Odpověď na názor

Je mi líto, že se o Oltcitu dnes píše vždy jen špatně. Dopisuju jako externí redaktor čas od času do časopisů o historických autech a toto je již po několikáté, co se na adresu "Oldy" dočítám pouze nesmyslnou kritiku. Oltcita měla máma od roku 87, ano, byl to jeden z prvních, s poměrně vysokým procentem francouzských dílů. A vyjma korozi a vyšší spotřebu bylo to auto super. Neskutečně pohodlné a praktické. Po sklopení sedaček jsme dozadu naskládali dva biky, mraky obrazů (mamka je malířka) a spoustu dalšího. Pokud jste si do Oltcitu přesedli ze škodovky 120, bylo to jako sednout do Rollse. Fantastické sedačky, totálně kosmo palubní deska, digitální hodiny na stropě, parádní provedení čalounění dveří a všeho dalšího. Zkrátka je nutné Oltcita brát v kontextu doby a ne jen na něj plivat. Měl točivý motor, parádně dunivý zvuk, čtyři kotoučové brzdy. K atypům patřila snad jen plastová clona, co se dávala v chladu za masku, a pak brzdy uložené u rozvodovky, nikoli u kol. Ale to mám i u Jaguaru E-type. :-) Přiznám se, že na Oltcita moc rád vzpomínám. Nejen proto, že to bylo jedno z prvních aut, která jsem řídil. Jeho malý měkčený volant, otáčkoměr (kdo ho měl u Škody 120??) a hlavně parádní kufr - prostě fajn auto za dostupnou cenu. Zvlášť když jej někdo šikovný seřídil, aby jezdil na Special. Na problémy s přední nápravou opravdu nepamatuji. Jasně, pozdější celo-rumunské modely na tom byly s korozí ještě o něco hůře a vysleplé reflektory byly pekelné. Ale Oltcit je zkrátka svědek doby - socialistický pokus s mnoha poměrně kultivovanými prvky západních aut. Takže asi tak. Přeju hezké podzimní dny. Honza K.