Odpověď na názor

Na první přečtení jsem tím článkem byl nadšený, skoro jsem ho okomentoval tak, že "bych se pod něj mohl podepsat". Pak jsem si o něm popřemýšlel... ... a nakonec naprosto souzním s postojem, že je třeba hledět především na své vlastní zodpovědné jednání. Nikdy, ať už jedu v autě, na moto nebo na kole, nemůžu spoléhat na to, že si je každý kolem mě vědom svých schopností, znalostí a má dostatečné zkušenosti na to, že se v každé situaci v provozu zachová správně, tudíž bezpečně. Naopak se mi náramně osvědčilo (opět lhostejno, zdali za volantem či řídítky) přemýšlet za ostatní, naučil jsem se vnímat sebe sama očima těch, se kterými se v konkrétních situacích potkávám. Když přijíždím do křižovatky po hlavní a vidím někoho přijíždět z vedlejší, vím, že mě nemusí vidět, což je - pokud jedu na moto a ještě víc na kole - umocněno tím, že jsem malej. Takže se mu ukážu, postarám se prostě o to, aby o mě věděl. Nikdy se neschovávám za levý zadní roh auta přede mnou, jak je v článku popsáno, právě proto, že vím, že mě pak neuvidí ten, co čeká na vedlejší, až bude moct projet. Velmi správně se říká, že v provozu je důležité vidět a ještě důležitější je BÝT VIDĚN. To je absolutní základ, už léta se podle toho chovám a funguje to. V praxi je to někdy snadné, jindy složitější, ale vždycky to nějak jde. I kdybych měl v zájmu svého bezpečí a tím nakonec i bezpečí všech kolem sebe v té náročnější variantě na chvilku mírně zpomalit provoz za sebou - nikdy jsem si za to nevysloužil žádné vzteklé troubení nebo jiné agresívní reakce. A opět zdůrazňuji: je úplně jedno, jestli jedu autem, na moto nebo na kole, i jako chodec se ve velké míře starám o to, aby především MĚ bylo vidět, aby O MĚ vždycky všichni věděli, že tam vůbec jsem.