Znají to sochaři, malující si nákresy budoucích figur, znají to architekti v podobě svých výkresů a plánů, a znají to karosáři, jejichž výrobky pak mohli lidé obdivovat na silnicích. Klademe si za čest, že vám smíme představit tři půlkulatá výročí, která se váží ke dvěma generacím z nejpovolanějších: k Josefům Sodomkům staršímu a mladšímu…
- 1895 – založení První východočeské výroby kočárů
- 1925 – založení autokarosárny
- 1965 – úmrtí Josefa Sodomky ml.
Některé profese už dnes nepotkáme a jejich pracoviště v tvůrčím slova smyslu dávno neexistují. V době, kdy vlády házejí autovýrobcům klacky pod nohy, výrobci je obratem házejí pod nohy nám, spotřebitelům, není fantasknější představa než ta, že by si zákazník objednal od továrny šasi (či dnes už jen podvozkovou platformu) a navštívil některého řemeslníka, nadaného stylistickou a výtvarnou dovedností, aby si od něj nechal vytvořit karosérii na půli cestě mezi krásou a účelností. Nic s tím nenaděláme, můžeme pouze zavzpomínat na doby, kdy to takhle fungovalo. Zavzpomínejme tedy…
Video: Historie, Josef Sodomka
Josef Sodomka starší měl kořeny na Vysočině
Nedaleko Svratky a Hlinska, na okraji půvabných kopců a snivých zákoutí Českomoravské vysočiny, dnes v Pardubickém kraji, leží obec Krouna. Silnička se jí vine jako stužka ve vlasech dívky, městečko je trochu stranou dnešního ruchu a možná proto zůstala Krouna příjemně provinční a lehce starosvětská.
Zde se na sklonku roku 1865 (vida, další půlkulaté výročí!) narodil Josef Sodomka, který bude jednou známý s přívlastkem „starší“. Po vyučení kolářskému řemeslu a vandru „do světa“ na zkušenou se mladý kolář usadil ve Vysokém Mýtě. Oženil se a z věna své novomanželky si v roce 1895 založil podnik na stavbu potahových vozů a zápřahů.
Jeden ze slavných modelů Josefa Sodomky staršího spoléhal na koňské síly ve skutečné podobě!
Určitě netušil, že jeho firma se rozroste v impérium evropského a někdy i světového věhlasu, zabezpečující „ošacení“ brumlajících vozidel bez koní, které se začaly hlásit o slovo. Sám Sodomka nebyl příznivcem takových novot – pár koní a dřevěný vůz mu ztělesňovaly vizi pokroku, kterou posvětila uplynulá staletí.
Josef Sodomka starší se díky velké pracovitosti, odpovědnosti a skromnosti skutečně vyšvihnul mezi nejlepší vysokomýtské živnostníky. Z jednotlivých objednávaných kusů animálních potahů se staly velké série kočárů, vozů městských i vesnických a také potahových saní. Součástí rodinné firmy byla i Sodomkova manželka Kateřina, která se starala o „papírování“, ale i o zastupování majitele firmy v dobách jeho nepřítomnosti.
Úsvit automobilových dějin předznamenal konec „koňské“ epochy
Říká se, že na konci první dekády 20. století dosáhla Sodomkova karosárna největšího rozmachu. Je to pravda, ale odkudsi zpoza horizontu budoucích událostí se i do Vysokého Mýta začínají dostávat zvěsti o „kočárech bez koní“, které krátce nato vystřídaly automobily vyzrálých forem a tvarů.
Posléze do Mýta přijely i samotné „samohyby“ a i Josef Sodomka, který v nich viděl určitou prostopášnost a nepřístojnost, se musel zamyslet nad budoucností své zatím jednostranně zaměřené živnosti.
zimě zůstávaly kolové koňské zápřahy stát, jezdilo se na saních. Také těmi Josef Sodomka starší zásoboval trh!
Životem Sodomky mladšího se začínají míhat motorová vozidla…
Ale nemusel se zamýšlet sám. V červnu 1904 přišel na svět Josef Sodomka mladší. Manuálně zručný a bystrý mladík měl nejen výtvarný talent, ale už v mládí i cit pro materiál. Pokračování rodinné tradice a firmy bylo samozřejmostí, šikovný mladík se vyučil v karosářské škole v Kašperských Horách, na samé západní výspě Československé republiky. Po absolutoriu s vynikajícími výsledky sbíral zkušenosti v mladoboleslavské automobilce pánů Laurina a Klementa.
Naučil se průmyslovému zpracování automobilových karosérií, nejnovějším technologiím práce s dřevem a získal dovednosti, jak skloubit technologie strojních a hnacích komponentů s dřevěnými nástavbami všech možných tvarů. Po skončení praxe v továrně se mladý Sodomka vrací do rodinného podniku ve Vysokém Mýtě, aby přišel do neradostné situace.
První světová válka a následující roky jasně signalizovaly převahu vozidel bez koní. Ta se dostávala nejen do metropolí, ale postupně i do nejmenších obcí. A s tím ruku v ruce upadala stavba potahových vozidel. Mladý a bystrý Sodomka okamžitě rozpoznal nebezpečí, které hrozí rodinné karosárně. Následovaly názorové střety s otcem, jehož podnikatelský duch stále setrvával v předchozím století. Ale Josef Sodomka mladší se nenechal zviklat a postupně obrousil otcův odpor natolik, že mohl převzít a realizovat první samostatnou zakázku.
V roce 1925 začíná „automobilová epocha“ u Sodomků
Tou byla objednávka jistého vysokomýtského továrníka, který si koupil šasi vozidla Praga Mignon vyšší střední třídy. Mladý Sodomka se nové role zhostil naprosto dokonale a výsledek práce mu přinesl další objednávky. Postupem času vytvářel nejen automobilové karosérie smíšeného typu (dřevěná kostra s potahem průmyslové koženky či ocelových plechů), ale nebál se převzít větší zakázky na karosování autobusů, nákladních a speciálních vozidel i přívěsů.
Výrobky kopřivnické Tatry si samozřejmě nacházely cestu i do karosárny Josefa Sodomky mladšího
Běžnou praxi té doby bylo střídání karosérií na jednom podvozku: ta starší a nemoderní se sejmula a šasi se „obléklo“ do nejmodernějších forem. A to nebyla jen záležitost dvacátých let, podobnou praxi známe ještě z doby po druhé světové válce, dokonce se některá podobná vozidla dochovala dodnes!
Do karosárny se začali sjíždět zákazníci, kteří si kupovali nová šasi od zástupců domácích i světových automobilek. Byla to běžná praxe, díky níž se mohl nový majitel vyhnout vražednému clu, uvalenému na hotové a kompletní vozy. Mladá republika totiž nebyla automobilismu nijak vstřícná, pokládala jej za nemístný přepych, a v problémech, které motoristům naschvál vytvářela, by se mohla směle srovnávat s dnešní podivnou dobou.
Kniha zakázek připomíná procházku autosalónem
Tak se do dílen Carrosserie Sodomka dostávaly nejen Pragy, Lauriny&Klement (později Škoda), Tatry, ale postupně i značky Renault, Fiat, Aero, Walter, Z, Lancia, Jawa, Ford, Studebaker, Rolls-Royce, Packard a mnoho dalších. Dá se říci, že několik nejznámějších československých karosářů oblékalo ty nejdražší a nejkvalitnější podvozky, z nichž Josef Sodomka mladší patřil k absolutní špičce.
V letech 1930 a 1931 Sodomka mladší postupně přebírá někdejší továrnu Sodomky staršího, který mohl odejít na zasloužený odpočinek.
Sodomkovy karosérie automobilů Aero vynikaly nadčasovým vzhledem, díky němuž se zapsaly do dějin autokarosářství
Jak se vlastně objednávala karosérie?
Pokud si zákazník koupil samostatné pojízdné šasi, přijel se osobně domluvit do Vysokého Mýta. Josef Sodomka mladší si každého zákazníka nesmírně vážil, dokázal být vstřícný a empatický. Zákazník měl zpravidla už určitou představu, jak by jeho vozidlo mělo vypadat – buď z vlastní hlavy nebo podle inspirace již existujícím vozidlem.
Sodomka ve spolupráci se svým týmem zpracoval návrhy, z nichž si zákazník vybral, složil zálohu, a zpravidla ve lhůtě několika měsíců byl vůz hotový, komplet vybavený a připravený k přihlášení (na získání tzv. certifikátu – obdoba dnešního technického průkazu) a do provozu.
Karosárna pracovala totiž nejen s dřevem, ale i s kovy, měla vlastní čalounické dílny a lakovnu. Všude se otáčeli profesionálové, kteří si práce u Sodomků vážili a byli na ni jaksepatří hrdí. V tom šel příkladem sám majitel podniku, který nezapomínal na sociální potřeby svých zaměstnanců, na jejich výročí osobní či pracovní, na vánoční svátky a křty dětí.
Začátek války znamenal postupný přechod k užitkové technice
Pak přišla válka. Přinesla s sebou útlum a postupné ukončení výroby elegantních zakázkových karosérií, tvořených buď jednotlivě nebo v rámci požadavků továren. Válečné poměry přeorientovaly Sodomkovu karosárnu na „oblékání“ těžké techniky, vojenských vozidel a autobusů.
Dopravní prostředky pro města musela být od počátku provozovaná s náhradními palivy. Sodomka dovedl i toto nehezké řešení buď elegantně zakrýt nebo alespoň tvarově přizpůsobit vizuální podobě vozidla. Mimořádnými pracemi se stalo karosování několika přepychových osobních vozidel, určených prominentům.
Naděje na poválečnou obnovu skončily únorovým převratem
Po válce nastal soumrak luxusních karosérií, vyráběných kusovou metodou. Měnila se i technika automobilů, postupně se prosadily samonosné karosérie, které se daly jen těžko ovlivnit manufakturním způsobem. Sodomka se přeorientovává na prostředky hromadné přepravy osob, třebaže známe i některé elegantní kreace na podvozcích osobních vozidel, například Škoda 1101, Škoda Superb, Tatra 600, Tatra 57 aj.
Únor 1948 připravil celé Československo o iluze, některé o značný majetek a mnohé i o svobodu a život. Měla se dobře jen bezcharakterní luza, která se pod vlajícími rudými prapory a hloupými hesly dopouštěla nepromlčitelných zločinů a vyřizovala si i své osobní nepřátelství a animozity.
Řada Šx stála za rozmachem hromadné přepravy osob v 70. a 80. létech. Škoda, že nevíme, co na prototypy Šx říkal geniální karosář?
Obětí se v prvé řadě stali majitelé prosperujících továren, když první ožebračení podepsal prezident Beneš v rámci tzv. „znárodnění“ (tedy krádeže) největších průmyslových podniků, dolů, bankovních domů a podobných institucí. Na konci února 1948 pokračovaly eskalace tohoto násilí dále a kladivo osudu dopadlo i na podnik Josefa Sodomky.
Josef Sodomka mladší jednou z obětí poúnorové hydry
Byla marná snaha jeho zaměstnanců poukázat na to, že továrník Sodomka není žádná pijavice, jak podobné lidi, tvořící páteř československého hospodářství, vykresloval tendenční tisk, ale člověk s vytříbeným sociálním cítěním a vysoce lidský. Běs „lidově demokratických“ orgánů se nezastavil před nejtěžšími zločiny.
Josef Sodomka byl na samém počátku padesátých let nespravedlivě obviněn, zatčen a uvězněn. Veškerý majetek firemní i soukromý mu režim ukradl. Sodomka se po propuštění nesměl vrátit do firmy, kterou jako druhá generace dovedl k blahobytu a prosperitě, a na příkaz musel vzít zavděk náhradním pracovním postem.
Vrcholný československý představitel užitého umění vybudoval prosperující firmu a dodával své výrobky zemi, jejíž lid se proti němu obrátil
Tyto zločinné excesy podlomily jeho zdraví. Zklamání a pocit ponížení mu byly denními průvodci. V šedesáti letech, kdy by za příznivějších okolností byl na vrcholu tvůrčí zralosti, se dostal do nemocnice v rodném Vysokém Mýtě. Tam 9. února 1965 skonal. Bez veřejných nekrologů, kondolenčních dopisů vlády a smutečních průvodů. Tak svět odplácí…
Věčná vzpomínka aneb v každém moderním vozidle je „kus Sodomky“
Ale my nezapomínáme na geniálního tvůrce mistrovských „lajn“, vzdáváme hold jeho práci, kterou obdivuje celý svět na fotografiích i v reálu. Podniku Josefa Sodomky, z nějž se posléze stal národní podnik Karosa, děkujeme za desítky tisíc autobusů, které – ačkoliv vznikaly často za nelehkých podmínek – odvezly milióny lidí na celém světě.
Předválečné šasi Praga neslo původní karosérii. Po válce se „ošatilo“ znovu – samozřejmě u Sodomků
Pokračovatelem díla Josefa Sodomky mladšího je člen nadnárodní společnosti Iveco a z výrobních hal stále vyjíždějí nejmodernější vozidla pro zákazníky u nás i v zahraničí.
Jen je třeba si uvědomit a stále si opakovat, že dnešní úspěchy mají základ tam, kde je položili oba Sodomkové. Budiž jim věčná čest!
Autor článku děkuje za povolení k publikaci vybraných materiálů z archivu dr. Jana Tulise a Iveco Czech Republic
Zdroj: archiv autora, archiv dr. Jana Tulise, Iveco Czech Republic