Karel (neregistrovaný)
Ještě byl opomenut naviják a to byla na tom autě nezničitelná věc. Na zpětný chod se lano odvíjelo a Na 5 rychlostí se to navíjelo. 1 pomalu a 5 už byl kalup.Pár let jsem to vlastnil a dnes mě mrzí že jsem to dal do šmelce.Holt věkem člověk zjistí co má hodnotu a co je k životu zbytečné.
jan (neregistrovaný)
U nás vozila 8mi kolka Tatra 813 podvozek asi osmi nebo desetiosý se 4 koly na ose a na něm tahala vagón většinou Zetku čtyřosou naplněnou pneu váha cca 22+tun + náklad. Přitom překonávala jedno stoupání 4% na 200m a pak 6-8% na 500m a to celý rok i v zimě.
FOX33 (neregistrovaný)
Jako kluk jsem se tátou vozil s trambuskou o žních.Táta neměl cestu domů,tak domluvil s kolegou který jel do Písku že mě vezme.Byla to zde na fotografii zachycená v totožné bleděmodré barvě dvouosá 813 tahač návěsů.Můžu vám říct-pamatuju si to dodnes že oproti trambusu,tohle bylo letadlo.Když se zabouchnuly dveře,byl zvuk motoru celkem dost dobře utlumenej,krásně se to houpalo na torzkách-opravdu luxusní svezení.Byl to rok tak 1983.
Tomáš (neregistrovaný)
Do Kolose jsem se zamiloval ve svých 7 letech, kdy jsem ho viděl na Autosalonu v Praze a stojíce vedle něj, byla pneumatika pomalu vyšší, než já... Pak jsem v mládí absolvoval jízdu tankodromem, kde jsme se brodili hlubokým bahnem a všechno to bahno prošlo kabinou, takže kalhoty byly na vyhození (ale stačilo je vyprat) no a celkem nedávno jsem se projel trialovou verzí, což je téměř nepopsatelný zážitek: z rozbahněného a již tak dost nesjízdného motodromu kolmo doprava přes 1,5 m vysokou bariéru ze starých pneumatik do 45° stoupání, kde jsme bez problémů kosili břízky s cca. 15-25 cm kmenem. Nicméně nás ztráta adheze pneumatik ve stoupání před ještě prudším vrcholem zastavila a začali jsme hrabat. A osmi koly jsme hrabali a hrabali a hrabali a...než jsme se prohrábli na tvrdší základ a 25 tun se dalo opět do pohybu směrem vzhůru. Bez problémů! To auto prostě dodnes nemá konkurenci!
Karel48 (neregistrovaný)
Měl jsem to velké štěstí se jako voják základní služby v roce 1968 podílet na jízdních zkouškách tohoto skvělého stroje. Ať to bylo ve vojenském prostoru spolu s profesionálními zkušebními řidiči z Prahy, kde jsme jezdili okruh z kruháku v Dejvicích směrem na Buštěhrad, Lidice a zpět na kruhák, to vše s podvalníkem se zátěží 45t a také 65t. Zátěž zajišťoval tank T34 s doplněnou zátěží uvnitř. Hlaveň musela být uříznuta, neb přes veškerou snahu zajistit věž proti otočení se vždy v nejnevhodnější dobu zajištění uvolnilo. Terénní zkoušky se prováděli na okruhu ve vojenském prostoru spolu s techniky z Prahy zde asistovali i mechanici z Tatry. Kolos 4x4 jezdil nepřetržitě ve dvou směnách a musím potvrdit, že jízda v terénu byla velká radost, a někdy jsme ani nechtěli střídat. Dmuli jsme se pýchou a předváděli se, když jsme potkali nějaké vojáky na cvičení. Schválně jsme se rozjížděli od nejnižší redukované jedničky a postupně přes půlky řadili až na konečnou pětku, no než jsme tam těch deset stupňů zařadili přivádělo to sledující k údivu, to v té době nebylo běžné. Také si vzpomínám na překvapivé pohledy lidí v ulicích a na silnici, když jsme vyrazili na cestu do servisu s vyvěšenou přední levou nápravou bez kola. To zde jako zajímavost nikdo nezmínil. Prožil jsem na zkouškách krásný rok života přerušený okupací armád Varšavské smlouvy. Kdo se s Kolosem nesvezl nepoznal ten zážitek a strašně rád na tu dobu vzpomínám, vzpomínám na skvělé mechaniky z Tatry, techniky a zkušební řidiče z výzkumného ústavu z Prahy a dodatečně jim za vše děkuji, pokud jsou ještě mezi námi. Jsem hrdý že jsem s tak skvělým autem mohl jezdit, mám radost, že se podařilo značku Tatra zachránit, zdravým všechny Tatrováky a přeji ať se jim daří držet dobré jméno značky.
Josef Hlavnička (neregistrovaný)
Když se řekne Tatra Kolos, tak poklekni, protože kdo ji řídil to potvrdí. Jezdil jsem s ní v Plzni v roce 1973 až 1975 a v tomtéž roce jsem s ní jel vojenskou přehlídku . Na vojně jsme tahali 152 mm německé houfnice ale na přehlídku nám dali 122 mm houfnice. Zavzpomínám na pár kluků z oddílu Vojta, Honza, Polda, Karel, Vlasta byly to zlaté časy. Naposledy jsem se v ní svezl loni na Milovicích, jako dárek k důchodu. Tekly mě slzy, když jsem z ní vystupoval. Snad ještě někdy bude příležitost se projet.
Brodský František (neregistrovaný)
Pánové, zapomněli jste na to nejdůležitější že TATRA NEZNÁ BRATRA to je životem potvrzeno, ať se jedná o jakoukoliv TATRU, ale 813 je 813 ten zvuk když ji "dáte" (jak když zaduní nebe) a máte při tom otevřený poklop ve střeše, prostě to nejde popsat to se musí zažít !!! 12 hrnečků se vzepře a nedej bože potáhnout přesuvník "cucák" pod volantem, tak to se i z 60 tunami za zadkem málem postavila na zadní. Jo jo kde jsou ty zážitky... to už dnešní šoféři (i v nových Tatrách nezažijí). Dříve každý věděl, že Tatřenka jede, napřed uslyšel a pak uviděl. Je to nostalgické, ale krásné a nezapomenutelné co jsme s ní zažili, Tatřenkou.