bylo auto připojeno k nabíječce. A také různé údaje z připojeného telefonu. Například jména a telefonní čísla.
Kam až může takový vývoj zajít? Třeba ve chvíli, kdy vládu nad počítačem řízeným autem převezme skutečný řidič, začne auto iniciativně hlásit policii spáchané přestupky. Koneckonců má díky armádě senzorů a kamer o všem dokonalý přehled, tak proč by nemohlo zastat i funkci udavače?
Naštěstí jsou to stále ještě majitelé, kteří rozhodují o tom, jaká data o nich může jejich auto sbírat a zpracovávat. Chce to jen neodklikávat automaticky vše, co po nás obrazovka palubního počítače žádá.