Vpád vojsk pěti armád států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 je jednou z nejtemnějších událostí moderních českých dějin. Z těch zhruba 6300 tanků, které v noci na 21. srpna 1968 překročily československé hranice, byl nejpočetněji obsazen univerzální sovětský tank T-54 a T-55.
Vývoj nové generace sovětského tanku začal už v roce 1943 v Charkovské konstrukční kanceláři jako odpověď na tehdejší moderní německé tanky Tiger a Panther. Nejprve se vycházelo z osvědčeného designu tanku T-34, ale místo Christieho podvozku použitého u tanku T-34 bylo zvoleno odpružení pomocí zkrutných tyčí. Podvozek tak měl menší prostorové nároky a tank mohl být nižší – tvořil menší terč.
Hořící invazní tank v Praze. Oficiálně si invaze vojsk států Varšavské smlouvy vyžádala 108 mrtvých, pozdější propočty mluví o 137 obětech
Sovětský tank hlídkuje 21. srpna 1968 v Praze. Vojska Varšavské smlouvy přiznala 104 mrtvých ve vlastních řadách (foto: František Dostál)Mezityp tank T-44 především testoval nové uspořádání podvozku. Vznikly jen necelé dvě tisícovky kusů. Výroba ověřovacích sérií nové generace tanku označeného jako T-54 se rozjela roce 1945, v roce 1947 se rozjíždí sériová výroba naplno. Zatímco mezityp T-44 používal ještě starší typ kanónu z T-34, nová generace už dostala 100mm kanón D-10. Původně se zamýšlel 122mm kanón, ale použit nakonec nebyl.
Doporučujeme: Sovětská auta, která se proháněla na našich silnicích za socialismu
Tank T-54 měl čelní pancíř o síle 120 až 200 mm, nejsilnější pancéřování mělo tloušťku 203 mm. Nízká čelní plocha a šikmé pancéřování zaručovalo zlepšenou ochranu. Posádku tvoří minimálně tři, nejčastěji ale čtyři muži a k obraně tanku v souboji zblízka proti pěchotě slouží kulomet Gorjunov SG-43 v ráži 7,62x54R. Druhou univerzální zbraní montovanou na věži a používanou i k protiletecké obraně tanku je těžký kulomet DŠK vz. 1938 v ráži 12,7x108 mm.
Tanky T-54 se „osvědčily“ už v roce 1956 při potlačování Poznaňského povstání v Polsku, kdy bylo vyhlášeno stanné právo a zabito 78 civilistů
Tanky T-54 a T-55 byly konstrukčně prakticky totožné. K pohonu sloužil naftový dvanáctiválec 38,8 l o výkonu 589 koníK pohonu tanků T-54 a T-55 sloužil dieselový dvanáctiválec o objemu 38,8 l o normovaném výkonu 433 kW (589 k). Převodovka byla synchronizovaná pětistupňová se zpátečkou. Hlavní palivová nádrž měla objem 580 litrů, přídavná externí nádrž mohla mít objem až 320 l a ještě šlo tank vybavit dodatečnou externí nádrží na 400 l. Ta mohla být použita i k tvorbě kouřové clony. Dojezd tanku byl až 600 km.
Doporučujeme: Nejbizarnější ruská terénní vozidla, která projedou úplně všude
Výhodou tanku T-54 a modernějšího T-55 byla nízká hmotnost 36,6 tuny a relativně kompaktní rozměry. Z toho plynula dobrá obratnost a lepší průchodnost těžkým terénem (tank se například tolik nebořil do bahna). Tank dosahoval nejvyšší rychlosti 48 km/h, v terénu se pohyboval maximálně třicítkou. Mezi nevýhody se řadí velice stísněný prostor pro posádku, nechráněné uložení munice a tradičně potřeba vyvinout velké ovládací síly k obsluze tanku.
V letech 1947 až 1983 bylo vyrobeno 83 000 tanků T-54 a T-55, pokud budou započteny i odvozené licenční typy, tak celkový počet vyrobených kusů překročí 100 000. Tank dodnes zůstává ve službě mnoha armád, i v Evropě. Paradoxně byl „okupační“ tank T-54 a T-55 i ve výzbroji Československé lidové armády v roce 1968. Proto musely být okupační tanky zřetelně označeny, aby nedošlo při případném střetnutí ke střelbě na spřátelené jednotky.