Některá ojetá auta mají dlouhodobě dobrou pověst, případně okruh svých věrných zákazníků, kteří jim věří a vědí, co od nich čekat. Přesto se i u povedených a jinak spolehlivých aut čas od času objeví ne zrovna dobrý motor. „Specialista“ je na tohle především koncern Volkswagen, který to s tzv. plánovanou životností některých součástek opravdu přehnal. Ano, máme na mysli třeba slavné řetězové rozvody motorů TSI.
Náprava podobných problémů trvá dlouho, ale dnes už většinou narazíte na opravené nebo modernizované kusy. V následujícím seznamu uvádíme pět jinak velmi dobrých, žádaných a spolehlivých ojetin, u kterých je potřeba si dát veliký pozor na výběr správného motoru. U některých totiž existuje reálné riziko, že vás nechají stát už cestou od prodejce.
1. BMW 318d/320d (motor N47D20 od 2007 do 2011)
Atmosférický řadový šestiválec na benzín aby dnes člověk pohledal. Bazary a inzeráty jsou plné čtyřválcových dvoulitrových dieselů, které tvořily jádro prodejů řady 3 a podobných menších BMW. Ovšem právě nejobvyklejší motorizace BMW 118d/120d a 318d/320d patří mezi ty, které „kleknou“ klidně už cestou domů. Při krátké testovací jízdě se totiž některé problémy diagnostikují velmi obtížně.
Lehký hliníkový dvoulitrový čtyřválec N47D20 v BMW svého času nabízel mimořádné výkony na svou kategorii, ale neobešlo se to bez selhávání rozvodů. Kdo měl štěstí, tomu jen řetěz přeskočil a motor spadl do „nouzáku“. Někomu se ale přetrhl úplně. A čtvrtému majiteli, jehož právě koupené auto originální servis BMW nevidělo několik let, už automobilka nový motor za tři sta tisíc nedala.
U tohoto dvoulitru praskaly i stěny mezi válci, docházelo k vytrhávání zubů rozvodových rozet a také se vlivem oddalovaných výměn oleje zanášely karbonem, přidíraly na klice a zlobilo u nich vstřikování (to zas hlavně kvůli nekvalitní naftě). Relativně spolehlivý je tenhle diesel až zhruba od poloviny roku 2011. Před tímto datem raději živte benzinový šestiválec.
2. Ford Mondeo III 2.0 TDCI DPF (do 2010)
Třetí generace Fordu Mondeo je celkově velice spolehlivé auto. A pokud jde o základní mechaniku, jsou naftové dvoulitry vyvinuté s koncernem PSA ve své třídě snad to nejlepší. Pokud najdete zachovalý kus bez filtru pevných částic (na našem trhu prodávaný do září 2010), vlastně nemáte co řešit. Kupujte. Lepší dvoulitrovou naftu za tyhle peníze jen tak neseženete.
Veliký problém je ale naopak v kusech dovezených ze západu. Ford totiž i k dvoulitrům dával filtr DPF, někde standardně a někde za příplatek. Například v Německu si lidé připláceli, aby dostali zelenou plaketu pro vjezd do center měst. Důležité je rozklíčovat VIN kód auta. S tím pomůže volně přístupná internetová servisní aplikace Fordu nebo každý oficiální servis.
Zatímco koncern PSA používá u dieselů systém regeneračních aditiv do paliva, Ford ho před rokem 2010 pouze odpojil. Filtr trpí na často nedokončené regenerace a zanáší se. Motor pak ředí olej naftou. Pokud chcete mít naprostou jistotu, kupujte auto po modernizaci plnící normu Euro 5, má lepší a jednodušší řešení systému DPF. Nebo hledejte skutečně originální kus, který z výroby filtr neměl. Jedinou útěchou snad budiž to, že Ford nabízí poměrně rozumné ceny oprav DPF.
3. Škoda Octavia II (jakékoli TDI)
Proč tady figuruje bazarová stálice, nejvyhledávanější ojeté auto na českém trhu? Právě proto! Ale snažte se vžít do role majitele ojeté Škody Octavia druhé generace. Kdy budete chtít poslat svou „oktávku v tédéíčku“ do světa? Ten, komu „zaklepala“. Rychle zabastlit problém a šup s tím do malého bazárku, kde si s kontrolou auta při výkupu hlavu nelámou. Nebo pro jistotu rovnou do soukromého inzerátu. Však on se nějaký nezkušený „koloušek“ najde.
Ojetá tédéíčka fungují podle toho, jak se o ně kdo stará. A kdo do motoru pravidelně investuje, provádí všechny opravy důkladně a nešetří na servisu, ten se ho jen tak zbavovat nebude. Jakkoli se jedná o dobré auto, je potřeba počítat s tím, že hned po koupi bude nutné zamířit do servisu a začít konat. Rachtající dvouhmotu poznáte, ale třeba problémy se systémem EGR nebo s filtry pevných částic se při předváděcí jízdě odhalují špatně.
Čert vem stočený tachometr, s tím je asi každý u dvojkové „ovce“ tak nějak smířený. U extrémně vytěžovaných motorů TDI však odchází rovněž vstřikování (ani modernější common-rail není nesmrtelný) a s filtry pevných částic není po několika stovkách tisíc kilometrů moc radosti. Nový filtr stojí kolem čtyřiceti tisíc. To je pro kupujícího ojetiny smrtelný výdaj. Absolutně nejhorší je motor 2.0 TDI-PD 16V 125 kW, montovaný do modelu RS.
4. Volkswagen Golf V 1.4 TSI
Pětkový Golf bylo (a stále je) velice dobře vyrobené auto. Říká se, že Volkswagen ho vyvíjel a vyráběl tak draze, že pokud jste si nepřikoupili nějakou luxusní výbavu navíc, automobilka na něm dokonce prodělávala. Ovšem bohužel také přišlo období, kdy Volkswagen hledal novou cestu v motorech. Začal hromadný downsizing, který sice vypadal na papíře skvěle, ale první přeplňované jednotky TSI dělaly více škody než užitku.
Největším průšvihářem jsou první generace motorů 1.4 TSI, především unikátní twin-charger s turbem a kompresorem (výkony 103 a 125 kW). Jako nový uchvacoval dynamikou, kultivovaností a spotřebou, ale pak mu začaly přeskakovat rozvodové řetězy, praskaly písty, bral olej jako dvoutakt a zanášel se karbonem.
Opravy takového motoru jsou prakticky nerentabilní, protože přesáhnou zůstatkovou hodnotu celého auta. A jen sotva někde seženete funkční celý motor, protože se bude všechno za pár měsíců zase opakovat. Doporučit ale nemůžeme ani slabší variantu o výkonu 90 kW s jednoduchým turbem bez kompresoru.
5. Volkswagen Passat B6 (většina motorizací)
Dalším jinak dobrým koncernovým autem, které doplatilo na prachbídnou motorovou paletu, je Passat označovaný jako B6. Prodával se od dubna 2005 do října 2010. V rámci koncernové politiky měl totiž Passat vždycky luxusnější, rozuměj choulostivější provedení motorů TDI s vyvažovací hřídelí a rizikovým pohonem mazání.
Většina tédéíček má také filtr pevných částic, včetně importovaných 1.9 TDI (u nás bez DPF jinak slušný motor). Z dvoulitrů by snad smysl dávala jen opečovávaná (olej maximálně po 15 000 km) osmiventilová 2.0 TDI-PD, kdy se filtr na delších trasách stačí regenerovat. Šestnáctiventily TDI-PD bez filtru kleknou kvůli rozvodům a mazání, silnější 125kW verze pak dojede na vstřiky i filtr. A lze doporučit něco z benzínů? Těžko.
Motory FSI obejděte velikým obloukem. Základní atmosférická šestnáctistovka s nepřímým vstřikem je na Passat mimořádně slabá a pravděpodobně už bude brát po letech otrocké práce v otáčkách olej. Starší verze motoru 2.0 TFSI by mohla mít nějaký potenciál, ale až vám praskne skříň turba, zadarmo ho neopravíte. Před zajímavými šestiválci berou lidé nohy na ramena kvůli spotřebě, ale kdo u nich někdy opravoval natáhnuté řetězové rozvody, také si užil (a zaplatil) svoje. Passat B6 zkrátka raději nechte v bazaru někomu jinému. Když už, připlaťte si za modernizovanou B7 s lepšími motory.