Už v osmdesátých letech bylo nad slunce jasné, že Tatra 613 navzdory nevelkým faceliftům rychle zastarává. Vozidlo, spadající vývojem do druhé poloviny šedesátých let, bylo v podmínkách továrny, orientující se na plněpohonné těžké nákladní speciály, jen těžko modernizovatelné – jednak nebyly prostory, jednak chyběly prostředky a jednak šel vývoj vozidel srovnatelné třídy mimořádně rychle vpřed.
Kterým směrem se bude ubírat Tatra 613?
Ale už na konci 80. let vznikl návrh velmi moderního vozu se zcela jinou pohonnou konfigurací, v jistých úhlech pohledu podobný novému Fordu Scorpio. Návrhy existují dodnes, a stále i po pětatřiceti letech nepůsobí zastarale.
Video: Tatra 613 v testu Top Gear
Jenže to se jednalo o víceméně jen takové cvičení, realita v továrně a celém automobilovém průmyslu byla zcela jiná. Škodovka se při vývoji nového modelu obrátila na zahraničního partnera, Tatra tuto možnost nedostala a při manufakturní stavbě a mnohaletých vývojových pracích se to ani nedalo předpokládat.
Mohou vládní vozy za své pasažéry?
Po změně politických poměrů na konci roku 1989 dostala Tatra 613 (a s ní i sovětské ZILy) nespravedlivé stigma minulé éry. Lidská hloupost slavila triumf, protože spojovat automobil s politickými událostmi může jen totálně nevzdělaný člověk.
Skutečnost, že Tatra 613 sloužila k přepravě funkcionářů bývalé předlistopadové éry, se neměla nikdy promítnout do vztahů k tomuto vozidlu, opak je dokladem nejnižších pudů závistivého a nenávistného českého občana. V Německu také nikdo neplival na Mercedes-Benz W100, protože v něm jezdil Mao Ce Tung, Nicolae Ceausescu nebo Enver Hoxha, případně Mercedes-Benz W150, který vozil nejvyšší moc Třetí říše. Ale u nás se odlišnost neodpouští…
Do hry vstupuje designér Václav Král
Na samém počátku roku 1990 se problém pokusil vyřešit známý návrhář Václav Král (později se svým synem Jiřím). Vzal si za „mustr“ vyběhlé provedení Tatry 613–2, znázorněné na několika profesionálních továrních fotografiích. Ředitelství podniku se ovšem v té době muselo potýkat s realitou privatizace, osud výroby se stal zcela nejistým, takže Václav Král neměl příliš velkou podporu koncernu. Přesto se pustil do práce. Připravovaná novinka dostala pracovní název „New Face“.
Prohlížíme si skicu
První skica vznikla během několika dnů a představovala pozoruhodný výsledek na to, jak omezené prostředky byly k dispozici. Při pohledu zepředu se zrak okamžitě „chytne“ drobné, ale významné designové hříčky na přídi: náznak populární tatrovácké „žehličky“ je vlastně retroprvkem, který se ohlíží na nejslavnější vizuály konstrukce malých i středních tatrovek dvacátých a třicátých let, kdy se „žehlička“ stala rozlišovacím prvkem značky Tatra, byť podobné přídě používalo i pár jiných výrobců.
Původní projekt počítal s extrémně klínovitou karosérií, z předobočního pohledu podobnou tvarům Alfy Romeo Giulietta z druhé poloviny 70. let, jen zvětšenou kvůli proporcím a účelu uvažované novinky. Soudobý módní trend představovaly nízké a velké přední reflektory, masívní krátká záď vyzývavě nesla poselství ukrytého vidlicového osmiválce, protože Králova Tatra 613 měla mít pouze inovovanou karosérii, nikoliv odlišnou konfiguraci pohonu.
Prezident odešel na tři roky do zapomnění
Po dokončení skic se další práce zastavily. Tatra měla dost starostí s udržením trhů a postupnou výměnou osobností v čele závodu. Zdálo se, že Prezident skončil…
Na přelomu let 1993 a 1994 se o Prezidentu opět začalo mluvit, a sice v pobočce Příbor, kde se montovaly osobní vozy Tatra. Díky novému řediteli vyplul Prezident opět na povrch, dokonce do té míry, že vedení příborské montovny opět angažovalo Václava Krále, aby pokračoval v probouzení projektu Prezident k životu. Václav Král si k ruce přibral syna Jiřího a začal pracovat na druhé fázi. Mezitím Tatra uzavřela smlouvu se společností Ecorra, dnes známé především díky profesionálním renovacím tatrovek. Ecorra navíc měla dostatečné personální zázemí zdatných techniků a strojařů.
Ukázalo se, že původní kresby bude nutno přizpůsobit, aby se vůbec akce mohla podařit. Nakonec – výtvarné a reálné zobrazení prototypů nikdy nejde ruku v ruce, a to nejen u Tatry…
Symbol „žehličky“ tvoří rozpoznávací prvek. Pokud by světlomety mohly trochu kopírovat prolis víka zavazadelníku, estetice by to prospělo. Jenže čas byl nepřítelem…
Ecorra odvedla pozoruhodné dílo!
Samozřejmostí byla výrazná „žehlička“ na přídi, tento detail u reálného vozu vyniká daleko víc než u skici. Boční linie už není tak ostře klínovitá jako u kresby, ale jemnější, s důrazem na estetickou stránku. Nízká příď s lehce „prolomeným“ víkem zavazadelníku tvoří kontrast k energicky ztvárněné zádi, jež představuje dynamický prvek celého prototypu. Záď je totiž mimořádně vysoká, kompaktní, má náznak odtokové hrany a na zadním čele zaujme světelný pás, tvořený velkoplošnými svítilnami. Délkou je Prezident shodný s reprezentačním typem 613–4 Mi Long.
Prezident nese několik „vypůjčených“ součástek
Při konstrukci a ručním zpracování ocelových panelů došlo ke kuriózní situaci, protože přední a zadní blatníky prototypu se shodují, třebaže to na první a ani druhý pohled není znát. Ovšem podklady Tatry hovoří jasně. Dále se z úsporných a časových důvodů do karosérie dostaly přední světlomety Volvo a úzké mlhovky Chevrolet, dále také vnější dveřní kliky Opel černé barvy. Vzhledem k bohatě chromovaným rámečkům oken by možná Prezidentu více slušely chromované kliky.
Interiér se nesl ve znamení luxusu a potřeb uvažovaných uživatelů, tedy především státních a ministerských orgánů, manažerů, ředitelů a předsedů správních rad. Interiérem měla Tatra Prezident velmi slušně nakročeno k ataku na pozice Mercedesů-Benz a BMW – jen tuto snahu dotáhnout do konce a zasadit se o návrat k tradicím Tatry. Ale to už byl úkol pro povolané…
Interiér ve znamení kůže a dřeva
Kožené čalounění sedadel a palubní desky se stalo samozřejmostí stejně jako ozdobné panely z ušlechtilého dřeva. Korunou interiéru byl volant se silným věncem, který by „dělal parádu“ i v některé noblesní značce britského impéria. Samozřejmostí se stalo elektrické ovládání oken, pro cestující na zadním sedadle byl připravený videopřehrávač s barevným monitorem mezi opěradly předních sedadel.
Interiér v kůži a jakostním textilu, dřevěné doplňky, luxus na pohled – od prvních šestsettřináctek velký krok kupředu!
Vše bylo komplet nachystané na předvádění – až na jednu maličkost: blížila se premiéra a Prezident pořád neměl soustavu vytápění a ventilace. A přitom zůstalo. Ne snad, že by budoucí pasažéři měli být tak otužilí, ale jednoduše už na to nezbyl čas. V plánu bylo použití klimatizace některého ze světových výrobců, ale prozatím se Prezident musel obejít bez ní.
Pár slov o pohonné jednotce a výkonech vozu…
Pod kapotou se prakticky nic nezměnilo: Tatra spoléhala na standardní vzduchem chlazený vidlicový osmiválec DOHC s objemem 3,5 litru, elektronickým vstřikováním paliva, výkonem 200 koní a mechanickou pětistupňovou převodovkou. Maximální točivý moment lehce přesáhl 300 Nm, údaje o nejvyšší rychlosti se pohybují od 200 do 225 km/h.
Prezident se dočkal odmítnutí z vlastních řad!
Tatra Prezident dostala maximálně elegantní lak v odstínu třešňové metalízy, aby důstojně reprezentovala továrnu, společnost Ecorra a celý československý automobilový průmysl na pražském autosalónu Motor Show na podzim 1994. Tam ovšem Prezident nedorazil. A stejně tak se nedostavil ani na turné po evropských autosalónech, kde měl dokladovat, že nová Česká republika není jen zemí zahraničních montoven. Jak ironicky to zní v kontextu dnešní doby…
Mohutný třiapůllitrový osmiválec DOHC s tradičně vzduchovým chlazením je zatím jen provizorně (prototypově) odhlučněný
Odkud se vzal název?
Ještě připomeňme některé varianty typového názvu, o nichž se uvažovalo. Prvním jménem se stal Fojt, a to na památku kopřivnického fojtství. Tam slavný zakladatel podniku Ignác Schustala začal v polovině 19. století stavět potahové vozy a kočáry. Jenže jméno Fojt by mohlo mít problémy s výslovností v evropských zemích, neznělo příliš zvukomalebně, takže přišel název Premier. Ten ovšem narazil na násobnou existenci stejného jména u západních automobilek – nakonec tedy zvítězil Prezident jako soudobá transkripce legendárního NW Präsident, který stál u zrodu stavby automobilů v Kopřivnici.
Na počátku září 1994 nastoupilo do Tatry jiné vedení a podle přísloví o novém koštěti začalo razantně zametat. Tak zametlo i s prototypem Tatry Prezident, který se namísto evropské a české propagace dostal do továrního muzea (a to můžeme mluvit o štěstí – i v Tatře se některé dochované prototypy demontovaly). K tomu ještě jedna vsuvka:
Prezident v Prezidentu a konec osobních tatrovek
Ano, řeč je o tehdejším českém prezidentu Václavu Havlovi, kterému ředitelství Tatry umožnilo svézt se v prototypu. Václav Havel nešetřil úsměvy a gratulacemi, ale jelikož byl až fanaticky zaměřený proti reprezentačním vozidlům minulé éry, nebylo z toho nic. A přitom stačila jen trocha fandovství, hrdosti na značku mnohem starší a váženější než ta, kterou tehdy používal Pražský hrad – a byla by větší šance, že se všechno v dobré obrátí.
Vedení Tatry si objednalo další, tentokrát již definitivně poslední inovaci. Neměli smysl pro češství této značky, takže objednali facelift u Brita Geoffa Wardla. Nová Tatra 700 pak odvezla staletou tradici osobních vozů z Kopřivnice navždy do historie…
Tatru Prezident najdete v továrním muzeu
Ovšem Tatra Prezident není pouhým statickým exponátem. Je plně pojízdná, ale ti, kteří by očekávali neslyšnou a naprosto tichou jízdu jen se slabým a dokonale tlumeným zvukem vzduchem chlazeného agregátu v zádi, by byli zklamáni. Je to jednoduché: Prezident měl být poutačem, tahákem pro oko, dokladem šikovnosti a erudice, nikoliv zkušebním vozidlem. To mělo podle původního zámyslu teprve následovat.
Tatra Prezident v místě nádherných krajinných motivů – na dohled od Moravskoslezských Beskyd, kde to miloval i Leoš Janáček. Prezident to má do kopřivnického „domova“ jen pár kilometrů…
Osobní zkušenosti s jízdou v prototypu
Během naší jízdy Tatrou Prezident vozidlo povrzávalo, drnčelo, bylo na silnici poněkud neklidné, mělo všechny nectnosti polotovaru, kterým ve skutečnosti opravdu bylo. Navíc ani Prezident nemládne, tím spíše ten automobilový, takže uprostřed jízdy po jedné fotozastávce Prezident odmítl nastartovat, takže byl nutný zásah odborníka z továrny. A také nenechavci se vyřádili: v interiéru byste dnes už marně hledali barevnou televizi mezi opěradly předních sedadel. Někomu zůstala tak řečeno „za nehty“. Smutné…
Až pojedete navštívit kopřivnické muzeum osobní produkce, zastavte se u Prezidenta. Prohlédněte si jej ze všech stran jako poslední český pokus o novou tvář vozidla staroslavné severomoravské značky. Prezident vám toho svými tvary, příběhem a osudem poví mnohem víc. Stačí jen umět naslouchat…
Zdroj: archiv autora, Tatra
Zamlouvala se mi a líbila a líbí se mi pořád.
Tak nějak lépe pasovala k Tatře než ta pozdější hranatě zaoblená T700.
Ještě když byla ve starém (provizorním) muzeu dostalo se mi možnosti si ji „osahat“ a posedět si uvnitř.