Retro: Fuego, Probe, Calibra a další porevoluční sporťáky, na které se zapomnělo

Za socialismu si neměl průměrný Čech moc z čeho vybírat. Pokud nepatřil mezi prominenty, jen velice obtížně se dostal k opravdovému sportovnímu autu. Jediný reálně dosažitelný sportovní model na našem trhu byla Škoda 110 R, později Škoda 130 R. Jakmile ale padla „železná opona“, začaly k nám proudit ojetiny ze západní části Evropy. A s nimi i docela zajímavá a originální auta.

Některá z nich měla ke skutečnému sporťáku daleko, ale bylo to prostě něco jiného než všudypřítomný socialistický silniční plevel. Kdo na počátku 90. let jezdil Renaultem Fuego, Fordem Probe, Opelem Calibra nebo třeba Mazdou MX-3, budil velkou pozornost.

Doporučujeme: Galerie 26 západních ojetin, které zaplavily náš trh těsně po revoluci

Čas je ale krutý. Většina těchto a podobných modelů dávno upadla v zapomnění. Dnes se jedná o naprosté rarity. Kdo nepodlehl vábení tuningu a udržel takové auto v originálním stavu, může se spolehnout, že jeho hodnota už jen poroste. Pojďme si některé takové porevoluční „sporťáky“ připomenout.

Renault Fuego

Fuego bylo spíše větší GT než sporťák. Vyrobeno jich bylo přes čtvrt milionu

Renault Fuego bylo první evropské auto s ovládáním rádia na volantu

Tohle 4,4 m dlouhé kupé bylo spíše GT než sportovní auto. Motor byl uložen vpředu podélně a poháněl přední kola. Pod kapotou byl základem motor 1,4 l o výkonu 47 kW a nabídka motorizací pokračovala po jednotku 2,2 l o výkonu 97 kW. Dokonce se prodával i diesel 2,1 l s výkonem 63 kW. Nejžádanější byl asi celohliníkový motor 2,0 l o výkonu 81 kW, se kterým Fuego jezdilo nejlépe.

V Evropě se Fuego přestalo vyrábět v roce 1985, ale v Argentině pokračovalo až do roku 1992. K nám se dostalo po revoluci jako poměrně dostupné GT a mnohým západním autům nechyběla na svou dobu slušná výbava. Renault Fuego bylo například první auto svého druhu, které bylo navrženo v aerodynamickém tunelu. A jako první evropské auto dostalo ovládání rádia na volantu. Postupem času podléhalo především korozi a dnes ho prakticky už nepotkáme. Celkem jich bylo jen ve Francii během pěti let vyrobeno 226 583.

Ford Probe

Ford Probe byl vlastně překarosovaná Mazda MX-6. Motory a vyklápěcí světla pochází také od Mazdy

Mnoho vozů mělo automat. Šestiválec zněl lákavě, ale prakticky jel hůř než čtyřválcový dvoulitr

Tohle americké kupé s pohonem předních kol měl být duchovní nástupce modelu Capri, ale už jen ze samotné koncepce „vše vpředu“ se nedalo očekávat, že jako Capri bude také jezdit. Motory pocházely od Mazdy, stejně jako celá platforma. Například i systém vyklápěcích „mrkacích“ světel byl z Mazdy RX-7. Nejprve byl základem čtyřválec 2,2 l (85 kW), v druhé generaci 2,0 l o výkonu také 85 kW.

Doporučujeme: Vyhynulé evropské sedany se zadním pohonem, které už skoro nepotkáme

V první generaci byl pod kapotou i turbomotor 2,2 l o výkonu 108 kW a třílitrový šestiválec Ford Vulcan o výkonu 103 kW. Druhá generace už turbo neměla, menší a lehčí šestiválec 2,5 l nabízel lepší výkon 120 kW. Mnoho Fordů Probe mělo automat. Výroba modelu skončila s druhou generací v roce 1997.

Honda Prelude

Honda Prelude měla silné motory a na svou třídu nezvykle moderní techniku

Prelude mohla mít třeba natáčení zadní nápravy. Nechyběly samozřejmě motory VTEC

Na tenhle zajímavý japonský sporťák se už také zapomnělo. Honda Prelude měla na svou dobu nesmírně pokročilou techniku, což dokládá například přítomnost natáčení zadní nápravy. Sice ne vždy u dovezených ojetin pochybného původu tento systém fungoval, ale bylo to něco, co neměla ani německá konkurence.

Poslední, pátá generace, prodávaná do roku 2002, dosahovala ve vrcholném provedení s motorem 2.2 VTEC výkonu 147 kW, ale už v devadesátých letech měla třetí a čtvrtá generace velice pěkné výkonové parametry. Mnoho aut neskončilo ani tak kvůli korozi, jako spíše kvůli tuningu a především po vážných nehodách. Dnes jich přežívá opravdu málo.

Mazda MX-3

Mazda MX-3 využívala techniku hatchbacku Mazda 323. Dostala ale zajímavé motory

Nenechte se zmást označením objemu 1,8 l. Tohle byl totiž šestiválec, který točil 7800 otáček

Tohle kompaktní třídveřové kupé se vyrábělo v letech 1991 až 1998. Technicky vycházelo z hatchbacku Mazda 323, ale pod kapotou byly poměrně zajímavé motory. Už jméno MX-3 naznačuje, že to měl být sportovní model, prodávaný spolu s populárním roadsterem MX-5.

Doporučujeme: Kolik stála nová auta v listopadu 1989 a o kolik jsou dnes dostupnější

Vedle šestnáctistovek o výkonu 66 a 79 kW mohla být pod kapotou šestiválcová osmnáctistovka (ano, tenhle malý motor měl šest válců), která měla výkon 96 kW a točila 7800 min^-1. Dnes je na trhu Mazda MX-3 nesmírně vzácná, například oblíbený vyhledávač Mobile.de ukazuje v celé Evropě pouhých pět kusů se šestiválcem na prodej.

Opel Calibra

Opel Calibra bylo svérázné kupé, navržené moderními postupy v aerodynamickém tunelu

Sehnat dnes originální Calibru nenapadenou korozí dá spoustu práce. A také bude drahá

Opel Calibra by si zasloužil celý článek, protože to bylo pro Opel revoluční auto. Jednalo se o jedno z prvních aut navržených pomocí počítače a například důkladné testování v aerodynamickém tunelu stálo za rekordním koeficientem odporu vzduchu c_d=0,26, který je špičkový i na dnešní poměry. Calibra se od roku 1990 prodávala i jako čtyřkolka.

Calibra je velice svérázné auto, ale bohužel i ona doplatila na samozvané tunery, kteří usoudili, že mají více zkušeností a technického umu než automobilka s miliardovým rozpočtem. Najít dnes nezrezlý kus dá hodně práce a majitelé o sběratelském potenciálu vědí, takže na opravdu hezkou Calibru si připravte 200 000 korun.

Fiat Coupé

Fiat Coupé navrhl designér Chris Bangle před tím, než odešel páchat zlo k BMW

Vytvořil nezaměnitelný vůz, který každý okamžitě pozná. Přežívá jich ale málo

Fiat Coupé si svůj status udržel a i když jich už tolik nepotkáme, je to výrazné auto. Design mu vtiskl kontroverzní Chris Bangle, který později odešel k BMW. Zajímavostí Fiatu Coupé byl pětiválec pod kapotou, který v přeplňované verzi nabízel výkon až 164 kW. Hodně aut ale mělo jen atmosférickou osmnáctistovku nebo dvoulitr. Pětiválce, i ty atmosférické, jsou dnes velmi žádané.

Doporučujeme: Škoda 720 mohla být „BMW východu“. I tu pohřbili komunisté

Bohužel i originální a nezaměnitelný Fiat Coupé doplatil na samozvané garážové specialisty s laminátem. A udržet Fiat Coupé v provozu dá dost práce. Jeho elektroinstalace je podle italské tradice velice vrtošivá, dílů je málo a napříč uložené motory vyžadují trpělivého mechanika i při naprosto triviálních servisních úkonech. Mnoho nadšenců dopadlo tak, že mají jednoho na ježdění a pak dalších několik jako dárce orgánů.

Nissan 100NX

Nissanů 100NX také mnoho nezbývá. Pod kapotou nebylo nic extra, ale mohli jste mít i Targu

Aerodynamická karoserie dovolovala i skromným motorům překročit 200 km/h

Na evropském trhu se objevilo i toto zajímavé kupé z Japonska, které se vyrábělo krátce v letech 1987 až 1995. Do Evropy se Nissan 100NX poprvé dostal v roce 1990. Nejčastěji se prodávala šestnáctistovka s karburátorem o výkonu 66 kW, která mohla mít i automat. Později motor dostal vícebodové vstřikování a výkon 75 kW. Dvoulitr o výkonu 105 kW měl ABS a aerodynamický Nissan s ním upaloval přes 210 km/h.

Zajímavostí Nissanu 100NX byl odnímatelný střešní panel po vzoru vozů Targa, ale ne všechna prodávaná auta ho měla. Častěji se taková verze objevovala na americkém trhu. Některé evropské vozy si majitelé dodatečně doplnili digitálními přístrojovými panely, které měly japonské verze.

Hyundai Coupé

Se svou troškou přišla i korejská značka Hyundai. Model Coupé byl ale příšerný

I když se mu mnohdy přezdívalo „Ferrari pro chudé“, bylo spíše terčem posměchu

Na některých trzích se tohle kupé jmenovalo Tiburon, ale většina lidí si ho pamatuje jako jeden z nejhorších sporťáků své doby. Na průměrné silnici i v docela nízkých rychlostech auto vlálo jako trenky ve větru a snaha přenést aspoň nějaký impuls do řízení se dala přirovnat k honění mokrého hadru po podlaze koštětem.

Jednašestka s výkonem 84 kW byla na vlastnosti podvozku možná až příliš, a to ani nemluvíme o dvoulitru s výkonem 102 kW. Druhá generace, vyráběná od roku 2002, se trochu zlepšila, ale ani s faceliftem v roce 2007 to nebyla žádná sláva. Hyundai pak kupé nahradil částečně Velosterem a částečně zajímavou zadokolkou Genesis. Zatímco výše uvedené vozy si své místo v historii zaslouží, Hyundai Coupé nám bude navždy připomínat, že v devadesátých letech Korejci auta prostě neuměli.