Volvo C70, jež bylo světu poprvé představeno před dvaceti lety, znamenalo nový směr ve velmi důležitém období značky Volvo. Jednalo se o dílo malého týmu, který byl v rámci svého projektu hnán vášní a láskou k automobilům.
Při svém celosvětovém debutu, který se konal 30. září 1996 na Pařížském autosalonu, udělal tento model dojem nejen svými štíhlými křivkami, jež byly v té době pro značku Volvo něčím nevídaným, ale také svým celkovým charakterem. Volvo C70 bylo prvním „pořádným“ kupé od dob modelu P1800 a zároveň šlo o první model, který vznikl ve spolupráci automobilky Volvo s konstruktérskou společností TWR. Mimoto byl tento vůz částečně vyráběn za použití nových metod v nově otevřené továrně ve švédském městě Uddevalla.
Počátkem devadesátých let minulého století se automobilka Volvo rozhodla rozšířit své modelové portfolio o kupé a kabriolet. Z toho důvodu byly na technologickém základě řady 850 souběžně vytvořeny dvě modelové varianty.
Projekt byl dílem malého týmu, který byl sestaven začátkem roku 1994 a jehož projektovým manažerem byl jmenován Håkan Abrahamsson. Protože měla automobilka Volvo s vývojem takto charakteristických produktů jen malé zkušenosti a navíc celý projekt dost spěchal, byla navázána úzká spolupráce s britskou konstruktérskou firmou TWR (Tom Walkinshaw Racing), která se již podílela na konstrukci vozů pro závodní tým Volvo na šampionátu BTCC.
„Bezpochyby se jednalo o ten nejzábavnější automobilový projekt, do kterého jsem byl kdy zapojen,“ vzpomíná dnes Håkan Abrahamsson. Volvo chtělo o něco mladšího projektového manažera – preferovalo dokonce někoho, komu by v době odhalení vozu ještě nebylo 40 let.
V roce 1994 dostal tým jen několik měsíců na sestavení definice celého projektu, takže se všichni pustili okamžitě do práce a relativně během chvíle vytvořili komplexní analýzy konkurence. Členové projektového týmu museli zrušit své dovolené a místo nich zamířili na jih Francie pronajmout si a vyzkoušet kupé a kabriolety hlavních konkurentů.
Protože měli být v té době na dovolené, mohli si s sebou vzít i své rodiny, což se ukázalo jako nečekaně úspěšný tah. Díky tomu, že byly uvedené automobily testovány celou rodinou, získal tým několik cenných připomínek, které by samotní konstruktéři a designéři nepostřehli. Tato rodinná zpětná vazba se stala vynikajícím přínosem i při vlastním navrhování nových modelů, kdy se k ní členové týmu často vraceli.
Velká část designérských a vývojových prací se odehrávala ve společnosti TWR poblíž anglického Oxfordu. Společnost Volvo byla zodpovědná za základní technickou konstrukci a určovala charakteristiky výsledných modelů. Firma TWR měla na starosti design a nastavení výroby. Kompletní vývojový tým pracoval v obrovské garáži, kde měl Tom Walkinshaw, charizmatický majitel společnosti TWR, také svou sbírku automobilů.
Protože měl projektový tým při navrhování neobvykle volnou ruku, mohl si tehdejší ředitel designu Peter Horbury dovolit udělat radikální změnu v designovém jazyce Volvo a oprostit se od hranatých tvarů. Když Ian Callum ze společnosti TWR představil návrhy kupé s výrazně klesající oblou střešní linií a s vyrýsovanými boky, ostatní návrhy, které se zdály být „příliš Volvo“, neměly žádnou šanci. Návrháři tudíž mohli pokračovat v práci na tomto návrhu, který se až do výroby téměř nezměnil.
Ačkoli měl nový vůz stejný rozvor náprav jako Volvo 850, s nímž sdílel i stejnou délku, působil mnohem elegantnějším dojmem. Protože bylo již od samého počátku jasně zadáno, že má být tento vůz vyráběn také ve verzi kabrioletu, vývojový tým usiloval o to, aby výsledný design fungoval se střechou i bez ní.
Dalším ze specifik modelu C70 byla také velmi krátká doba jeho vývoje – od prvních studií uplynulo pouhých 30 měsíců do výroby prvních vozů. Zásadním předpokladem pro dosažení tohoto cíle byla spolupráce s firmou TWR, díky níž bylo zároveň možné udržet náklady na rozumné úrovni.
Peter Horbury, který byl novým designovým jazykem maximálně nadšen, představoval model C70 následujícími slovy: „Zahodili jsme krabici, ale hračka zůstala uvnitř.“ To jsou slova, která řekl při prvním představení vozidla tisku, když se na jevišti objevilo šafránově žluté Volvo C70.
Příď nesla charakteristické prvky značky Volvo, zatímco zbytek karoserie tvořily mnohem plynulejší a elegantnější křivky, než tomu bylo u jakéhokoli z předchozích modelů – alespoň pokud jde o ty novější. Volvo C70 se stalo průkopníkem nového designového jazyka, který později vytvořil definici pro mnoho následujících modelů.
Svoboda byla u tohoto modelu důležitá nejen při jeho navrhování, ale také s ohledem na volbu zákazníků, kteří si mohli vybírat z celkem 17 různých barevných odstínů. Metalických, nemetalických i perleťových. A vzhledem k 40 různým kombinacím interiéru, které zahrnovaly rozmanité materiály a barvy, byly možnosti výběru téměř neomezené.
Protože bylo velmi důležité, aby se vzhledem nového modelu korespondovala také jeho rychlost, bylo Volvo C70 uvedeno na trh výhradně s pětiválcovými motory s přeplňováním turbodmychadlem. Nejsilnější z těchto agregátů, který se mohl pochlubit zdvihovým objemem 2,3 litru a silou 240 koní, sdílel tento model s Volvem 850R. Klidnější varianta, uvedená ve stejné době, nabízela zdvihový objem 2,5 litru a výkon 193 koní. Mimoto zde byly ještě dvě dvoulitrové motorizace o výkonu 180 koní a 225 koní, které byly určeny především na trhy, kde počet válců ovlivňuje výši daně a jiných poplatků.
Ačkoli bylo Volvo C70 velmi vzrušujícím vozem, mělo skvělé vlastnosti, také pokud šlo o podřízení designu jeho funkci, a proto mohlo nabídnout dostatek prostoru pro čtyři cestující a jejich zavazadla. Model C70 vynikal rovněž v oblasti bezpečnosti – jak se ostatně na značku Volvo sluší – a svou posádku střežill pomocí systému komplexní ochrany v případě bočního nárazu (SIPS), systému ochrany proti hyperflexi krční páteře, předpínačů bezpečnostních pásů a bočních airbagů.
Automobilka Volvo společně s firmou TWR vybudovala novou společnost Autonova se sídlem ve městě Uddevalla, kde v minulosti společnost Volvo působila, ale kde byla o několik let dříve výroba zastavena. Nyní byla továrna zrekonstruována a přestavěna za účelem výroby nového typu vozu značky Volvo. Došlo ke změně principu výroby a namísto montážní linky byla auta vyráběna různými týmy, které měly vždy na starosti určitou část výroby, a pak přesunuly vůz o tým dále. Objem výroby této nové továrny byl 20 000 vozů ročně.
Zpráva o tom, že bude kupé Volvo C70 následováno kabrioletem, byla zveřejněna v době, kdy bylo kupé uvedeno na trh. Kabriolet C70 byl představen o rok později a stal se prvním kabrioletem Volvo moderní éry. Automobilka Volvo byla z bezpečnostních důvodů po mnoho let k výrobě kabrioletů skeptická, ale součástí modelu C70 byly takové bezpečnostní systémy, jako je například systém ochrany při převrácení vozu (ROPS), jehož funkce spočívala v aktivaci dvou bezpečnostních rámů ukrytých za zadními sedadly, které chránily posádku v případě převrácení vozu. Dále zde byl rám čelního skla vyrobený z vysokopevnostní oceli, který byl připevněn přímo ke kostře vozu.
Design tohoto výjimečného modelu obstál ve zkoušce času a během devíti let nebyl žádný důvod jej významně měnit. Kupé Volvo C70 se vyrábělo až do roku 2002, zatímco kabriolet žil ještě další tři roky a jeho výroba skončila v dubnu 2005. Za celou dobu bylo vyrobeno celkem 76 809 kusů modelu C70, z čehož činila 27 014 varianta kupé a 49 795 vozů byly kabriolety.
Druhá generace kabrioletu C70, která byla vybavena trojdílnou pevnou skládací střechou a na jejímž designu se podílela designérská značka Pininfarina, byla představena v roce 2005 na Pařížském autosalonu.
10 věcí, které jste možná o Volvu C70 nevěděli
- Model C70 byl vybaven jedním z celosvětově nejlepších audiosystémů své doby. Reproduktory pocházely z dílny dánské prestižní značky Dynaudio, soustava reproduktorů se mohla pochlubit prostorovým zvukem Dolby Surround a zesilovač měl výkon až 4 × 100 W.
- Pod dohledem designéra Josého Diaze de la Vega bylo vyvinuto 17 různých barevných odstínů pro lak exteriéru. José Diaz de la Vega spolupracoval také na designu interiéru, zatímco na exteriéru se významně podílel Anders Gunnarsson.
- Ve Švédsku byl založen motoristický klub určený jen pro majitele modelu C70 s názvem „Švédský klub majitelů Volva C70“. Při příležitosti dvacátého výročí modelu C70 uspořádalo toto sdružení spanilou jízdu od továrny v Uddevalle k muzeu značky Volvo v Göteborgu.
- Slavnostní premiéru v Paříži bylo možné sledovat také online – jednalo se vůbec o první takovouto akci v Evropě.
- V roce 1998 byl model C70 vyhlášen v anketě spokojenosti zákazníků, kterou pořádala agentura J. D. Power, nejlepším volvem a celkově pátým nejlepším vozem.
- Finská firma Valmet vytvořila návrh kabrioletu C70 s plechovou střechou. Ačkoliv tento návrh do výroby nešel, nová generace Volva C70 z roku 2005 byla vybavena střechou podobného typu.
- Tom Walkinshaw, muž stojící za firmou TWR, byl zkušený závodní jezdec, který měl na kontě tři mistrovské tituly ze světového šampionátu cestovních vozů a dvě vítězství na okruhu Daytona a také v závodě 24 hodin Le Mans.
- V roce 1999 vyplatilo Volvo firmu TWR ze společnosti Autonova a pokračovalo ve vlastní výrobě, aby později zahájilo spolupráci s italskou designérskou společností Pininfarina.
- Ve filmu „Svatý“ (The Saint) z roku 1997 řídí Simon Templar v podání Vala Kilmera Volvo C70 v červeném odstínu Garnet. Protože se film natáčel před slavnostním představením Volva C70, bylo vyžadováno maximální utajení.
- Předběžné prospekty vztahující se k Volvu C70 byly sporé. Skládaly se z pár obrázků, několika technických údajů a třířádkové citace od Petera Horsburyho: „Snažil jsem se navrhnout vůz, který lidé budou chtít, a ne vůz, který lidé potřebují.“