Pro společnost Mitsubishi Motors Corporation představuje elektromobilita již dlouho jednu z klíčových oblastí podnikání, hluboce zakořeněnou ve filozofii výzkumu a vývoje, jelikož MMC zahájila bádání na poli elektromobilů již na konci roku 1966. Z tohoto pohledu je dnešní Outlander PHEV nejnovějším zástupcem z dlouhé řady elektromobilů Mitsubishi a zároveň předskokanem širšího propojování architektury SUV s elektrickým hnacím ústrojím, ať již hovoříme o ryzích elektromobilech nebo odvozených řešeních typu Plug-in Hybrid.
1966 – Průkopnická technologie
V 60. letech minulého století jsme byli svědky pozoruhodného nástupu soukromého vlastnictví automobilů. O dekádu později to vyvolalo houstnoucí dopravu ve městech, což vedlo k dopravním kalamitám a častým zácpám. Znečištění způsobované automobilovými emisemi společně s hlukem navíc přerostlo ve vážný společenský problém. Za možnou cestu ke snížení tohoto znečištění i jeho prevenci byly považovány elektromobily s nulovými emisemi.
V roce 1966, tedy čtyři roky předtím, než se oddělila automobilová divize koncernu Mitsubishi Heavy Industries (MHI) a vznikla dnešní Mitsubishi Motors Corporation (MMC), podepsala Mitsubishi Heavy Industries (MHI) dohodu s energetickou společností TEPCO (Tokyo Electric Power Company) s pověřením „Postavit a vyzkoušet prototyp elektromobilu s využitím pokroku v oblasti moderních technologií baterií“.
MHI současně spolupracovala s firmami Mitsubishi Electric a Japan Storage Battery Co., Ltd. (dnešní GS Yuasa Corporation*) na vývoji budoucího vozu do města a speciálních servisních vozidel, které by napomohly snížit míru znečištění ve městech. Nově vytvořená MMC v květnu 1971 po dokončení prototypu dodala energetické společnosti Tokyo Electric prvních deset elektromobilů typu E12 (Minica Van), které vycházely ze standardního minivanu, zde však vybaveného olověnými akumulátory, které vozidlu umožňovaly rozjet se až na 80 km/h.
MMC poté dodala energetickým společnostem další elektromobily koncepčně vycházející z modelů Minica Van, Minicab Van, Minicab Truck a Delica Van. Po tomto úvodním programu elektromobilů z roku 1971, kdy byly položeny i základy dnešních vozů i-MiEV a Outlander PHEV, následovalo několik dalších v souladu s problematickými otázkami, se kterými se tehdejší svět potýkal:
1991 – Technologie NiCd akumulátorů
Výstupem spolupráce MMC s TEPCO (Tokyo Electric Power Company) byl v dubnu 1991 lehký užitkový vůz Lancer Van EV, poháněný NiCd akumulátory s vyšší hustotou energie než akumulátory olověné.
O dva roky později (1993) MMC sklízela ovoce vzešlé z vývoje elektromobilu Lancer Van EV a představila dva nové modely Libero EV, jeden s olověným akumulátorem a jeden s NiCd bateriemi. MMC dodala energetické společnosti TEPCO celkem 28 těchto vozů. Do konce roku 1996 prodala MMC různým státním organizacím celkem 7 elektromobilů Libero EV s olověnými bateriemi.
1994 – Technologie Li-Ion akumulátorů
Společnost Mitsubishi dále zkoumala možnosti elektromobilů a pokračovala ve výzkumu a vývoji akumulátorů, elektromotorů a dalších důležitých komponent elektrického pohonu. MMC se proto od počátku zajímala o Li-Ion články, které z principu disponují vyšší hustotou energie a vyšším výkonem než tradiční typy baterií.
V přímé návaznosti na legislativní požadavky kalifornské vlády z roku 1990 vyrábět vozy s nulovými emisemi (ZEV) se MMC v roce 1994 pustila do vývoje modelu MITSUBISHI HEV typu Plug-in Hybrid, poháněného Li-Ion akumulátorovým modulem od Mitsubishi Chemical Corporation. V roce 1995 se tak MMC stala vůbec první společností, která podepsala dohodu o testování vozidel se státním regulačním orgánem CARB (California Air Resources Board), jemuž dodala k testování tři elektromobily.
Poté MMC urychlila svůj výzkum Li-Ion baterií a v prosinci 1999 zaznamenala rekord v nejdelší vzdálenosti ujeté elektromobilem za 24 hodin, zde s vozidlem FTO-EV poháněným bateriemi typu li-ion-mg. Elektromobil FTO-EV urazil celkem 2142,3 km, čímž překonal dosavadní rekord o plných 442,3 km, a právem si tak vybojoval nový zápis do Guinessovy knihy rekordů.
2005 – Alternativní technologie
Konstruktéři MMC následně začali zkoumat celou škálu řešení v oblasti elektromobility, a tak např. rok 2005 přinesl bohatou úrodu technologií, včetně elektromotoru zabudovaného přímo v kolech (pro model Colt EV s pohonem přední nápravy a později i model Lancer Evolution MiEV s pohonem všech kol).
Další pozoruhodný výsledek vzešel ze studia dopadů technologie motorů zabudovaných v kolech na celkový design karoserie vozidla, jako např. u studie Concept-EZ-MIEV odhalené v roce 2006 na ženevském autosalonu: ta měla podobu malého městského vozidla o délce 3,70 m, jehož vnitřní prostor byl prakticky kompletně využit pro potřeby cestujících.
2006 – Do sériové výroby
Jakmile MMC získala potřebnou jistotu, že dokáže uplatnit Li-Ion akumulátory, elektromotory a další zásadní technologie elektrického pohonu i na běžném trhu, oznámila v říjnu 2006 spuštění projektu „iMiEV“, což nakonec vedlo ke vzniku modelu „i-MiEV“, tedy prvního sériově vyráběného elektromobilu v nabídce mainstreamové automobilky v rámci standardní modelové řady.
V červenci 2009 zahájila MMC prodej modelu i-MiEV různým komerčním subjektům a následně roku 2010 i zájemcům z řad běžné veřejnosti, zpočátku v Japonsku a poté na vybraných globálních trzích.
Tyto snahy nezůstaly bez povšimnutí, a tak model i-MiEV získal titul „Nejpokrokovější technologie“ v rámci soutěže „Japonské auto roku 2009 – 2010“, ale i další významná ocenění.
2012: od elektromobilů k PHEV
Technologie modelu i-MiEV (včetně vysoce propracovaného operačního systému „MiEV OS“ z vývoje MMC, jenž de facto představuje elektronický mozek vozidla) našly částečné uplatnění i v dalším významném projektu MMC na poli elektromobility, odhaleném o dva roky později v podobě modelu Outlander PHEV, prvního SUV se systémem pohonu typu Plug-in Hybrid a dvojicí elektromobilů, nabízeného mainstreamovou automobilkou v rámci její standardní modelové řady.
Outlander PHEV se odlišoval od jiných nabízených modelů typu Plug-in Hybrid v tom, že využíval základní architekturu elektromobilu (technologie čistě elektronického řízení „drive-by-wire“, absence převodovky apod), namísto pouhého naroubování elektrického pohonu do vozidla s běžným spalovacím motorem.
Jelikož byl Outlander PHEV od samotného počátku vyvíjen jako model s „duální architekturou“ (tj. schopný používat hnací ústrojí typu PHEV nebo spalovací motor), bylo možné optimalizovat obestavění prostoru s minimem kompromisů (např. objem zavazadelníku se oproti Outlanderu s běžným pohonem zmenšil o pouhých 14 litrů), zde ku prospěchu pětice cestujících, kteří tak mohou cestovat i na dlouhé vzdálenosti v pohodlí, tichu a bez obav z krátkého dojezdu.
Dojezd je základ
Outlander PHEV, jakožto velmi úspěšný a robustní vůz – jak dokazují jeho prodeje, resp. vynikající výkony ve světě motorsportu, stejně tak jako pozoruhodná statistika spolehlivosti – se stal výstavní skříní technologií Mitsubishi Motors, poukazující na základy příští generace modelů MMC, kde architektura SUV jde naproti technologiím elektromobilů – ať již uvažujeme čistě elektrický pohon nebo odvozenou soustavu typu Plug-in Hybrid – včetně vyšší bezpečnosti, která přirozeně vyplývá z pohonu všech kol 4WD.
Na autosalonu v Tokiu v roce 2015 pak MMC pokračovala v nastoleném směru – po stránce formy i obsahu – odhalením své příští výkladní skříně na poli elektromobility, kterou je eX-Concept: vize kompaktního SUV se soustavou elektrického pohonu příští generace, která využívá vysokokapacitní a výkonné baterie společně s kompaktními vysoce výkonnými elektromotory, čímž vznikl lehčí a hospodárnější celek, než jsme vídali u dosavadních technologií. Díky dalšímu snížení hmotnosti samotného vozidla se elektrický pohon může chlubit dojezdovou vzdáleností až 400 km.
To je značný skok kupředu ve srovnání s původními produkty Mitsubishi na poli elektromobility z roku 1966, ale současně i velkým příslibem do nepříliš vzdálené budoucnosti…