O španělské automobilové výrobě nebylo v Evropě příliš mnoho známo. Před poslední válkou i po ní existovalo na Pyrenejském poloostrově několik společností, které pronikly i na evropské (a vzácně mimoevropské) trhy. Jmenujme velmi známý koncern Hispano-Suiza se španělsko-švýcarskými koncerny, vyrábějící přepychové osobní automobily, užitková vozidla, motory a vojenskou techniku.
Licenčně se „Hispány“ montovaly i na našem území, údajně v lepší kvalitě než v mateřském závodě. Z příkrovu zapomnění občas vystupuje již dávno zaniklá automobilka Abadal, jejíž existence ale trvala pouhých deset let. Fandové nákladních vozidel si možná pamatují španělská Pegasa, tato firma ovšem postavila i malé množství exoticky tvarovaných supersportů.
Video: Dobová reklama na Seat Ibiza
Pak snad už jen terénní Santana, prodávaná ještě relativně nedávno na našem trhu – a tím jsme vyčerpali známá jména. Ale ani těch neznámých nebylo mnoho, Španělsko ve dvacátých a třicátých letech představovalo nepříliš průmyslově rozvinutou výspu Evropy…
Před válkou se nepodařilo iniciovat velkosériovou výrobu
Po skončení občanské války v roce 1939 byla země politicky i hospodářsky značně rozvrácená a třebaže nebyla vystavená pozdější nacistické agresi jako jiné státy západní i východní Evropy, snahy o domácí výrobu aut byly víceméně jen iluzorní. O rok později sice vznikla iniciativa konglomerátu průmyslových výrobců s bankami, mající za cíl podnítit velkosériovou produkci vozidel, ale vzhledem k probíhající válce k realizaci nedošlo.
Obnovená iniciativa se datuje v polovině roku 1949, a sice v přibližně stejném zastoupení jednotlivých participujících společností. Počátkem roku 1950 prošly na úrovni vlády poslední dílčí úpravy, věc došla schválení a 9. května 1950 vzniká konsorcium SEAT (Sociedad Española de Automóviles de Turismo).
V moderní montovně se vyráběly Seaty 127, na snímku v dvou- i třídveřovém provedení
Základem byly poněkud spletité majetkoprávní vztahy: stát vlastnil 51 % disponibilního kapitálu, o zbytek se podělily další subjekty. Mezi nimi vynikal italský koncern Fiat, s nímž – jak bylo už dříve rozhodnuto – bude Seat průmyslově i programově spřízněný. Zbytek „obstaraly“ velké bankovní ústavy, částečně se zahraniční majetkovou účastí. Seat se okamžitě dostal na akciový trh.
Smlouva s Fiatem dostala přednost
Výstavba prvního kompletačního závodu trvala tři roky. Podle úvodního jednání měl Seat vyrábět ekvivalent italského Fiatu 1100, ale ten byl pokládaný za malý, přednost dostal tehdy velmi moderní Fiat 1400 s módní zaoblenou pontonovou karosérií. Od něj bylo možné odvodit i další karosářské varianty, pružný čtyřválec dovolil i některé výkonové facelifty. První Seat 1400 sjel z nové výrobní linky, postavené se značnou italskou účastí, už 13. listopadu stejného roku. Přestože náběh montážních linek do plného provozu trval ještě půl roku a Fiat zpočátku dodával více než 80 % součástek, netrvalo dlouho a Seat se výrobně téměř osamostatnil. Italský součástkový export pak činil jen cca 5 %.
Další historie Seatu je odrazem spletitého ekonomického vývoje Španělska. Jednodušší bude představit si základní modely až do relativně nedávné doby, protože mají velmi blízko k italským, které byly celé desítky let (ve většině) dodávané i na náš trh.
Malé a velké seaty přišly krátce po sobě
Druhým v pořadí byl malý Seat 600, který podle svého italského vzoru spatřil světlo světa v roce 1957. Stal se stavebním kamenem opravdové motorizace Španělska, protože představoval první skutečně lidový model, velkosériově vyráběný v této zemi. Zajímavou a dnes raritní variantou „šestistovky“ se stal čtyřdveřový Seat 800 na mírně prodlouženém rozvoru.
V roce 1960 následoval Seat 1500. V nejmodernější karosérii lehce upraveného Fiatu 1800 pracoval jen minimálně modifikovaný čtyřválec z původní čtrnáctistovky, ovšem velký Fiat se stal výkladní skříní španělského autoprůmyslu. Dodával se i v luxusním provedení pro nejvyšší státní úřady, se zvýšeným výkonem pro policejní složky a byl základem některých zajímavých úprav, například velmi elegantního kupé. Následně do něj výrobce nabízel dvě objemové varianty vznětových motorů, ale šlo o velmi hlučné agregáty bez potřebného temperamentu, se značnými vibracemi a nedostatečným výkonem, tedy krok zpět.
Ze sériového Seatu 1500 odvodil výrobce studii elegantního kupé 1500 TS, představenou v roce 1966
Další novinky Seatu včetně Automobilu roku!
Když se v Itálii objevil Fiat 850 (dovážený úspěšně i k nám), dalo se očekávat, že obohatí i výrobní program Seatu. A stalo se: výsledkem byla řada modifikací včetně Especialu (podle italského Specialu), kabria (Spider) a kupé. Typicky španělským počinem se stal nevelký tříprostorový sedan, dodávaný do roku 1974.
Poté dorazil do Španělska „světový vůz“ (jakkoliv se tento pojem tehdy ještě nepoužíval) Fiat 124. Nejmodernější konstrukce a technická vyzrálost jej předurčila k postu vítěze další etapy motorizace Španělska. Také se s ním ovšem počítalo k exportním účelům, protože země se dostala technicky a kvalitativně na takovou úroveň, že mohla začít své výrobky exportovat. Seat 124 se dodával ve dvou výkonových stupních – se základní dvanáctistovkou či silnějším čtyřválcem 1 438 cm3, což mu vyneslo i jméno Seat 1430.
Přicházejí další diesely! Bylo o co stát?
Počátkem 70. let se Seat stal odběratelem vznětových agregátů Perkins 1 588 a 1 790 cm3. Oba používal k vestavbě do Seatu 124. Jistě, ke cti jim byla hospodárnost, ovšem odpudivý rachot, nulová dynamika a téměř nekonečná doba k akceleraci na 80 km/h je odsoudily většinou do role taxíků.
Jeden takto vybavený Seat 1430 D jezdil v 80. letech i u nás, dostal se sem jako ojetina prostřednictvím jistého známého cirkusu, autor článku se s ním několikrát svezl – a bylo to čiré zoufalství. Škodovka „stovka“ byla proti 1430 D doslova rychlíkem, motor na volnoběh otřásal celou karosérií a astmatické chroptění zpod kapoty připomínalo nemocného, který přechodil záškrt. A to měl vůz najeto pouhých sto tisíc km! Jednoznačně fuj…
Samozřejmostí byl kombík Familiar i dvoudveřový 124 Sport.
Slavní i zapomenutí, největší i nejmenší…
Dnes už pozapomenutým modelem je Seat 133, na některých trzích prodávaný jako Fiat 133. Karosářsky připomínal kombinaci řad 126 a 127, na naše silnice se po roce 1990 dostalo pár ojetin, nejčastěji z Rakouska a Itálie, kde byl poměrně populární.
Seaty 131 byly ve všech modifikacích téměř totožné se svými italskými sourozenci
Novinkou a velkou pýchou Seatu první poloviny 70. let byl velký Seat 132, elegantní, prostorný a noblesní, samozřejmě podle původního Fiatu 132. Nahradil dávno již antikvární Seat 1500. Mohl mít pod kapotou několik druhů motorů různých kubatur, spojených podle provedení i s pětistupňovými převodovkami.
Díky dovozu fiatů není těžké orientovat se v sesterských modelech
Dalo se očekávat, že do Španělska okamžitě po debutu dorazí i vítěz ankety Vůz roku (COTY) 1972, a sice Fiat 127. Skutečně se od přelomu let 1972 a 1973 začal vyrábět jako Seat 127, produkce se během následujících patnácti let výrobního cyklu rozdělila na tři modelové generace, dobře známé ze sesterských fiatů na našem trhu. Byl to jeden z nejvýznamnějších počinů španělské továrny ve 20. století.
V polovině této dekády přišel do Španělska populární „Miraf“, tedy Fiat 131 Mirafiori. V zemi býčích zápasů se prodával jako Seat 131, který poslal do historie veškeré dosud vyráběné deriváty někdejšího Seatu 124. Popravdě ale nutno říci, že se s tímto zasloužilým modelem nemohl měřit v oblíbenosti.
První samostatný designový pokus!
Nemůžeme jmenovat veškeré typové řady, některé čtenáři naleznou ve fotogalerii. Za zmínku ale určitě stojí první samostatný designový krok Seatu v roce 1976, řada 1200 Sport a 1430 Sport. Představovaly líbivé sportovní modely – až na jednu velmi a vydatně kritizovanou záležitost.
Seatu 1200 Sport se podle černé plastové části přídě říkalo „Boca Negra“ (Černá tlama). Tuhle přezdívku už má navěky…
Každý z nich měl v rámci nastupujícího období nehezkých plastů výrazné „brejle“, čili přední čelo z neprobarvené umělé hmoty. Vždy černý prvek byl jako pěst na oko nejen ve srovnání se zářivými odstíny karosérie, ale navíc po určité době vybledl a vypadal špinavě šedivě. Touto neestetickou částí si Seat 1200/1430 Sport vysloužil přezdívku „Boca Negra“ (Černá huba), kterou z ní už nikdy nikdo nesejme. Obě verze byly poháněné osvědčenými agregáty ze Seatu 124.
Iniciativa Volkswagenu znamená nové a úspěšné modely
O deset let později se na výrobě seatů kapitálově podílel koncern Volkswagen. Znamenalo to nejen zcela jinou designovou iniciativu, ale i přísun nejmodernějších agregátů. Můžeme jmenovat například velmi populární Seat Ibiza se čtveřicí volitelných motorů včetně jednoho dieselu. Ten byl konečně na hony vzdálený původnímu nekultivovanému rachotu někdejších perkinsů.
Po Seatu Malaga, velmi příjemném na jízdu, dynamickém a pohodlném (autor článku osobně vyzkoušel), přišel hit československého trhu, a sice Seat Toledo. Tvarově příjemný, komfortní, úsporný a živý model se vyráběl od roku 1991 a před příchodem Škody Octavia neměl u nás ve své třídě konkurenci, určitě i zásluhou koncernového turbodieselu.
Ve druhé polovině 80. let Seat postupně převáděl svůj dosud majoritní akciový podíl na koncern VW, který se tímto činem stal vlastníkem španělské společnosti a začlenil ji (podobně jako Škodovku) do svého značkového portfolia.
Dnes má Seat montážní závody v pěti zemích, odkud proudí ucelený počet modelových řad. Prozatím posledním větším krokem španělské společnosti bylo osamostatnění někdejšího typu Seat Cupra podle podivné filozofie: ze Seatu Cupra se stala Cupra, přestože každý ví a bude vědět, že je to stále Seat.
Seat Ibiza známe i z našich silnic, dodnes je možné jej spatřit. Sázel na svébytný design a osvědčenou německou techniku
Nahradí seaty se spalovacím motorem takřečené „zásuvky“?
Historie poslední doby je neveselá, dokonce by se dalo říci, že tragická. V rámci nesmyslné a zničující legislativy EU to vypadá, že Seat už jen čeká na svůj konec. V současnosti platí, že Seat bude vyrábět jen do doby, kdy se budou moci prodávat automobily se spalovacím motorem, třebaže každý logicky uvažující člověk, jemuž leží na srdci záchrana a prosperita Evropy, ví, že jejich tragickým odsudkem se skupinka vlivných „pomstí“ průmyslové výrobě celého světadílu. Dál se bude zřejmě dodávat už jen Cupra, ale jak to bude ve skutečnosti, ukáže až čas. Těšíte se? My ne…
A tak místo sledování nehezkých perspektiv si připomeňme automobily ze země, vonící tmavovlasými krasavicemi, čerstvými pomeranči, oceánskou brízou, ohnivým flamenkem – a samozřejmě benzínem, tankovaným do automobilů značky Seat.
Zkrátka – Viva Espaňa!
Zdroj: archiv autora, Seat, Fiat, Automobil Revue