Test Škoda Superb Combi 2.0 TSI: To nejlepší z řady po čtvrté

Superb byl vždy brán za to nejlepší, co škodovka nabízí. Jeho první dvě generace mohly mít pod kapotou šestiválcové motory a až s příchodem trojky došlo k rapidní změně. Pod kapotu se dostal dvoulitrový čtyřválec, který z počátku nabízel výkon 280 koní. Doteď si pamatuji deset let staré první jízdní dojmy, kdy mě tehdy překvapila jeho dravost a zátah i v opravdu vysokých rychlostech.

Jenže emisní požadavky ze strany EU se neustále zpřísňují, pokuty za nedodržení předepsaných limitů se naopak zvyšují a automobilky na to zkrátka nějak musí reagovat. Důkazem je nejnovější vydání Škody Superb, která má sice pod kapotou opět čtyřválcový motor 2.0 TSI, jenže ten už tak trochu není tím, co býval. Parametry mluví za vše – 265 koní dostupných v rozmezí 5000 – 6000 ot./min a točivý moment 400 Nm, který lze využívat od 1 650–4 350 ot./min. Navzdory snížení výkonu se výrobci povedlo zachovat zrychlení z 0 na 100 km/h, které potrvá 5,6 sekundy.

Video: Oficiální představení Škody Superb

O přenos síly na všechna čtyři kola vždy stará automatická převodovka DSG se sedmi stupni a kdo si rád řadí sám, může využít menší pádla pod volantem. Na německé dálnici je pak nový Superb 2.0 TSI 4×4 schopen jet nejvyšší rychlostí 250 km/h. Jenže vše má své „ale“.

Není problém ji vyšperkovat

Ačkoliv do testu dorazil novinářský kus v základní výbavě Selection, díky několika příplatkům to spíš vypadalo, že jde o vrcholnou verzi Laurin & Klement, která pouze postrádá příslušná loga na karoserii. Vůz na fotografiích byl zkrášlen například o příplatkové 19“ leštěné disky Verirate (+29 500 Kč) a šedý lak karoserie Graphite (+19 tisíc Kč). 

Osobně se mi nový Superb líbí více s karoserií Combi, protože má mnohem elegantnější linky než s karoserií liftback. Samozřejmostí je hromada místa v kabině ve všech směrech, obří kufr o základním objemu 645 litrů a až luxusně vypadající interiér, ve kterém jsem se cítil dostatečně útulně.

To nejdůležitější se ale nacházelo pod kapotou vozu a osobně mě zajímalo, jak moc se změnil charakter nejrychlejší varianty Superbu. Popravdě, nemohl jsem se dočkat, až stisknu startovací tlačítko a skrze volič automatické převodovky napravo pod volantem ujedu první metry.

Vzpomínky na předchůdce mám stále v živé paměti a o to těžší to měl testovaný kousek. 

Hned po vyjetí do běžného provozu jsem poznal, že výrobce výrazně zapracoval na odhlučnění kabiny. Motor jsem totiž skoro neslyšel a v jednu chvíli mi přišlo, jako by pod kapotou byl tichý agregát 1.5 TSI s mild-hybridní technikou. To je dobrá zpráva, protože klidu na palubě není nikdy dost. 

Bohužel, ve výbavě vozu chyběl systém pro volbu jízdních režimů, což se projevilo nejen na často ospalých reakcích převodovky, ale současně jsem nemohl vyzkoušet adaptivní odpružení DCC+, které bych v případě vlastnictví nové Škody Superb rozhodně vyžadoval.

Dravost a výbušnost jsou minulostí

Pro alespoň trošku rychlejší řazení je potřeba přepnout volič automatu do režimu S, kdy převodovka častěji podřazuje a udržuje vyšší otáčky motoru. Po ujetí zhruba 20 km najíždím na svou oblíbenou okresku a rázem začínám poznávat, v čem je nový Superb 2.0 TSI jiný. Nemohu říci, že by snad jeho 265 koní bylo málo, to ani náhodou. Jenže v porovnání s předchůdcem jsem si všiml toho, že se zde vytratila jistá výbušnost, agresivita a pocity, že tohle auto má v sobě kus ďábla. 

Aktuálně nejsilnější Superb v nabídce je jako manažer, který si dal před jízdou větší plechovku energetického nápoje. Jede slušně, umí za to zabrat, ale současně je potřeba, aby si řidič výkon zasloužil a motor držel více pod krkem. K tomu se přidává fakt, že posádka je od všeho kolem tak dobře izolovaná, že ani spolujezdec nebude často tušit, kolik je právě na tachometru.

Snad jen absence adaptivního odpružení dokáže prozradit, že zrovna probíhá rychlá jízda po špatně udržované silnici. Výmoly, rolety a nebo snad hupy dokázaly pasivní podvozek testovaného Superbu často potrápit, za což mohla i 19“ kola. Ta jsou maximem, jaké lze na vůz oficiálně dostat a kdo odmítne připlácet za podvozek DCC+, raději by měl volit o palec menší disky. 

A co spotřeba? Jestli se dokážete jen trošku hlídat a jezdit s klidnější nohou na plynovém pedálu, nebude problém se dostat na hodnoty okolo sedmi litrů na 100 km. Sportovnější jízda si vyžádá odběr rovných deseti litrů, což s ohledem na 66litrovou palivovou nádrž je stále přijatelné.

Je zkrátka jiná než kdy dřív

Nejvýkonnější verze nové Škody Superb mi ukázala, že navzdory menšímu výkonu umí stále nabídnout velmi dobrou dynamiku a dosáhnout nejvyšší rychlosti 250 km/h ji nebude dělat sebemenší problém. Současně se ale vytratila jistá dávka řidičské zábavy, minulostí je lehce agresivní povaha předchůdce a vlastně vše je zde podřízeno tomu, aby co nejdéle bylo v kabině ticho, klid a pohoda.

Mezi nevýhody testovaného vozu pak zcela jistě patří průměrný obraz parkovací kamery,  který bych u toho nejlepšího s logem Škoda Auto opravdu nečekal. 

Jinak ale jde o skvěle vypadající rodinné auto, které i díky pohonu všech kol dokáže zvládnout horší jízdní podmínky, pohltí obří kvantum zavazadel a s příplatkovými Matrix LED světlomety dokáže perfektně osvítit silnici.

Zdroj: autorský text