Poprvé za volantem nové Toyoty GR Supra: Rychleji, rychleji!

Když si v Toyotě mohli vybrat, zda postavit tři zbrusu nová esúvéčka nebo jedno sportovní kupé, volba padla kupodivu na druhou alternativu. Vyvíjet ovšem takový zázrak samostatně je dnes prakticky neomluvitelné a především nerentabilní, takže Japonci spojili síly s BMW. První prototyp kupé s řadovým šestiválcem vznikl na zkráceném podvozku BMW řady 2. Ten byl ale záhy seznán za nedostatečně progresivní. Inženýři proto vyvinuli zcela novou platformu.

Supra je první globální model vzniklý pod hlavičkou GR (Gazoo Racing). Šéfkonstruktér Tetsuya Tada navštívil kluby příznivců Supry po celém světě a ptal se jich, co by od nového modelu toho jména očekávali

Vedení obou gigantických automobilek bylo spokojeno a další vývoj sportovního modelu se mohl ubírat rozdílnými směry: v Mnichově vyvíjeli roadster, v Japonsku kupé, což po konstrukční stránce rozhodně není to samé. Hnací konglomerát (řadový třílitr s výkonem 340 koní a automatický osmikvalt ZF) i elektrická a multimediální výstroj nesou visačku BMW, což je však pro japanofily velmi snesitelné zlo v porovnání s tím, jaké mistrovské dílo vzniklo.

Přečtěte si také:

Poprvé za volantem BMW Z4 M40i G29: Další slibný stroj z Mnichova

Circuito de Jarama ležící co by kamenem dohodil od Madridu přímo čpí zašlou slávou: nepříliš kvalitní asfalt, drolící se vysoké obrubníky a prakticky absentující únikové zóny. Když si člověk představí, že se zde do roku 1981 jezdila formule 1, padají na něj mdloby. Okruh je to nicméně velmi rychlý a krásný. Na relativně krátkou cílovou rovinku navazuje sada různě prudkých zatáček často s klopením, které jsou propojeny velice rychlými esíčky jezděnými pod plynem a několika slepými horizonty. Jestliže Z4 je ryzí sportovní stroj s tvrdým podvozkem a uřvaným výfukem, Supra se prezentuje docela jiným naturelem. Je jí cizí jakákoliv afektovanost, její podvozek bohorovně snáší i horší silnice. A také uvnitř je nesmírně kultivovaná. Žádná prkennost se zkrátka nekoná.

Středová konzola je místem, kde se příbuznost s BMW projevuje nejviditelněji. Zcela identická s bavorským roadsterem Z4 však není

Přístrojový štít je tvořen displejem o úhlopříčce 8,8 palce. Na snímku to není dobře vidět, ale otáčkoměr má prostorový efekt

Tohle, že je auto na okruh? Správná odpověď by asi zněla, že klidně i na okruh. Jakmile opustíte boxy, Supra se relaxovaně položí do první zatáčky, kterou vykrouží v takovém tempu, že se dělají mžitky před očima. Je požitkem bytostně cítit změny přenášení váhy mezi oběma osami a nesmírně „hodné“ chování, které umožní jet pekelně rychle i méně zkušenému řidiči. Dlužno podotknout, že velký podíl na unikátní stabilitě mají i speciálně vyvinuté pneumatiky Michelin Pilot, jejichž adheze je velmi blízká klasickým závodním „slickům“, a to zejména na přední ose.

Supra se k řízenému akceleračnímu smyku samozřejmě přemluvit dá, její přirozenost to ovšem tak úplně není

S výkonem 250 kW (340 k) dokáže Supra akcelerovat na 100 km/h za 4,3 s – o tři desetiny rychleji než Z4 M40i

Kdo se chce svézt táhlým smykem, potřebuje v zatáčce vyšší nájezdovou rychlost, protože jen tak se dokáže zbavit trakce na zadní nápravě. Současně ale nesmí být rychlý moc, aby kontakt s povrchem neztratila přední kola. Inu, rozená „drift machine“ to zrovna není. Velice přesvědčivé je řízení, které je příjemně strmé, avšak ne zbytečně tuhé a v principu tedy docela „čtivé“. Kontrolu nad vozem každopádně poskytuje výjimečnou, snad jen škoda docela tenkého věnce volantu i jeho celkově poněkud rozpačitého vzhledu. Napadá mě, že svojí hravostí a předvídatelným chováním mi Supra velmi připomíná slabší sestru GT86, silný motor ji však poskytuje ještě mnohem zajímavější dimenze, které zase evokují Lexus LC 500.

Přečtěte si také:

Test Lexus LC500 Sport+: Překvapení jak se patří

Jediným „orgánem“, který začíná mít po několika kolech dost, jsou brzdy. Ne, že by vůbec nebrzdily, ale je znát, že nějaká ta keramika by snesla o poznání více – tedy pokud nechcete každých dvacet kol měnit destičky.

Na rozdíl od svého bavorského bratrance má Supra pouze dva jízdní režimy – Normal nebo Sport s tím, že charakteristiku jednotlivých skupin lze měnit také separátně. Okruh byl fantastický, nakonec mě ale Supra možná ještě víc dostala na zatáčkovité silnici v horách – právě tak rychlé, aby kupé dokázalo prodat svůj výkon, ale zas jen tolik, aby vynikla i hbitost v zatáčkách. Supra sice jede rychle jako TGV, nemáte však pocit, že byste onen požitek dostávali zadarmo. Chce to hbitou práci s volantem a nohu na plynu tam, kde byste instinktivně raději šlapali na brzdu. Ano, s GT86 držíte plyn na podlaze v podstatě pořád, a to ji činí zábavnou. U Supry máte výkonu ažaž, ne zas ale absurdně mnoho, aby se nedal zvládnout.

Mnohé drobnější díly jako tlačítka nebo celé ovládací panely mají zjevný původ v Bavorsku, jsou však zasazené do palubní desky a dveřních výplní se svébytným designem

S gustem si vychutnáváte pozdní brzdění do oblouků, ve kterých široké kupé zaklekne na vnější přední kolo, a stejně tak lehce přetáčivou akceleraci, při které aktivní diferenciál tlačí auto na rovinku silou buldozeru. Shodná s BMW je skvělá osmistupňová automatika ZF, která řadí brilantně pádly, ale i sama. A když vás i tohle přestane jednoho dne bavit, prostě naložíte příruční zavazadla do kufru a vezmete svojí dívku na krátký, leč rychlý výlet k moři. Režim Normal udělá ze Supry pravé GT, se kterým ani dlouhá jízda neunaví, zkrátka trochu takový Golf GTI mezi silnými kupé.

Přečtěte si také:

Retro: Toyota Supra slaví 40 let. Věhlas získala díky tuningu

Nepříliš pohledný interiér, který je jakýmsi kočkopsem mezi Toyotou a BMW, už jsem naťukával, o vyložené zlo však nejde. Víc mě trápil horší výhled ven, daný jednak tlustými a nízkými A-sloupky a pak také vysokou hradbou přístrojové desky. Také karbon na středovém panelu by asi nutně být nemusel. Přitom, když si vzpomenete na interiéry sportovních lexusů, víte, že to jde, když se chce. Zajímavostí je zavazadlový prostor fyzicky neoddělěný od kabiny. Na zavazadla tedy dobře vidíte, vykládání je ale praktičtější klasicky zvenku.

Do Česka se bude dovážet pouze silnější verze s třílitrem Twin Scroll Turbo od BMW, o kterou je i přes ambiciozní cenovku 1 800 000 Kč takový zájem, že 25 vozů si zákazníci objednali, aniž by Supru viděli naživo. Některé trhy budou obšťastněny též verzí s dvoulitrovým motorem.