Názor k článku Test: Mazda CX-5 2.0 Skyactiv-G160 AWD od prislazima - Mene je nekdy vice vs kdo nic nedela...

Mene je nekdy vice vs kdo nic nedela nic nezkazi aneb kdyz dva delaji totez neni to totez. Mnohe designy jsou ve vysledku tou az konzervativnosti z prevence, umirnenou podobou, jinak slibne vypadajiciho konceptu. Trochu mi to pripomina paralelu se suverenim pocinanim nejakeho sportovniho celku v zakladni skupine, kterej ale pak v okamziku ktery rozhoduje o uspechu a neuspechu selze. Ne ze by z toho byl sel vydedukovat nejaky "syndrom posledniho kroku", ale porad si obcas rikam, jak vlastne a cim je ona trnita cesta mezi konceptem a finalni verzi podoby, jestli ta pricina souvisi vice s neodvahou manageru nebo nenapaditosti designeru. Aspon ja na vysledku nedokazi rozpoznat, zdali jde o nevyuzitelnost volnych rukou nebo o ukocirovanou vuli invence, tedy o kompromis, ktery ale shodu moc nepripomina, cili o kockopsa. U Mazdy si myslim, ze naopak umi pracovat s clenitejsimi tvary. Umet si hrat je krom zabavy i umenim. A pri tech ruznych tvarech je snadne sjet k premrstenosti, kyci, patetismu. To nebezpeci ve snaze nebo touze byt originalni, ciha na kazdem rohu, kdy si ted rikam, ze designovani karoserie neni praci pro nerozhodne lidi, pokud se v nekom jeho predstavy o jejim tvaru, zaroven treba i prou s jeho obavami typu: "A neni toho uz moc" nebo "Co takhle jeste pridat..." Pokud je u aut generacnim cyklem petiletka, pak sance vytvorit neco krasneho muze vytvaret pocit jisteho naroku na sebe. Nebo snad obavu z kreativni slepoty, pokud by platila slova jisteho sochare, ktery neci zvecnenost prece "jen" osvobodil z kusu kamene? Ani nevim jestli je podoba o tom, ze nekoho napadne nebo o tom, ze se objevuje. Je impulzem invence, ktery da vzniknout necemu co pred tim nebylo a co vzeslo z nekoho, nebo inspiraci spadajici na vrub bystre vnimavosti. Jak moc tezke je vytvorit neco soucasneho, neco co dokaze pozmenit i dele setrvavajici nazor, a proc je krasa tak povrchni, kdyz je kolikrat tak tezke ji docilit. Rikam si, co ze je to ta nadcasovost. Dle nekoho ji predstavuje RR Evoque, tim jak pomalu starne. A ja si rikam, co branilo nekomu treba v sedmdesatych letech predstavit si po vzhledove strance auto z dnesni doby, tedy jestli treba je v nejakem zapadlem supliku navrh podobny treba LaFerrari, nebo je hranice fantazie vzdy ramovana soudobymi technickymi moznostmi? Ackoli chapu, ze design by mel zohlednovat technickou stranku veci, coz me nakonec ale privadi k nazoru, ze u vzhledu jen ctit umeni nemusi dukazem umeni byti. Jak moc vzhled ovlivnuje technickou stranku a naopak? Je to tak moc, ze auto s jizdnimi vlastnostmi Hondy Civic type R nemuze zaroven nikdy vypadat jako Alfa Romeo? Dokonaly to prunik dvou svetu, ne?:) Proc tohle nikdo nevyrobi? Jit s kuzi na trh, znamena vdechnout svemu snu zivot a pak treba zjistit, jak moc jste detinsti v tomhle pragmatickem svete, ale copak srdcova zalezitost nemuze bez ztraty dustojnosti, nebo kyticky, ustat pohled pragmatickeho oka? A vubec, k certu s Hondou Type R, pokud jsou schopni jejiho jizdniho charakteru docilit jen za pomoci takove nevzhlednosti, to neni umeni. Ale to se mi jako komentovaci obrazku a tim kdo nebyl zasazen centrem deni, rika. A to je to, co se mi na mazde libi, viz na jedne strane krasa a na druhe skyactiv, a prej ze to nejde. Ty hratky s temi krivkami maji zmaknute, kdy se muzou rozjet, aniz by sli za hranici vkusnosti, ale dejte pero do ruky konzervativci a vyhecujte ho... Mazda, je jako brazilskej tym s nemeckou naturou ve fotbalovem prirovnani. V tech jejich hratkach vidim vyspelost, neni to krasa na ukor vysledku a je to jedna z mala znacek, jejichz auta se mi, jakozto milovnikovi konzervativnejsiho cistsiho a smetrickeho vzhledu, opravdu libi.