• Čistota stylu
• Přesvědčivě provedené retro detaily
• Parádní zvuk a síla motoru
• Podvozek je komfortnější, než by se mohlo zdát

–

• Do utažených zatáček se nechá přemlouvat
• Nádrž ani sedlo nelákají k dlouhým výletům
• Slabší účinek jednokotoučové přední brzdy

Je celkem jedno, jestli za tím stojí víc britský konzervatismus nebo letitá historie značky, ale za největšího experta na klasické motocykly vždycky platil Triumph. V jeho případě ani nelze mluvit o populistickém návratu ke kořenům, protože v Hinckley se retro motorky vyrábějí odjakživa. Výjimkou je vzpomínka na poválečná léta, Triumph Bonneville Bobber.

Přesnější by možná bylo připomenout období před druhou světovou válkou, protože pátrání po úplných začátcích stylu bobber nás vrátí až do třicátých let. Tehdy se začaly v Americe zastaralé motorky podomácku upravovat a odlehčovat demontáží všech zbytečných dílů a za zkrácené zadní blatníky si nejprve vysloužily označení „bob-job“. U značky Triumph je však styl, později přejmenovaný na současný název, nejvíce spojován s léty padesátými. A právě k této části historie se vrací novodobý Bonneville Bobber.

KRÁSA DETAILU: Za dobové žebrování na válcích a přírubách výfuků rádi přimhouříme oko nad přiznaným chladičem

S NEBO BEZ: Boční brašny patří mezi víc než 150 příplatkových doplňků. Schránku na akumulátor dostanete v základní výbavě

Uvedení této novinky předcházely odhady, že Triumph jednoduše odstrojí klasický Bonneville T120 až na kost, a tak výraznou a odvážnou proměnu, jaká nakonec přišla, zřejmě čekal málokdo. Zadní polovina motorky není jen zbavená nadbytečných kilogramů, ale kompletně předělaná do křišťálově čistého bobřího stylu. Na celek i jednotlivé detaily by se dalo koukat od rána do večera, ale nejvíc okouzlující na tom všem je, s jakou lehkostí nechal designér vyniknout celý obvod zadního kola. Šestnáctipalcový ráfek s drátovým výpletem, obutý do autentické pneumatiky Avon Cobra, se culí na svět z falešného hardtailu, jehož odpružení je naopak vtipně schované pod jednomístným sedlem. Vedle nezaměnitelné nízké siluety si však Britové dali záležet na každé drobnosti, od kastlíku na akumulátor, který drží pohromadě nerezový třmen, přes oldschoolové fajfky na svíčkách až po katalyzátor, důmyslně ukrytý mezi spodními trubkami výfuků. Že se jedná o motorku, která vyhovuje současným normám, prozrazují jenom boční odrazky na přední vidlici. Přítomnost elektronického vstřikování paliva, vypínatelné kontroly trakce nebo ABS neprozrazuje jediný viditelný kabel – ostatně maskovat moderní technologie umí Triumph velmi dobře. Tak dobře, že bych mu byl ochoten uvěřit i to, že karburátory nejsou pouhými atrapami.

Doporučujeme: Triumph Bonneville Speedmaster a Bobber Black – Radost pohledět

Jednou z mála viditelných připomínek nové doby je decentní displej zasazený do kulatého ciferníku tachometru, ze kterého lze za jízdy pohodlně zjistit stav paliva v devítilitrové nádrži, zařazenou rychlost, ujeté kilometry nebo zvolený jízdní režim. Kromě standardního módu Road je k dispozici opatrnější Rain s tupější odezvou motoru na plyn. Pod budíkem čeká na zvědavce malé překvapení v podobě cyklistického rychloupínáku – ten slouží ke změně sklonu přístrojové desky a přímo souvisí s nastavitelnou výškou sedla. Když ho jednoduchým úkonem posunete do nejnižší polohy, sedíte skoro na zadním blatníku, pouhých 69 centimetrů nad asfaltem. K rovným řídítkům přitom mají ruce přes nádrž celkem daleko – motorka je ve skutečnosti větší, ale hlavně delší, než vypadá na fotkách. Štěstí, že testovací stroj nemá příplatkové ape-hangery – do takové výšky bych se sápat nechtěl.

VĚTŠÍ, NEŽ VYPADÁ: Jízdní pozice je pevně daná dlouhou nádrží a širokým úchopem řídítek. Zpětná zrcátka jsou dobře umístěná

Otvor pro klíček zapalování nejdřív marně hledám na tradičním místě u krku řízení, ale tady je všechno jinak než u ostatních klasiků značky. Zasouvá se stylově na pravém boku, a zbytek startovací procedury už je známá písnička. Upravená dvanáctistovka z modelu Bonneville T120 rozezní trubky výfuků hlubokým tónem, lankem ovládanou spojku hravě zmáčknou dva prsty, jednička lehce zapadne do skříně a motor už posílá na zadní gumu první dávku newtonmetrů. Přestože se Bobber tváří jako sportovec, špičku točivého momentu má proti T120 díky jinému airboxu posunutou do nižších otáček a na každém přidání plynu je to znát.

Doporučujeme: Nájezdníci z Milwaukee aneb na Harleyích švýcarskými průsmyky

Dva válce jsou samozřejmě umístěny vedle sebe, ale zátah připomíná magickou sílu V-twinu. Svíčky totiž zapalují směs v intervalu 270°. Motor nejlépe ukazuje svůj charakter v pásmu kolem čtyř tisíc otáček, přestože se nechá vytočit až k dvojnásobné hodnotě. Dlouhé rovinky však raději probublá na půl plynu a těší se do další zatáčky. Sklápění do utažených vraceček není zrovna oblíbenou činností dlouhého Bobberu – s mnohem výraznější jistotou vykružuje větší poloměry –, ale nejlepším zážitkem jsou výjezdy pod plynem. Kontrola trakce se skutečně nemusí bát o práci, zvlášť když začne vzduchem poletovat podzimní listí.

DOTEK MODERNY: Ani displej neruší klasický vzhled tachometru. V menu se listuje pomocí tlačítka na řídítkách

RIDER ONLY: Jednomístné sedátko skutečně nepatří k nejpohodlnějším. A se spolujezdcem se nepočítá vůbec

Že Bobber není žádný hltač kilometrů, pochopíte už při placení u benzinky. Do prázdné nádrže se vejde palivo sotva za tři stovky a sedlo jako ze starého traktoru také zrovna neláká k cestování napříč kontinenty. Podvozek však není tak nekomfortní, jak by se podle tabulkových zdvihů odpružení (90/77 mm) dalo očekávat. Spoustu nerovností spolkne devatenáctipalcový přední ráfek, zatímco dlouhý rozvor dodává jízdě po rozbité silnici ukázkovou stabilitu. V pomalých zatáčkách je Bobber o něco těžkopádnější než třeba Thruxton, ale ani nízké stupačky mu nebrání opustit zónu výletního tempa. Když se však začnete nahánět s kamarády na sportovních motorkách, počítejte se slabším účinkem jednoduché přední kotoučovky. Dost často tak přijde ke slovu pedál zadní brzdy, která navíc motorku před zatáčkou příjemně uklidní, a spolehlivě tu funguje také brzdný efekt motoru. Podřazování je díky lehkému chodu spojky s asistenčním systémem skoro stejně příjemná kratochvíle jako surfování na vlně točivého momentu při každém výjezdu. O takových zážitcích si bikeři v padesátých letech mohli nechat jenom zdát.

Verdikt

Slovo bezkonkurenční dostává v souvislosti s Triumphem Bonneville Bobber úplně nový rozměr. Na trhu skutečně nenajdete jiný model, který by mohl být novince z Hinckley rovnocenným soupeřem. Líbí se nám hlavně čistý styl, propracovanost do posledního detailu a charismatický motor. A pro ty, komu vadí slabší brzdy nebo horší zpětná vazba od velkého předního kola, má Triumph v rukávu verzi Bobber Black.

Převzato z časopisu MOTOCYKL. Foto: Václav Novák

Cena testovaného motocyklu: od 335 000 Kč

[su_hello-bank-calculator]