Odpověď na názor

Měl jsem to velké štěstí se jako voják základní služby v roce 1968 podílet na jízdních zkouškách tohoto skvělého stroje. Ať to bylo ve vojenském prostoru spolu s profesionálními zkušebními řidiči z Prahy, kde jsme jezdili okruh z kruháku v Dejvicích směrem na Buštěhrad, Lidice a zpět na kruhák, to vše s podvalníkem se zátěží 45t a také 65t. Zátěž zajišťoval tank T34 s doplněnou zátěží uvnitř. Hlaveň musela být uříznuta, neb přes veškerou snahu zajistit věž proti otočení se vždy v nejnevhodnější dobu zajištění uvolnilo. Terénní zkoušky se prováděli na okruhu ve vojenském prostoru spolu s techniky z Prahy zde asistovali i mechanici z Tatry. Kolos 4x4 jezdil nepřetržitě ve dvou směnách a musím potvrdit, že jízda v terénu byla velká radost, a někdy jsme ani nechtěli střídat. Dmuli jsme se pýchou a předváděli se, když jsme potkali nějaké vojáky na cvičení. Schválně jsme se rozjížděli od nejnižší redukované jedničky a postupně přes půlky řadili až na konečnou pětku, no než jsme tam těch deset stupňů zařadili přivádělo to sledující k údivu, to v té době nebylo běžné. Také si vzpomínám na překvapivé pohledy lidí v ulicích a na silnici, když jsme vyrazili na cestu do servisu s vyvěšenou přední levou nápravou bez kola. To zde jako zajímavost nikdo nezmínil. Prožil jsem na zkouškách krásný rok života přerušený okupací armád Varšavské smlouvy. Kdo se s Kolosem nesvezl nepoznal ten zážitek a strašně rád na tu dobu vzpomínám, vzpomínám na skvělé mechaniky z Tatry, techniky a zkušební řidiče z výzkumného ústavu z Prahy a dodatečně jim za vše děkuji, pokud jsou ještě mezi námi. Jsem hrdý že jsem s tak skvělým autem mohl jezdit, mám radost, že se podařilo značku Tatra zachránit, zdravým všechny Tatrováky a přeji ať se jim daří držet dobré jméno značky.