Odpověď na názor

Tady Vás nebudou mít rádi :-) Ale úplně největším problémem našich řidičů (krom agresivity, nevyježděnosti a netolerance) je to, že (s posvěcením nejvyšších) míst jezdí nejlépe tehdy, když si na něco "zvyknou". Naivní a nebezpečná představa. Zvyknout si můžu na nějaké obecné pravidlo - třeba že tramvaj křižující hlavní silnici nemá přednost. Anebo že značka STOP neznamená, že budu v křižovatce stát do alelujá, ale že před vjetím do křižovatky musím zastavit na místě, ze kterého mám výhled. Ale NESMÍM si zvyknout na značení na konkrétní komunikaci. Vše pro mě musí být v tu chvíli jako nové. Nejhorší je totiž řidič, který jezdí po paměti a samostatně nemyslí. Polovina řidičů donedávna netušila, že na silnici označené bílým autíčkem na modrém podkladě se jezdí 130 km/h. Nedávno to ale změnili na 110 km/h. Naprostý průser. Na Vámi popisovaném úseku (Hodkovice) je od Turnova směrem na Liberec prostě jen 110 km/h, ale značka povoluje 130 km/h. A u Hodkovic končí 130 km/h a většina čulibrků neví, že za sjezdem a nájezdem už je jen 110 km/h. Stejně tak je u nás roztomilý zlozvyk neoznačovat konec snížení rychlosti. Ačkoliv následuje několik křižovatek, čulibrci jezdí poctivě sníženou rychlostí, křižovatka nekřižovatka. Jak snadné by bylo udělat to jako v Německu - tam je povinnost každé omezení rychlosti ukončit značkou. Jenže naši čulibrci by stejně nevěděli, kolik jet. Problém našich silnic není jen v kvalitě. A už vůbec není v tom, že nemáme doporučenou dálniční rychlost jako v mnoha úsecích Němci. Náš problém je chaos v makovicích těch, kdo silnice navrhují, stavějí, kolaudují, provozují, spravují - a nakonec i užívají.