• Cestovní komfort a ochrana před větrem
• Plynulý nástup výkonu od nízkých otáček
• Bohatá výbava verze SE

-

• Manipulaci na místě znesnadňuje vysoká hmotnost
• Design by mohl být modernější
• Rychlost je pocitově nižší než v reálu (+/-)

Asociace mezi modelovým označením nového sportovního cesťáku a chemickým vzorcem kyseliny sírové se nabízí nejen kvůli podobné skladbě písmen. Kawasaki H2 SX totiž konzumuje kilometry i palivo se stejnou chutí jako žíravina, známá též pod názvem vitriol.

V historii bychom našli celou řadu případů, kdy si motocyklový výrobce pomohl k vyššímu výkonu pomocí přeplňování motoru. Kawasaki je však jedinou značkou, která tohoto řešení využívá v jednadvacátém století, a rozhodně se nedrží při zdi. Po třísetkoňové H2R, určené vyloženě pro okruhové fajnšmekry se zálibou v kosmických parametrech, a poněkud civilnějším, byť stále ještě dost ultimativním supersportu H2 přišla s nápadem šířit filozofii kompresoru mezi motorkářské masy. Tak nějak asi vznikl model H2 SX, který je zákazníkovi o víc než čtvrt milionu korun blíž než přeplňovaný supersport H2. Přesvědčí ale samotná „lidová“ cena někoho k tomu, aby si na běžnou turistiku pořídil motorku s kapacitou jaderného reaktoru? Vždyť to je skoro jako jít s pověstným kanonem na vrabce.

Celobarevný TFT displej umí nejen měnit layout a barvu pozadí

Kromě standardních údajů vám ukáže třeba i okamžité přetížení na palubě

Aby se H2 SX mohla zvát sportovně-cestovním motocyklem, potřebovala víc úprav, než se na pohled může zdát. Přidat na H2 rozměrnější kapoty, zpevnit podsedlový rám a zdvojnásobit počet míst k sezení by nestačilo, a tak prošel důkladným polidšťujícím procesem i řadový čtyřválec. Zvenku je od svého kolegy k nerozeznání, zato uvnitř je téměř všechno jinak. Písty, hlava válců, kliková i vačková hřídel, vstřikovací hrdla, systém sání, výfuk – všechno se muselo podřídit lepší využitelnosti na dlouhých cestách. Na dovolené s druhou polovicí za zády přece jen potřebujete trochu klidnější odezvu na plyn než při doplňování hladiny adrenalinu v těle.

Přečtěte si také:

Za řídítky karbonového BMW HP4 Race: Podmanivá lehkost bytí

Ne že by snad motor po všech zásazích konstruktéra ztratil něco ze svého slovutného zátahu – jeho výkon je papírově stejný, a točivý moment se dokonce o chlup zvýšil. Ve spodní části pásma otáček však má o něco klidnější chod, a to i akusticky. Upravený kompresor servíruje do spalovacího prostoru méně vzduchu, což se projevuje logicky také na množství výfukových plynů, potažmo hluku, který celou složitou soustavu na druhém konci opouští. Z téže změny vyplývá jeden cestovatelský benefit – motor produkuje méně tepla. Díky tomu může být zakrytý větší kapotáží nejen on, ale také nohy jezdce. Výrazné boční žebrování evokuje dojem, že před vámi stojí stará známá Kawasaki ZZR1400, při pohledu na celek (a především masku) je to však jasná H2.

Na dvousetkoňovou motorku se H2 SX chová v nízkých rychlostech velmi kultivovaně

Připomíná to i částečně odhalený příhradový rám, ale ani ten od ní není čistě okopírovaný. Aby uvezl téměř dva metráky užitečné hmotnosti, dostal silnější trubky a kvůli lepší stabilitě (i při jízdě s příplatkovými kufry, jejichž držáky jsou integrované do madel spolujezdce) zase prodlouženou geometrii. Asi není třeba připomínat, že tuzemské rychlostní limity jsou pro stroj takového kalibru velmi těsné. H2 SX však drží na asfaltu jako přibitá i v mnohem vyšším tempu, než dovolují české zákony. A nemusíte při tom ani tisknout pupek k nádrži.

Přečtěte si také:

Jak rychle lze jet s motocyklem na písku? Tento muž zvládl více než 320 km/h

Za vybouleným příplatkovým plexi se schováte i v mírnějším předklonu, přičemž řídítka jsou umístěna ve výšce zhruba někde mezi zmíněnou ZZR1400 a polokapotovanou Z1000SX, takže předloktí neodrovná ani průjezd městem. Relativně vzpřímená jízdní pozice však vyžaduje hodně pozornosti při akceleraci. Dokud necháte motor dřímat pod šesti tisíci otáčkami, žádné překvapení nehrozí. Jakmile však kompresor začne tlačit do válců životodárný kyslík, je třeba se držet heftů pevně. Před nekontrolovaným wheelie vás sice ochrání kontrola trakce (u testované verze SE je k dispozici i systém Launch Control), ale zadek se kromě symbolického schůdku druhého sedla nemá o co opřít, takže masivní vlnu kinetické energie musí udržet ruce pilota.

Jediným místem, kde můžete zažít brutální zátah přeplňovaného motoru jako spolujezdec, je zadní sedlo Kawy H2 SX

Věřte nevěřte, H2 SE SX je prvním sportovně-cestovním modelem v nabídce Kawasaki, který má tempomat

Vzhledem k hmotnosti budou doménou H2 SX rychlé dálniční přesuny, ale podvozek se nedostává do úzkých ani na silnicích nižší třídy. Nastavitelné odpružení kvalitně filtruje nedokonalosti povrchu, aniž by zkreslovalo tok informací od pneumatik k jezdci. Předpětí zadního tlumiče se navíc dá snadno přizpůsobit hmotnosti nákladu. S plně naloženým motocyklem počítají i bohatě dimenzované přední třmeny, jejichž brilantní účinek lze velmi přesně dávkovat.

Kawasaki H2 SX SE: Verdikt

Označit Kawasaki H2 SX za univerzální motocykl pro každý den by bylo troufalé, ale ve srovnání se sportovně orientovanou H2 má mnohem větší předpoklady k pohodlnému cestování i ke krátkým vyjížďkám. To platí obzvlášť pro testovanou verzi SE, která za osmdesátitisícový příplatek nabízí rychlořazení, vyhřívané rukojeti, 12V zásuvku a postranní LED světlomety pro lepší orientaci v setmělých zatáčkách.

Foto: Václav Novák

• 
• 
• 

Dalších 21 fotografií