Názory k článku Škoda „120“ je legenda. Spoustu lidí naučila řídit

Otec koupil Mkovou 105L nekdy v roce 83 a jeste mela starej, snekovej prevod rizeni. Nebyl to standart od zacatku.

Model M 105S měl v základu maticové řízení a zadní okna na pevno. Největším stupněm výbavy tak zůstal volant, kterým se dalo točit doleva i doprava. I tachometr měl jiný než ostatní škodovky.

120 GLS mela vzdy beznou zadni napravu. Jina byla u vsech 130 (tedy i 135 a 136). Pak jeste u 120LX. Piste o tom, cemu rozumite.

Správně, kromě toho motory 120 LS/130/136 měly oktanový nárok 95, jen benzín existoval olovnatý Super 96. Oktanový nárok 91 měla snad 135, ale to jen proto, že byla určena pro bezolovnatý benzín, který se v 90 okt. nevyráběl. Jinak rozdíl mezi 120 a 120 LS byl jen v kompresním stupni a snad dvou tryskách v karburátoru. První LS měly jinou vačku (pootočená výfuková vačka při stejném úhlu otevření), ale to skončilo po roce výroby. Vlečenou nápravu a čtyřpístové přední brzdy měly všechny vozy s motorem 1,3 l včetně Rapid 130 a Garde/Rapid (motor 120 LX). Pak se doprodávaly Š 742, tak udělali typ 120 LX, který měl vlečenou nápravu, ale jen dvoupísty. Nějak se těch nadbytečných náprav z BAZ Bratislava museli zbavit, že... :-) Přístrojové desky byly celkově 4 provedení, ze staré řady Š 100/110 obedélníková, dávala se do Š 105 S. Pak s kulatými budíky v chromu, bez chromu od modelu 1981 a nakonec od 1987 moderní "vše pod sklem" s jinak rozmístěnými přístroji, podobná Favoritu. A hlavně od modelu 1981 přišla změna rozměru kol, místo 14" se přešlo na 13" a skončily chromované poklice kol. Od roku 8/1983 přešly všechny modely na plnoprůtokový filtr oleje a výměna se prodloužila z 5000 km na dvojnásobek. Modely LS nedostaly stálý převod 4,22, ten měly všechny verze od 7/1977. Motory 1,3 s pětikvaltem a 120 LE s dlouhou čtyřkou měly převod 3,90. Hřebenové řízení jako první dostalo Garde se čtyřkvaltem, pak ho postupně dostaly všechny mnodely. Jinak co se týkalo zvláštních jízdních vlastností, nic takového neexistovalo. Od 1000 MB do konce výroby byl podvozek navržen tak, že měl při plném zatížení a správném rozložení hmotnosti přesně neutrální chování (vyzkoušeno mnohokrát). Jasně, že při obsazením řidičem bylo auto přetáčivé, ale každý to věděl a u těchto aut stačila malá korekce volantem a bylo po smyku. Ovšem smyk se musel podchytit včas. Dnešní mladí umělci by s tímto autem daleko nedojeli, to s autorem souhlasím... :-)

Chromované poklice skončily v roce 1979,jinak s vámi ve všem vcelku souhlasím.

A model 120LS měl oproti 120L zvýšený výkon,tzn.stejný jako GLSka,která měla nejlepší výbavu.

Celé jsem to nečet protože čekám že je to blbost jako vždy a ztráta času, ale dostal mě ten nadpis :D :D :D :D Není nic lepšího než důchodce ze škodovky na silnici v moderním autě :D 30 na tacháči a smrt v očích :D :D :D

I vás bude jednou hodnotit na stáří stejnej chytrolín :D

Škoda 120 L z druhé ruky byla mým prvním autem. Díky tomuto vozidlu jsem se opravdu hodně naučil, neboť jsem s ním najel přes sto tisíc kilometrů. Stodvacítka měla spoustu poruch, ale zajímavé bylo, že vždycky dojela až k domovu, jednou dokonce s poškozeným motorem, který bylo posléze nutné vyměnit (oprava, obsahující mj. přebroušení klikového hřídele, by vyšla dráž). Vzpomínám rád a s nostalgií. Dnes už mám jiné auto, ale moc daleko jsem nepostoupil - mám udržovaného Favorita 135 GLX r.v. 1994. Na těch mých pět tisíc kilometrů ročně a věčné stání v garáži to stačí.

Otřesné auto,nechápu,že to ještě někdo používá a nevyměnil to třeba za Felicii,kde je alespoň před řidičem motor.Tyto Škodovky s motory vzadu byly extrémně nebezpečné,před cca20 lety jsem z nouze používal rodinnou 120ku,před startem bylo nutno napumpovat v motorovém prostoru palivo,byla tam na to z výroby taková pumpička,jinak to startovalo až snad na 5 pokus.Než se to ohřálo,tak to spíše byly skoky než jízda,na první křižovatce,když bylo potřeba vyjet,tak místo urychleného odjezdu hopsy hopsy.Málo to topilo,hlučné a nepohodlné auto.Ve 100tisících to bylo na GO motoru.Koncepčně krutý omyl automobilky.Jediná výhoda,že to v zimě všude vyjelo.V té době bylo lepší si pár tisíc připlatit na Žigula,to byl oproti tomuto krámu luxusní kočár.

Meleš nesmysly, motor před tebou tě nechrání, ale komplikuje návrh deformační zóny. Kromě toho ta rezerva je součástí deformační zóny. Jistě, dnešní Š 742 je stádo rezavých popelnic (čest výjimkám), které jsou nebezpečné kvůli korozi, ale ve své době splňovaly všechny předpisy. Se studenými starty jsi to popsal správně, ale pokud jsi měl problém odjet z křižovatky, někde jsi měl něco špatně. Na plný sytič odjela vždy, i při -30°C. Měla jsem těch aut několik a když jsem si je seřídil podle předpisu výrobce, nebyl problém. Až na to pumpování beznínu, ale to byl obecný problém všech karburátorových aut, která nějaký ten den stála. Stačilo si tam dát elektrické čerpadlo a bylo po problému.

Když má v rukou někdo nasráno....

Mě to jezdilo dobře, mělo to své problémy, ale startovalo to každý den bez problémů... v zimě díky slabé baterce jsem to roztlačil z kopce :) a měl jsem tam i LPG a s ním to jezdilo sice líněji ale také v pohodě....

Spoustu lidí naučila řídit a spousta z nich také díky jízdním vlastnostem a měkkému předku není mezi námi

Nemyslíš že je nejdůležitější ten článek mezi volantem a sedačkou? Musíš jezdit tak abys tu deformační zonu nepotřeboval. Jezdím 42 let a ještě jsem nic nerozbil.

Děláš, jakoby se v jiných autech nikdo nikdy nezabil. Jízdní vlastnosti byly v pořádku, prostě jsou auta přetáčivá, neutrální a nedotáčivá. Pokud víš, co to znamená, nemáš problém. Výše jsem psal, jak to s těmi jízdními vlastnostmi bylo.

Hezké nedělní odpoledne. Nemohu jinak, než se připojit k výše napsanému. Na "stodváce" jsme se "vyučili téměř celá rodina, otec, já, obě moje dcery i syn.

Ano Škoda 120 je "legenda" víc bych se v tom asi nepitval. Štěstí bylo že po dvou jízdách jsem další jízdy měl s Vejtřaskou, může se to zdát divné ale tenhle veskrze terenní povoz se mi i na silnici jevil jako o dost jak se dnes říká uživatelsky přívětivější.

Děkuji všem souruhům za vznik tohoto auta na kterém jsem se vyučil. Autor na ně totiž zapomněl kydat.

Jenom dovetek, na S105 jsem si udelal papiry a na snehu, dalo se..problem byl,ze soudruzi z RVHP nedovolili nasim vybornym projektantum a konstrukterum vyrabet o poznani elegantnejsi a kvalitnejsi auta, protoze bychom se vymikali prumeru vychodniho bloku

Nejen řídit, ale hlavně se na tom 3 generace českých řidičů vyučily mechanikem-amatérem. Vždycky to dojelo do cíle, což bylo s podivem , protože snad neexistovalo 1000 km, aby se cosi nevysypalo. Tedy když už byly staré, prvních 50 000 km byly celkem spolehlivé. Na cestách vydržely tak dlouho ze 2 důvodů 1) zákony v 90. letech zakazovaly import starých aut z EU, takže zatímco za čárou se dal za pár šušňů koupit třeba postarší escort nebo golf III, tady to byla volba buď udržovat stodvácu donekonečna nebo se zadlužit na 10 let na favorita/felicii 2) bylo to sice horší než žigul, polák, wartburg, vlastně snad i dacie nebo olcit, ale narozdíl od nich se to po přiškrcení karburátoru dalo provozovat kolem 6l/100 km(národ šetřílků) a byly na to díly mimochodem to je právě důvod, proč si spousta lidí pamatuje, že to blbě startovalo, skákalo, škytalo a chcípalo - většina měla uškrcený karburátor na spotřebu, a pak to dělalo tohle

Dostal jsem ji hned po dokončení autoškoly. Bílá 125L v parádním stavu, s pojízdnou dílnou ve formě dědy a jeho náhradních dílů ze kterých by se složily 2 další škodovky a vyměněným motorem od fanatika který doma neměl nic jiného než spoustu škodovek a jedno Rko které zasněně renovoval. To auto drželo kolem roku 2008 krok s dopravou, byla zábava ho řídit a když to člověk pustil z kopce, pod kopcem budil nemalý rozruch, možná spíše strach, ve 180km/h (podle tachometru, realných odhadem tak 150?) jsem měl moc práce s autem a spolujezdci vždy obouruč drželi madlo nad dveřmi, takže to nikdo nezkoumal...Pak Laguna, Octavia, Laguna poslední, Felicie ale žádné auto už mě ani zdaleka tolik nebavilo jako moje milá Škochtle.

Vyrostl jsem v nich. Vzpomínky: fotrovy nohy koukající zpod zdvihnutého auta skoro každý víkend na chalupě, zvuk dýchavičného motoru procházející silonovým čalouněním sedaček rovnou do mého ucha, když jsem chrněl vzadu, stříkání dutin Resistinem na dvorku - ten smrad si vybavím dodnes, škodilka na kolíbce, kterak se řítí k zemi a marný boj fotra s kamarádem o zvrat události, ten krásný pocit, když jsem se svezl v žigulu nebo ve volze, i ten warťas byl proti škůdce kočár, smrad spálené spojky při tahání přívěsu plného hnoje na rajčata či smrad páleného brzdového obložení při jízdě z kopce, nachozené kilometry s flaškou v ruce při hledání nějakého zdroje vody k dolití chladiče, neb se škodilka furt přehřívala, slogan "Profesionálové jezdí ve vozech Škoda"... dodnes mám spoustu živých vzpomínek - a nějaký ten vnitřní blok, že auto s touhle značkou mi prostě nesmí domu. A tak už zůstane.

V naší rodině jsme měli krásnou červenou tuzexovou 120GLS z roku 1985 až do 2007, kdy ji babička prodala, ve velmi zachovalém stavu. Jezdili jsme s ní tři generace a nikdy za těch 22 let nás nenechala ve štichu. Jasně že skákala jak zběsilá v zimě než se zahřála a ta tendence k přetočení fakt dokázala člověku pěkně stáhnout zadek ale tak si na to dáš po prvním velkým smyku pozor. Nesčetněkrát jsem to pálil 130-150km/h po R desítce mezi Prahou a Libercem když už tomu autu bylo dvacet let. Kromě výměně hlavního válce brzdového systému a vyjmutí nepotřebného a poruchového chladiče oleje se s ní nic nemuselo dělat a vždy nás dovezla do cíle. Hezké vzpomínky.

Taky jsem se na stodváce učil jezdit, a to v autoškole i po10 leté pauze bez praxe na ojetině přitažené z bývalé NDR a přihlášené na doklady od Š1000MB. Dostávála chudinka dost na p...l, ale s láskou a nostalgií vzpomínám.