Odpověď na názor

Já myslím, že hlavní problém je v "nesociálnosti" lidí. Na silnici se to projevuje hodně, ale lze to vidět a zažít i na chodníku, v MHD, v obchodě atd. Málokdo řeší situaci kolem sebe a to je smutné. Uvažování stylem já, já, já ... jsem střed vesmíru. Nutnost vysvětlovat lidem, že něco, co v tu chvíli dělají, je naprosto neohleudplné či až agreasivní, je prostě hloupá. Lidé by to měli mít přirozeně v sobě. Bohužel nemají. Ale pozor, nechci tím vůbec říct, že nikdo nemá na nic právo a musí se furt někam uklízet. Ta ohleduplnost musí být i z druhé strany, nejlépe obousměrná současně. Prostě nejdříve se vystupuje, pak se nastupuje. Když stojím a chci se rychle pohnout, musím se jaksi rozhlédnout, abych někoho netrefil. Chodí se vpravo a vyhýbá se vpravo. Vyhýbají se oba, ne jen jeden. Když jedu lavým pruhem, protože někoho předjíždím (třeba kolonu několika kaminonů) a jedu navíc o 10 kmh (dle GPS) více, než je v daném místě povolená rychlost, tak nejsem zvedavý na to, aby mě někdo ohrožoval lepením se na mě atd. Ne nedělám to naschvál, že tam jsem. Prostě tam jsem protože předjíždím a lepič za mnou není vozidlo s právem přednostní jízdy. Až předjedu, samozřějmě se uhnu. Nedodržení rozumné vzdálenosti je nejen nebezpečné, ale také dost hloupé, tupé, sebestředné a i trochu trapné. A hlavně nechápu lidi, co mají dojem, že o nich nevím, že jako nevím, co se děje za mnou. Tenhle předsudek mě naprosto uráží, stejně jako fakt, že nejsem v tu chvíli v provozu respektován. Takto lidé dnes uvažují. Nevidí v autě před sebou řidiče jedoucího normálně a vezoucího další lidi včetně dětí, vidí jen póvl, který jim brání (byť v danou chvíli vůbec nic neporušuje) v tom se seberealizovat v porušování všeho možného, protože nikdo a nikdy po nás nemůže nic chtít že? My jako nemusíme nic, že? Natož abychom se chovali normálně jako lidi a vnímali se jako lidi a ne jako přehlídka peněženek, ega a svalů na kolečkách.