Odpověď na názor

Polonez se tady prodával, dokonce ho i testovali ve Světě motorů. Jenže v osmdesátých letech se u nás už prakticky nedalo koupit nic, než škodule nebo Trabi. Na ostatní auta buď dlouhá čekačka, nebo utrum. Proto je jich zde málo, jelikož ho Poláci nedokázali vyrábět v dostatečném počtu. Mimochodem Fiat 125 měl také tuhou zadní nápravu na půleliptických perech, jen byly doplněny další dvě vzpěry. Prakticky byl podvozek kompletně převzat z typu 1300, jen byly použity 4 kotoučové brzdy. Ohledně převzetí kompletního "Itala" - požadavek na levný servis na každém rohu vedl k použití levnějšího provedení podvozku a starých motorů z Fiatu 1300, kde pak byl zvýšen objem na 1500 ccm. Na to se plácla kastle ze 125 a místo 4 čtvercových světel byly 4 kulaté. Dvouvačková 1,6ka měla vymezování vůle ventilů pomocí vkládání kalibrovaných podložek mezi vačku a zdvihátko, což i v Polsku pochopili, že to v tehdejší úrovni socialistického opravárenství není reálné (hydroštely se zavedly hodně dlouho po vzniku tohoto motoru). Šnekové řízení mělo stejný odpor jako hřebenové, ale tehdy se u této kategorie vozidel nepoužíval posilovač řízení a je otázka, v jakém stavu byly všechny rejdové klouby. Za jízdy se nic nepozná, problém je jen při otáčení na místě. Co si já to auto (125p) pamatuji (měl ho strýc), tak pokud mělo v pořádku tlumiče a žádné vůle v řízení, jelo jako po kolejích, po dosažení hranice se ale utrhlo celé a nešlo s tím nic dělat, prostě rána a vymalováno. Berme to tak, že na tehdejší dobu mělo dobré jízdní vlastnosti, nejde je srovnávat s dnešními vozy. Polonez na tom byl stejně, jelikož jaksi ten podvozek převzal. A na svou dobu byl i docela esteticky povedený. Nevím, proč říká na "malých kolech", třináctky byly obecně výbavou všech socialistických aut a také většiny aut této velikosti na západ od nás. Na naše silnice profil 82 byl plně vyhovující... :-) I Formule 1 jezdí na třináctkách... :-) P.S.: začínal jsem na Š 100, najezdil jsem s ní docela dost. Teď jsem si po skoro 38 letech letech do stovky sedl a měl jsem obrovské problémy ji udržet na silnici - trvalo to dost kilometrů, než jsem se do toho opět dostal a pak už opět gut. Tudíž hodnotit stará auta jen na jedno krátké svezení je zavádějící. Chce to tisíce kilometrů, pak člověk pochopí, že to tehdy nebyla taková bída, jak to dnes vypadá.