Výhody
- Velký výběr na trhu
- Zatím nadprůměrná spolehlivost
- Příliš neláká zloděje
- Může být ještě v záruce
- Solidní diesely
Nevýhody
- Omezená nabídka vozů s automatem
- Nepříjemné podsvícení přístrojů
- Dobité fleetové kusy
- Benzinové motory bez duše
- Servis není nejlevnější
Ačkoli se české zastoupení korejské značky svého času snažilo lidem skrze značně agresivní kampaň vsugerovat dojem, že Hyundai je vrcholem prémiovosti a soused z Boleslavi si vedle něj bude připadat tááákhle malý, nějak to na dominantní podíl na trhu nikdy nestačilo. Škoda byla, je a asi u nás i navždy bude v čele, ale na Hyundai zbývají také pěkná místa co do prodejnosti.
Jenže do statistik prodejů promlouvají především firemní registrace, které na našem trhu představují zhruba tři čtvrtiny všech registrací nových aut. Pokud vyfiltrujeme soukromé zákazníky, je na tom Hyundai s podílem na trhu vlastně velice dobře. Například v letošním roce zhruba polovina vozů značky Hyundai zamířila do soukromých rukou, zatímco u Škody připadá na soukromníky jen asi 16 % všech registrací.
Zatímco populární škodovky jsou spíše fleetová a firemní záležitost, Hyundaie míří ve velkém také do rukou soukromníků
Dá se pochopit, co zákazníky láká. Hyundai zabodoval pětiletou zárukou a také poměrně slušnou výbavou za rozumné peníze. Model i30 vycházel se stejnou výbavou vedle srovnatelné Octavie vždy o něco výhodněji. A situace se opakuje i na trhu ojetých vozů, kde stejně staré a často méně ojeté i30 koupíte levněji než nejvyhledávanější Octavie.
Doporučujeme: Ojetiny? Velký přehled všech vozů
Nabídka na trhu je slušná
Jako příklad nám poslouží kombík Hyundai i30 SW, který jsme si na test půjčili v Auto ESA. Pod kapotou byla oblíbená benzinová šestnáctistovka GDI o výkonu 99 kW (135 k) se standardně dodávaným šestistupňovým manuálem. Vůz z roku 2013 ujel necelých 137 000 km. Úmyslně jsme vybrali benzinový model s nadprůměrným kilometrovým nájezdem. Okolo 40 000 km ročně je porce obvyklá spíše pro diesely. V současnosti takovéto kusy stojí zhruba 150 tisíc korun.
Vyhněte se opotřebovaným služebním autům
Hyundai i30 (GD) je ještě mladé auto, ale i přes jeho oblíbenost mezi soukromníky jich plno skončilo ve firmách. Někteří služební řidiči nafasované i30 rozhodně nešetřili, tak se snažte minulost kupovaného auta odhadnout. Vyzkoušejte dobře převodovku a zaposlouchejte se do podvozku, jestli při zkušební jízdě nadměrně netluče. Auto také musí dobře držet směr a v řízení nesmí být cítit vůle. Prohlídkou se zkušeným mechanikem rozhodně nic nezkazíte. Obrovskou výhodou i30 je, že to není takový cíl podvodníků a zlodějíčků, takže riziko koupě kradené a bourané stočenky v exekuci je poměrně nízké.
A jak to vypadá na českém trhu ojetin? Podívali jsme se na nejpoužívanější český internetový vyhledávač ojetých vozů a našli jsme celkem 863 inzerovaných i30 SW s udávaným rokem výroby 2013 a mladší. Z toho mělo pod kapotou 635 aut benzinový motor, 225 vozů bylo na naftu a 1 na LPG. 164 z tohoto čísla bylo nových, ojetin bylo 661.
Doporučujeme: Test ojetiny: Škoda Rapid má před sebou skvělou bazarovou kariéru
Za cenu do 150 tisíc jsme našli 36 ojetých kombíků, nájezd se pohybuje kolem 180 tisíc.
Pohodlný a stabilní, ale velmi nudný
Sáhodlouze představovat jízdní vlastnosti asi není třeba. Určitě potěší, že i základní verze mají vzadu víceprvkovou nezávislou nápravu, což dnes rozhodně není obvyklé. Vozu to propůjčuje předvídatelné a jisté chování, dobrou stabilitu a slušnou schopnost „opravovat“ silnice.
Na patnáctkách možná nevypadá i30 jako supersport, ale dobře filtruje průměrnou českou okresku. Ovladatelnost je velmi slušná
Samozřejmě bude záležet na stavu podvozku ojetého auta a použitých pneumatikách, ale například na patnáctkách 195/65 vyhlazuje Hyundai i30 průměrnou českou silnici velice dobře. Chování testovaného auta trochu kazily obuté zimní pláště, ale jinak si nebylo na co stěžovat. Snad jen v řízení by mohlo být více citu a odezvy, působí poněkud gumově.
Uživatelská ergonomie je hodně o zvyku. Sedačka je široce nastavitelná a volant také, takže si lze v i30 najít velmi příjemnou a správnou polohu za volantem. Například italská, francouzská nebo některá japonská auta mohou tohle Korejcům závidět. Není tu sice tak „uklizeno“ jako v konkurentech z koncernu VW, ale vlastně jediným slabým článkem interiéru je příliš intenzivní modré podvícení přístrojů. I když ho ztlumíte, co to jde, v noci značně unavuje zrak.
Motory vydrží, ale pozor na historii
Výběr motoru je u ojetého Hyundai i30 poměrně jednoduchý, protože prakticky s žádnou motorizací neuděláte osudovou chybu.
Doporučujeme: Test ojetiny: Ford Focus 1.0 EcoBoost vyvrací mýty o litrových tříválcích
Zamrzí spíše absence výraznějšího benzinového motoru. Atmosférická čtrnáctistovka stačí leda tak na courání se s nezatíženým autem mezi vesnicemi, na dálnici rychle narazí na své limity. Šestnáctistovky jsou na tom lépe, ale výkon z nich musíte ždímat. Zajímavé je, že přímovstřiková GDI je pocitově trochu lenivá proti nepřímovstřikové a o 15 koní slabší 1.6 MPI. Pokud ale jezdíte klidně, bude úspornější.
Technika zatím nezlobí a některé i30 na trhu jsou ještě v záruce. Pátrejte ale po vozech s naprosto transparentní historií
V testu jsme s motorem 1.6 GDI jezdili za zhruba sedm a půl litru, klidná cesta mimo město a dálnice srazila spotřebu pod sedm. Dálniční přesun pak znamená přibližně osmilitrovou spotřebu. Motor 1.6 GDI Turbo je na našem trhu poměrně velká vzácnost. Bude drahý a racionální zájemce dá asi přednost spíše dobře vybavenému dieselu.
Ačkoli naftový vrchol tvoří jen šestnáctistovka CRDI, v nejsilnějším provedení jede slušně. Nečekejte ale zázračnou spotřebu, pod pět se dostane jen velmi rozvážný řidič. Na vině je často dlouhé odstupňování některých verzí, které nutí i ve městě jezdit na trojku. Šestku vám dovolí použít jen od tachometrové stovky. A na dálnici vás bude nutit častěji podřazovat. Kdo je zvyklý v Octavii 2.0 TDI jen šlápnout na šestku na plyn, ten se bude muset naučit s naftovou i30 řadit klidně o dva kvalty dolů, aby se začala hýbat.
Diesely se povedly, přesto jejich nákup dobře zvažte
Naštěstí ale není mechanika dieselů příliš citlivá, takže trochu hrubší zacházení snese. Samozřejmě záleží na minulosti auta. Křišťálově čistá servisní historie je v tomto případě nutností. Pozor na přejížděné intervaly výměny oleje. Jakkoli by výměna po 20 000 km u mladého dieselu zas tak moc vadit nemusela, přesto doporučujeme přistoupit ke konzervativnímu plánu 15 000 km nebo jeden rok.
Servisní doporučení
Ano, my víme, že se s tím pořád opakujeme, ale i kupující ojetiny by si měli opakovat mantru „rok nebo patnáct tisíc… rok nebo patnáct tisíc… rok nebo patnáct tisíc…“ pro výměny oleje a celkový preventivní servis. Pozor na specifikaci oleje u dieselů kvůli filtru pevných částic. Přímovstřikové benziny také potřebují kvalitní olej, který zabrání nadměrné tvorbě karbonových úsad. Svíčky měňte po 60 000 km nebo čtyřech letech, stejný interval bychom doporučili i pro výměnu oleje v automatické převodovce. Diesely s manuálem mají pevný setrvačník, dvouhmota je jen u automatů a tam zlobit nebude. U manuálů ale počítejte s opotřebovanou spojkou, nicméně to není brutální servisní výdaj. Vyhněte se ale přestavbám na LPG, to spíše ušetříte s dieselem.
Pro benzinové motory to platí také. Tam si dejte velký pozor na málo jetá soukromá auta, která v rukou penzisty urazila třeba jen 5000 km za rok. Ono může být sice moc fajn kupovat i30 s 20 000 km, ale pokud má po čtyřech nebo pěti letech pořád původní olejovou náplň, nemusí to pro motor znamenat nic dobrého. Přejížděný olej se podepisuje na nadměrné tvorbě kalů a zrychleném zakarbonování. Zvláště diesely a přímovstřikové benziny pak na to trpí.
Doporučujeme: Test ojetiny: Škoda Octavia II je úplně jiná liga
Ačkoli mají použité pohonné jednotky rozvodové řetězy, u Hyundai se o nějakých fatálních selháních nešíří historky jako o srovnatelném systému koncernové konkurence. Na druhou stranu už se servisy s nataženým řetězem také setkaly a musely ho měnit. Nejčastěji je na vině uživatel, tedy extrémní podtáčení motoru a parkování v kopci jen se zařazenou rychlostí bez ruční brzdy.
Automaty jsou, ale drahé a je jich málo
Jen necelých deset procent nabízených ojetin má automatickou převodovku. Většinou se jedná o tzv. předváděčky nebo skladovky. Na rozdíl od minulé generace už je pod kapotou konečně inteligentnější šestikvalt, můžete mít i sedmistupňovou dvouspojkovou skříň. Ta od dubna 2015 nahradila měničový automat u většiny motorizací, i když na některých trzích ještě měnič v nabídce zůstal. Záleží na preferencích, ale do města a kolon bychom raději volili právě klasický automat s měničem. Mírný nárůst spotřeby určitě vykompenzují ušetřené nervy méně zkušených řidičů a řidiček.
Šestistupňová převodovka byl základ a slabé atmosférické benziny ji potřebují. Výbava není rozmazlující, ale dostatečná
U šestistupňového automatu si pohlídejte výměnu oleje. Hyundai uvádí interval 6 let nebo 100 000 km, ale doporučujeme ho zkrátit na 60 000 km a čtyři roky. U dvouspojky se žádný interval výměny oleje neuvádí. Pro dvouspojkovou převodovku pak platí obvyklá poučka, že do kolon to chce poctivě stát na brzdě, aby si spojky opravdu myslely, že se stojí, a nesnažily se auto tlačit.
I z hlediska více jeté ojetiny bychom stejně v klasickém měničovém automatu viděli větší potenciál do budoucna. Dvouspojka přeci jen „smrdí“ nějakým velikým výdajem. Pokud je však někdo dynamický řidič a rád se s autem sveze, ale například kvůli manželce nebo ze zdravotních důvodů potřebuje automat, je dvouspojka dobrá volba. Nekrade slabším motorům tolik výkonu a dovolí intenzivnější spojení s autem.
Hledejte mladé kusy a chtějte znát úplnou historii
Těžko ještě druhé generaci modelu Hyundai i30 něco zásadního vytýkat. Je to mladé auto a pokud vyřadíte ze svého výběru evidentně unavené fleetové kusy, ke kterým se služební řidiči nechovali zrovna s citem, vlastně se není čeho bát.
Jen se budete muset smířit s tím, že třeba dvouzónová automatická klimatizace není zcela obvyklý jev. U většiny aut si budete muset směr, teplotu a intenzitu ventilace nastavovat ručně. Chudší výbava na druhou stranu znamená méně potenciálních problémů. Ovšem i tak u Hyundai palubní „hračky“ obvykle nezlobí.
Rozhodujte se tedy především podle celkového stavu, chtějte znát servisní historii a nebojte se přizvat na pomoc odborníka, který pomůže odhalit drobnosti nebo i skryté hrozby. Ne snad, že by ojeté i30 vyžadovaly nějaké brutální investice, ale třeba je zbytečné si kupovat auto sice s plnou výbavou, ale s tekoucí převodovkou, vyklepaným podvozkem a zkroucenými brzdami. Na trhu určitě najedete lepší kus, výběr je totiž velice slušný.