Retro: Ford Escort byl v zahraničí legenda rallye, u nás žádaná bazarovka

Letos je to půl století, co se začal prodávat Ford Escort. Britská legenda se dočkala celkem šesti generací, zažila opravdu bouřlivá léta a v západní části Evropy ji proslavily hlavně výsledky v rallye. U nás jsme se s Escortem ve velkém setkávali až po revoluci, kdy patřil mezi oblíbené zahraniční bazarovky. A když se pak prodával jako nový, bylo to docela dostupné a oblíbené auto. V roce 1998 byl úspěšný Escort nahrazen modelem Focus. Ten se také těší nemalé oblibě a nyní se začala prodávat jeho čtvrtá generace.

První generace Fordu Escort se začala pomalu vyrábět v roce 1967, světu se představila na autosalonu v Bruselu v roce 1968. Zatímco k nám přijely sovětské tanky, v belgickém Gentu finišovaly přípravy sériové výroby verze Escortu s levostranným řízením pro trhy kontinentální Evropy. Ta se od té britské s volantem vpravo odlišovala jen v drobných detailech. Měla jiné dvouokruhové brzdy, širší ráfky a lehce upravený podvozek i řízení. V roce 1970 se Escort přestěhoval do nové továrny v německém Saarlouis.

Escort vznikl jako náhrada dosluhujícího modelu Anglia. Musel také vyplnit mezeru na trhu v segmentu kompaktních aut

První Escort si rychle budoval image schopného sportovního auta a stal se oblíbeným nástrojem v rallye. Z úspěchů značka marketinogvě těžila

Model Escort přišel vlastně z donucení. Britský Ford tehdy prodával zastarávající model Anglia a model Ford Cortina narostl a byl koncipován spíše jako vůz vyšší kategorie. Pokud bychom to měli porovnat pohledem dnešní doby, tak zatímco Anglia byl něco jako Focus, Cortina už bylo spíše takové Mondeo, i když tehdy samozřejmě byla auta výrazně menší. Ford měl ale především těžkou konkurenci v podobě Vauxhallu Viva, což byl britský Opel Kadett A.

Doporučujeme: Fuego, Probe, Calibra a další porevoluční sporťáky, na které se zapomnělo

I přes výrobu první generace Escortu v Německu se z něj nestal v kontinentální Evropě takový hit, protože Escort nebyl tak prostorný a komfortní jako konkurenční Kadett nebo technicky tak pokročilý jako třeba Fiat 128 a Renault 12. I když měla v Německu vyrobená auta údajně lepší dílenské zpracování, trpěl první Escort na kolísavou kvalitu. Nejzřetelnější to bylo u vozů z britské továrny Halewood u Liverpoolu.

Přesto nebyl první Escort vyloženě zastaralý. Jako první Ford dostal hřebenové řízení a překvapoval svým podvozkem a ovladatelností. Motory byly umístěné vpředu podélně a poháněly zadní kola. Základem byla řada čtyřválců Crossflow o objemu 1,1 až 1,6 litru (do Itálie a Francie se chvíli vozil i motor 0,9 l o výkonu 45 koní) a výkonu 56 až 86 koní. Všechny motory měly shodné vrtání 80,98 mm. Lišily se zdvihem.

Druhý Escort byl modernizací první generace a ani motory pod kapotou se příliš nezměnily. Konkurence se už ale ubvírala jiným směrem

V automobilových soutěžích byla ještě v 70. letech klasická koncepce dominantní, ale brzy měly přijít moderní čtyřkolky

Ford Escort se proslavil také v rallye. Úspěchy v automobilových soutěžích měla připomínat verze Mexico. Sportovní provedení 1300GT s výkonem 76 koní mělo upravenou třináctistovku OHV, ale prodávala se i verze s dvouvačkovou šestnáctistovkou DOHC od Lotusu. Firma Cosworth vyráběla pro Ford motory 1,6 a 1,7 l a dokonce se vyráběla i dvoulitrová verze RS2000. Výkony dvouvačkových motorů přes 100 koní byly v té době opravdu působivé, zvláště ve voze s hmotností okolo 750 kg.

Doporučujeme: Pohnuté osudy automobilek východního bloku: Přežilo jich jen pár

Druhá generace kódově označovaná „Brenda“ se začala naplno vyrábět v roce 1975, i když první exempláře byly sestrojeny už na začátku prosince 1974. Druhý Escort si ještě ponechával klasickou koncepci s motorem vpředu podélně a pohonem zadních kol. Ačkoli nyní vývoj probíhal společně s německým Fordem, technicky se nic moc od první generace nezměnilo. Druhý Escort měl pořád vzadu listové pružiny, zatímco konkurence už přecházela na vinuté pružiny.

Od klasické koncepce k moderní předokolce

Ani skladba motorů se výrazněji nezměnila. V letech 1980 až 1981 postupně Ford ukončil výrobu druhého Escortu ve všech svých továrnách. Nahradil ho zcela novou třetí generací s kódovým označením „Erika“, která poprvé přešla na moderní koncepci s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Bylo to revoluce, ale zákazníci takový krok přivítali a Escort se prodával velice dobře.

Třetí generace Escortu přišla se zcela novou a moderní koncepcí. Postupně se pod kapotu dostaly také motory se vstřikováním

Zajímavé je, že Ford použil vzadu nezávislé zavěšení. Poprvé mohl být pod kapotou také diesel a benzinové turbo

Původně se mělo kódové označení Erika použít i jako jméno, ale nakonec se Ford rozhodl zachovat původní název Escort i pro vůz s odlišnou platformou. Zákazníci v domácí Británii vnímali jméno Escort pozitivně a v Německu se Ford obával, že označení Erika by evokovalo jednu nacistickou pochodovou píseň. Modernizace Escortu prospěla. V letech 1982 až 1989 byl Ford Escort nejprodávanějším britským autem, takže mu to ještě vydrželo v další generaci. V roce 1981 získala třetí generace Escortu prestižní titul evropského auta roku.

Motory poprvé pracovaly se vstřikováním paliva. Šestnáctistovka se vstřikováním ve verzi XR3i měla výkon 105 koní a točivý moment 138 Nm, zatímco u verze XR3 s karburátorem to bylo jen 96 koní a 132 Nm. Na vrcholu stála sportovní verze RS1600i s výkonem 115 koní. Chvíli se dokonce prodával i Escort RS Turbo o výkonu 132 koní. Šetřiví zájemci také mohli poprvé sáhnout po dieselu. Vznětový motor 1,6 l měl výkon 54 koní a točivý moment 95 Nm.

Útlum 90. let a přechod k Focusu

Čtvrtá generace byl vlastně jen větší modernizací. Vydržela ve výrobě do roku 1990, mimo Evropu až do roku 1992. Součástí modernizace byly především nové motory se vstřikováním, protože v Evropě se začaly na konci 80. let ve velkém řešit emise. Ford zapracoval také na nastavení podvozku. Právě třetí a čtvrtá generace Escortu byly velice často dovážené ojetiny ze západu na náš trh po revoluci.

Modernizovaná čtvrtá generace vydržela ve výrobě do roku 1992. I přes několik sportovních verzí se prodávala hlavně běžná provedení

Takhle si Escort asi pamatuje hodně lidí u nás. Nejenže se k nám vozil jako ojetina ze západu, ale po revoluci se dobře prodával i jako nový

Pátá generace Fordu Escort začala svou kariéru v roce 1990. Zásadní změnou byla výměna zadního nezávislého zavěšení za vlečenou nápravu s torzní příčkou. Motory byly prakticky bez velkých změn převzaty z původního modelu a i to se zřejmě, spolu s nevýrazným designem, podílelo na tom, že to Escort schytal od tehdejšího motoristického tisku. Přesto se prodával stále dobře.

Doporučujeme: Kolik stála nová auta v listopadu 1989 a o kolik jsou dnes dostupnější

Modernizace v roce 1992 přinesla nový design přídě i několik technických změn. Novinkou byla třeba šestnáctistovka Zetec o výkonu 90 koní, všechny motory už měly standardně vstřikování paliva. Rok 1992 si ale nadšenci pamatují především proto, že přišel Ford Escort RS Cosworth, což byla vlastně homologační závodní rally verze založená na technice modelu Sierra, tedy s motorem podélně a pohonem všech kol. Přeplňovaný dvoulitr měl výkon 227 koní. Zajímavostí byla také civilní sportovní verze Escort RS2000, která měla atmosférický dvoulitr o výkonu 150 koní vpředu napříč a pohon všech kol.

Ford Escort RS Cosworth byl technicky vlastně překapotovaná Sierra RS. Motor byl totiž vpředu podélně a poháněl všechna čtyři kola

Původně chtěl Ford vyrobit jen 2500 kusů verze RS Cosworth kvůli homologaci. Zájem ale donutil automobilku pokračovat a vzniklo jich 7145

Poslední Ford Escort dorazil v roce 1995 a vydržel ve výrobě v Evropě do roku 2000, na jiných trzích až do roku 2004. Poslední generace Escortu bylo řešením spíše z nouze, protože vývoj nového nástupce trochu vázl a Ford potřeboval více času. Zásadně tak jen přepracoval předchozí generaci, změnil trochu design a modernizoval hlavně interiér.

Doporučujeme: Škoda Favorit byla nejlepší auto socialistického bloku. Zde je důkaz

V polovině 90. let bylo už znát, že model je technicky zastaralý, i když pod kapotou pracovaly aspoň nové motory Zetec. Nástupce dorazil v roce 1998 v podobě nového globalizovaného Fordu Focus, který přinesl moderní design, přepracovaný podvozek znovu s nezávislým zavěšením vzadu a větší důraz na pasivní bezpečnost.

Pokud by někdo hledal Ford Escort jako investici, musí buď pátrat po nějakém sportovním provedení první generace (ideálně po verzi Mexico), nebo hledat speciální sportovní model novějších generací. Legendárního postavení a velice slušného investičního potenciálu dosáhl  Escort RS Cosworth, na který už potřebujete minimálně milion korun. Ale hodnotu budou mít i zachovalé sportovní verze novějších generací.

Historii Fordu Escort všech generací a většiny prodávaných verzí si můžete projít v přiložené galerii: