Vodík vyžaduje velice složitou a drahou infrastrukturu a prozatím se stejně vyrábí z ropy (je to nejlevnější). Akumulátory jsou zase příliš složité, jejich výroba a recyklace je nesmírně nákladná a náročná na přírodní zdroje a navíc se dlouho nabíjejí. Řešením by mohly být palivové články na zdroje založené na bázi vodíku a uhlíku, například na líh nebo zemní plyn.
S lihem experimentuje Nissan, jehož palivový článek na toto naprosto běžně dostupné palivo (rovněž nevyžaduje žádnou novou infrastrukturu) už funguje. Má to ale háček, vniká při něm CO2. S podobným systém nyní experimentuje Toyota, které sestrojila pokusný palivový článek na zemní plyn.
Doporučujeme: Německo dá 250 milionů eur na podporu vodíkových aut, která nikdo nechce
Systém je velký jako dům a má výkon jen asi 250 kW (340 k), což prozatím neslibuje příliš praktické použití v osobním autě. Nicméně Toyota potřebuje nyní zjistit, jestli je systém efektivní a vyplatí se. Celková účinnost systému nyní dosahuje až 55 %, což se vyrovnává efektivitě vodíkových palivových článků (50-60 %). Automobilka už začala pracovat na zmenšení systému pro použití v osobních autech.
Řešení Toyoty je zajímavé tím, že k palivovému článku připojuje ještě turbínu, která zužitkovává zbytkové teplo ze spalování „odpadních“ produktů chemické reakce palivového článku. Turbína následně pohání generátor. Tím se efektivita celé soustavy zvyšuje až na 65 %. Toyota se neodvažuje spekulovat, kdy se palivový článek na zemní plyn dostane do zkušebního provozu.
Zemní plyn má tu výhodu, že je „volně“ dostupný, respektive již má vybudovanou vlastní infrastrukturu. Kdo má doma přípojku na plyn, ten si auto s takovým palivovým článkem vlastně může „nabít“ sám. Teoreticky by šlo palivo doplňovat i u stanic CNG.