• Skvělý motor s charakterem
• Každodenní použitelnost a komfort
• Vyžaduje od řidiče nasazení
• Vzhledem ke schopnostem férová cena
• Lepší auto „na všechno“ budete hledat těžko

–

• Adaptivní řízení tohle skvělé auto kazí

Před časem jsme tu měli v testu BMW 340i s příplatkovým paketem M Performance, který přinesl zvýšení výkonu, hlasitější výfuk a samosvor. S manuální převodovkou se jednalo o jedno z nejlepších moderních BMW, se kterými jsme kdy jezdili. Takový návrat ke kořenům řady 3 se nám opravdu líbil.

Jak se nová auta zvětšují, nové modely se pomalu dostávají svou velikostí do teritoria, kde se ještě před dekádou nacházel o třídu větší model. Současná řada 3 je tedy zhruba stejně velká jako starší pětka. A řada 5 by se klidně mohla postavit vedle starších sedmiček. Pokud budeme hledat opravdový návrat ke kořenům řady 3, musíme o kategorii níž. K řadě 1, respektive k řadě 2 Coupé.

Řada 2 je poměrně velké auto a spíše připomíná starší řadu 3 kupé. Cestování na dlouhé vzdálenosti zvládá s přehledem

Testované auto nebylo ověšené spoilery, křídly a jinými zbytečnostmi. Maskovalo svůj skutečný dynamický potenciál

I tak se ale pořád jedná o pořádný kus auta. Třeba řada 3 E30 ve verzi sedan byla dlouhá 4321 mm a vážila v provedení 325i 1200kg. BMW M240i má po faceliftu délku 4454 mm a hmotnost 1475 kg. Je tak dokonce o 20 mm delší než kupé řady 3 E36, a také skoro o 100 kg těžší. To jen, abychom si mohli udělat představu, jak moc moderní auta narostla a jak velká ve skutečnosti řada 2 je.

Doporučujeme Test Lexus LC500 Sport+: Překvapení jak se patří

Uvnitř si skutečně budete připadat spíše jako v kupé starší řady 3 než v nějakém menším autě. Ale řada 2 poskytuje cestujícím vpředu dostatek prostoru a dokonce i dozadu si dva dospělí na kratší trasu sednou. Jistě, nebude to na nějaké transkontinentální cestování, ale za průměrným řidičem výšky 180 cm se správně nastavenou sedačkou bude mít normální člověk pořád místo na nohy. Ani s místem na hlavu vzadu to není strašné. Pořád je ale lepší brát tohle kupé jako auto 2+2 než jako čtyřmístné. To je asi praktičtějším řešením pětidveřový model 140i nebo rovnou větší 340i.

Říkáte si tedy, jaký smysl má takové auto v nabídce? A jaký smysl má třeba řada 4 Gran Coupé nebo řada 3 GT? Lidé chtějí prostě něco jiného. A když už nic, řada 2 v této konkrétní specifikaci je moc zajímavá hračka. Kombinuje použitelnost běžného auta s dynamikou silného motoru a zážitkem z jízdy jako z opravdového sportovního vozu.

Pohádkový motor a klasický „fofrklacek“

O třílitrovém řadovém šestiválci s přeplňováním se toho napsalo už hodně. Jistě, nemá tak ostrou reakci jako atmosférické řadové šestiválce starších bavoráků, ale v době downsizingu a emisním norem Euro 6d-TEMP je takový motor hotový poklad. I když jsou jeho reakce malinko opožděné, pořád je to velice příjemný motor, který se do moderního sportovního auta hodí a nelze mu upřít nadšení a snahu „něco dělat“ i v otáčkách, ve kterých to plno přeplňovaných motorů už vzdá. Stejně dobře se cítí těsně nad volnoběhem jako s otáčkoměrem u číslice 7. Ačkoli má mohutný točivý moment, pocitově jeho výkon a charakter graduje a bude vás motivovat řadit. Jako za starých časů.

No dobře, přeplňovaný šestiválec možná nereagtuje tak ostře jako atmosféra S54B32 v M3 E46... Ale na dnešní dobu je to skvělý motor

Ano, tohle je kulisa řazení manuální převodovky. Tedy něco, co dnes u sportovních aut vídáme stále méně často

A že máte čím! U BMW se zase rozhodli dát k tomuto vozu manuální převodovku, což je krok určitě správným směrem. V kombinaci s čistým pohonem zadních kol se díváme na takovou juniorskou M3. Jakkoli na všech těch naftových čtyřkolkách s automatem působí znáčky M trapně, tohle auto si je zaslouží. A přitom vypadá poměrně decentně. Nekřičí do světa nějakými velkými spoilery, průduchy a polepy. Bez označení motorizace vzadu by svůj potenciál skrývalo ještě lépe.

Práce s převodovkou a spojkou vyžaduje trochu zvyku. Spojka má dlouhý chod a na převodovku se nesmí moc pospíchat. Ale tak tomu bylo u manuálních převodovek BMW vždy. Kulisa nedrhne a rychlosti tam samozřejmě zapadávají, ale pohyb je takový neurčitý a vyžaduje více fyzické námahy. Někomu to může vadit, někdo to bude považovat za správný projev sportovního auta. Já si na řazení zvykl rychle a protože musím pracovat s převodovkou ve staré M3, která má najeto skoro 160 000 km, přijde mi vlastně převodovka v nové M240i jako vrchol preciznosti a jemnosti.

Doporučujeme Test Jaguar F-Type 2.0 l I4 Turbo: Kritika není na místě, buďte rádi

Zvolená specifikace testovaného vozu je řidičsky vstřícná a nerušivá. Vlastně tu není moc zbytečností navíc, řidič se může soustředit na svou práci. To neznamená, že by výbava auta byla chudá. Nic zásadního tu nechybí, pokud tedy nepovažujete za zásadní věci jako bezklíčové odemykání nebo head-up displej.

Řidič se za poměrně velkým a tlustým volantem usadí pohodlně a v široce nastavitelných sedačkách si správnou pozici najde opravdu každý. Cesta ubíhá rychle a silný šestiválec působí uklidňujícím dojmem s dostatečnou rezervou výkonu, když ho budete potřebovat. A není potřeba se bát, že by při klidné jízdě dělal v nádrži vír. Dálniční přesuny v legálních rychlostech lze absolvovat se spotřebou mezi osmi a devíti litry. Hluk v kabině je snesitelný. Určitě pomáhá rozumná specifikace kol, na velikých nízkoprofilových kolech to nebude lepší, spíše naopak. A ještě jedna drobnost. Zimáky jsou užší i vzadu a na rozdíl od širokých letních kol s nimi tahle M240i není tolik citlivá na podélné nerovnosti a vyjeté koleje.

Všeuměl, který ale miluje okresky (a blbnutí)

Jenže BMW M240i není auto, které si budete kupovat na cestování po dálnici (jakkoli ho zvládá s naprostým klidem). Jeho přirozeným prostředím jsou silnice nižšího řádu, horské vlásenky a nějaká lokální závodní dráha. Tam teprve vynikne kouzlo klasické koncepce a vyvážení celého hnacího řetězce, stejně jako jistota dostatečné trakce a přetáčivosti dostupné na požádání prakticky na jakoukoli z prvních tří rychlostí.

V rakouských Alpách jsou opravdu krásné silnice, ale já sem jedu především kvůli ježdění na sněhu. Na speciálně upravené ledové ploše je kompaktní zadokolka s manuálem naprosté požehnání.

Na sněhu vynikne vyvážení klasické koncepce nejvíc. Všechno se děje v nízkých rychlostech a řidič má dostatek času si s autem hrát

BMW M240i udělá za hodinu ježdění na sněhu driftera i z naprostého začátečníka. Škoda jen toho nekomunikativního řízení

Protože se na sněhu a ledu všechno děje ve výrazně nižších rychlostech, krásně vynikne, jak je kupé řady 2 dobře vyvážené. V nájezdu do zatáčky je nejprve mírně nedotáčivé, aby se pak prostým přidáním plynu dalo přemluvit k neutralitě až přetáčivosti. S M240i si můžete doslova hrát a za pár hodin ježdění udělá driftera i z úplného začátečníka. S takovýmhle autem to jde opravdu úplně samo.

Doporučujeme: Test: BMW M550i xDrive M Performance

Jediné, co trochu kazí radost, je řízení. Variabilní převod a elektrický posilovač způsobují, že řidič nemá vůbec žádnou mechanickou odezvu od předních kol a nelze se ubránit dojmu, že se pokaždé chová M240i v zatáčce jinak. Jednou stačí volantem jen trochu cuknout, jindy s ním musíte otočit o půl otáčky. A kdo chce jezdit na hranici mírné přetáčivosti a ve výjezdech ze zatáček si pomáhat plynem, ten z toho bude pěkně otrávený.

Aktivní řízení s proměnným převodem? Proboha proč?

Nejvíce to pak vynikne při přesednutí třeba do BMW řady 3 E46 nebo do stašího Porsche Boxster. Stará auta prostě měla řízení mechaničtější, upovídanější a po všech směrech lepší. Já vážně nedokážu pochopit, co BMW vede k tomu, že do sportovního auta určeného primárně pro nadšené řidiče dá tak tupé řízení. V nějakém naftovém SUV je to jedno, ale tady? Tady si má volant s řidičem povídat, má mu naznačovat, co se děje s předními koly a má mu sloužit jako vodítko a pomocník, ne jako zlý skřítek Kazisvět.

Pokud jde o ergonomii, vše je v naprostém pořádku. Jen ten volant by nemusel být tak tlustý. Horší je to ale s kalibrací řízení

Aktivní řízení s proměnným převodem okrádá řidiče o potřebný cit. Velice špatně se pak dá balancovat na hraně pomocí řízení

Můžeme se sice dohadovat, jak moc to dneska vadí. Vždyť takové řízení mají skoro všechna auta. Jenže nemělo by být právě řízení ve sportovním BMW nejlepší? V pekle je každopádně připraven kotel speciálně pro člověka, který tohle řízení schválil do výroby, protože kazí jinak naprosto skvělé auto. Klidně bych vyměnil kus výkonu a charakteru motoru za upovídanější řízení.

Když se to ale všechno shrne, je BMW M240i pořád jedno z nejlepších aut své kategorie, jaké lze dneska na trhu koupit. Ačkoli si plno lidí u řady 2 naspecifikuje diesel, automat a čtyřkolku, je dobré vědět, že lze pořád v konfigurátoru zaškrtnout starou dobrou řidičskou kombinaci s řadovým šestiválcem, manuálem a pohonem zadních kol.

Bez přímého soupeře

A jaká je vlastně přímá konkurence? Audi RS3 Sedan? Mercedes A45 AMG? Nenechte se vysmát, s nimi si neužijete tolik čisté řidičské zábavy jako s touto klasickou zadokolkou. Jestli chcete opravdu umět řídit, kupte si právě tohle BMW. Možná nemá tak drtivé zrychlení z místa, ale to bude někomu, kdo upřednostňuje vyvážení a hravost nad tabulkovými výkony, stejně úplně fuk.

BMW M240i je třída sama pro sebe. Dělá přesně to, co uměla starší BMW s vrcholnými motorizacemi a co dnešní auta už nezvládají

Kombinuje bezstarostnou každodenní použitelnost a komfort s výraznou dynamikou a hlavně nadšeným řidičským charakterem

Tohle BMW M240i má mnohem blíž k autům, jako je třeba Ford Mustang či Porsche Cayman. Je to především zábavná hračka, která chce řidiči poskytnout více svobody a volnosti v tom, co se zrovna bude dít. Teď jen doufat, že BMW bude vyrábět taková auta i v dalších letech.

Cena základní verze: 820 300 Kč (218i)
Základní cena BMW M240i: 1 248 000 Kč
Cena testovaného vozu: 1 437 306 Kč

[su_hello-bank-calculator]