• Stylový design s typickými prvky tuzemské značky
• Dynamický motor s prověřenou životností
• Nízké pořizovací i provozní náklady

-

• Odpružení snese maximálně polní cestu
• Tuhá spojka vyžaduje hodně síly

Novodobá spolupráce tuzemské Jawy s čínským Shinerayem úspěšně pokračuje. Na začátku léta přichází na trh nový, v pořadí již třetí model, vycházející ze stejného základu, tentokráte na bázi tolik oblíbené kategorie Scrambler. A jaký ve skutečnosti je nejnovější týnecký počin?

Tahat ho někam mimo asfalt asi nebude úplně dobrý nápad!

Retro frčí, o tom není pochyb. Legendární cafe racer style, do něhož spadá hned několik podkategorií, totálně pohltil custom scénu již před mnoha lety a logicky to mění zavedené pořádky i na poli sériových strojů. Výrobci prostě musí reagovat, a i když jsou tací, kteří již pochopili, že všechno nekončí jen u designu a stylu, Jawa si právě na těchto specifikách zakládá. A i přes to, že by se nejen nám líbila vysloveně česká motorka, chápeme důvody, proč museli týnečtí opět přistoupit k tomu nejefektivnějšímu řešení, díky kterému ale máme za poslední tři roky hned tři nové české motorky. České jednoduše proto, že v techničáku najdete v kolonce výrobce jméno Jawa a máte to tedy s fabrickou garancí. Nejinak tomu bylo u prvního klasiku 350 OHC v roce 2017, kterým to všechno začalo, i u loňského Specialu, inspirovaného závoďáky z dob, kdy ještě Jawy braly vavříny na mistrovství světa!

Stylová transformace

Na začátek musím říci, že Jawa 350 OHC mi není vůbec cizí. Jako jeden z mála na ní mám hromady kilometrů, když jsem s ní v létě 2017 vyrazil do Alp, pokořit GG a pak vůbec nejvyšší asfaltku ve střední Evropě, vedoucí až do oblak do 2829 m n. m. Každý den jsem strávil v sedle několik set kiláků, nabalený bagáží a v tempu mně vlastním, tedy pořád na plný plyn. Až na tři prasklé žárovky, slabé, ale zároveň nikterak vadnoucí brzdy a vytahaný řetěz nebyl s Jawou žádný problém. A podobné se dá očekávat i od modelu Scrambler, jenž dostal od každého předchozího modelu něco, včetně stejné přístrojovky, ovládacích prvků, světel i samotného jádra s charakteristickými svody s vestavěnými katalyzátory, které jsou terčem nemilosrdné kritiky.

Řídítka s hrazdou nesmějí na takto laděném stroji chybět. Lakování by mohlo být nápaditější

Rám je shodný s kafáčem Special (ani tady se nedostanete pod sedlo), stejně tak masivnější teleskop, zadní kývačka s dvojicí tlumičů s progresivnějšími pružinami i výfukové koncovky ve stylu Norton. Oproti tomu z klasiku 350 OHC je tu použita brzdová soustava, tedy vpředu jednokotouč s plovoucím dvoupístkem, jemuž diktuje ABS, a vzadu starý dobrý buben, kterému pro změnu diktuje jen a jedině vaše pravá noha. Jiná jsou hrazdová řídítka, částečně „kývačková“ nádrž, jež pojme cca 12 litrů paliva, dvojice jinak tvarovaných kastlíků ze sklolaminátu, nazvedané blatníky a vyplétané ráfky v rozměrech 90/90-19 a 130/80-17, obuté do pneumatik hrubšího vzorku. Nutno podotknout, že těchto pár detailů (dokonce by měl pasovat příplatkový zadní nosič a hlavní stojan) dělá z tohoto stroje moc pěkný kousek techniky, za kterým se otočí kde kdo. Vlastně i mě na první pohled Scrambler zaujal, podobně jako jsem byl paf z loňského Specialu.

 
Chcete si vyzkoušet nejnovější vozy Kia? Projeďte se na testovací jízdě zcela zdarma.

Scrambler jen na oko

O kvalitách letošní týnecké novinky netřeba pochybovat. To nejlepší je opět motor, licenční verze čtyřventilového jednovačkového jednobuchu z Hondy XR400 v trubkovém rámu z ocele. Tohle jádro je proslulé svou životností a stejně tak uživatelskou vstřícností. Naladěné dle Euro 4 dává téměř 28 kobyl, což je o chlup víc, než s čím kdysi disponovaly dvouválcové dvoutakty starých třistapadesátek. Jízdní dojmy ovšem patří do jiné dimenze. Pětikvalt s krátkými drahami nabídne dynamické svezení jak po městě, tak i po okreskách. S rychlostmi ideá­lně okolo kilíčka, kdy máte ještě nějakou tu rezervu na předjíždění, a maximem někde u tachometrových 140 km/h, což odpovídá zhruba 7000 otáčkám, přes které se na pětku dostanete o kousek dál jen s vichřicí v zádech, by vám dlouho mohly vydržet i papíry, o které jinak na větších a silnějších motorkách hrajete každodenní vabank. Vibrace nejsou nijak otravné, krom toho, že postupně přicházíte o obraz v zrcátkách, ve kterých je do té doby docela dobře vidět.

Osvědčené jádro a jedinečné svody s netradičně řešenými „katy“ doplňují kovové stupačky i řadička

Už po nastartování, což můžete s příplatkovým kick-startem za pětibábu vykonat hned dvěma způsoby, vás překvapí moc pěkný „sound“ z koncovek. Za studena si ale Jawička dá minimálně jednu pauzičku, kdy i přes stříkačku prostě zdechne, pak se už však nechá přemluvit a funguje bezchybně.

Ergonomicky je vše v naprostém pořádku, a to i přes to, že oproti 350 OHC tu jsou řídítka mnohem níž. Motorka padne jak drobným slečinkám (obojího pohlaví), tak i nám urostlejším habánům včetně našeho figuranta Pódi s rozevlátým vousem. Oba máme skoro 190 cm, ale já ještě o pár desítek kilo navíc, což se negativně projevuje na schopnostech podvozku. Jinak řečeno, pode mnou se dráhy pružení razantně sníží a tlumiče už nemají moc co předvést. Bohatě mi tak stačily české rozmlácené okresky, které mi nejednou přerovnaly pár obratlů v páteři. I to je důvod, proč beru tento Scrambler jen jako designový počin a vůbec by mě nenapadlo tahat ho mimo asfalt. Maximálně polňačkou někam k vodě, ale nic víc. Pružit to nebude a na ráně jsou ty pěkné svody, což neberte nijak ironicky, jelikož mně se tento poznávací prvek nových Jawiček prostě líbí.

Nechtějte zázraky

Náš předprodukční kousek obouval kombinaci pneumatik Yuanxing/Timsun made in China, ale netřeba se děsit, naopak, v pohodě zvládaly i sportovnější jízdu na samém konstrukčním limitu stroje. A věřím, že i za mokra s dostatečnou dávkou rozumu se není čeho bát. Motorka byla po celou dobu testu čitelná i čiperná, jen je potřeba předvídat kvůli brzdám. Slzné váčky vám tato „kusadla“ nevyždímají, zato si můžete zvednout hladinu adrenalinu ve chvíli, kdy nabudete dojmu, že už to neubrzdíte. Účinek ale bývá konstantní. Víc síly vyžadovala tentokrát i spojka (řadit se dá nahoru i bez, když to umíte) a jediné, co musíte skousnout, je skutečnost, že jde o rozpočtovku, jež má oslovit především svým vzhledem a cenou, nikoliv výbavou, což je vidět třeba na budících. Jedno tlačítko pro vynulování jediného tripu nebo při dlouhém podržení přepnutí počítadla na míle, mizerné podsvícení a trestuhodně neřešená záhada zelené kontrolky neutrálu, jejíž svit přes den nespatříte, zatímco stejně barevná kontrolka blinkrů vás dokáže ozářit i na přímém slunci.

V techničáku najdete v kolonce výrobce jméno Jawa

Ve finále to jsou ale prkotiny, které vás u stroje za cca 110 000 Kč nebudou nijak zvlášť trápit. Naopak oceníte nenákladný provoz se spotřebou mezi třemi až čtyřmi litry Naturalu, a i když na trhu najdete ještě levnější motocykly, pochopitelně se stejnou zemí původu, bude vás těšit, že právě česká Jawa dodává tomuto stroji kromě vlastních invencí a již zmíněné záruky i zvláštní kouzlo, pro které budete onen čínský základ vnímat méně dramatičtěji.

Verdikt

Po klasice a kafáči se scrambler doslova nabízel, popravdě nás už ale nenapadá, s čím dalším by se týnečtí na této platformě mohli do budoucna vytáhnout. Každopádně, pokud nejste nároční a chtěli byste stylovou a zároveň fungl novou motorku za rozumnou cenu, bude právě tento model Jawy jedním z nejvhodnějších adeptů.

• 
• 
• 

Dalších 24 fotografií