Začátkem ledna byl ministr dopravy Dan Ťok (ANO) ze všech stran kritizován za nezvládnutí situace na D1. Použil osvědčený trik – vytasil se s návrhy na úpravy bodového systému. A zabralo to. Mediální prostor opanovaly tak bizarní výstupy jako servilní projížďky redaktora ČRo s ředitelem dopravní policie nebo měření bezpečné vzdálenosti zpoza svodidel, jak to pro diváky ČT demonstroval vedoucí BESIPu (oddělení MDČR, pozn.) Tomáš Neřold. Právě o panu Neřoldovi bude dnes řeč. Z titulu své funkce vystupuje v médiích v roli „dopravního experta“. Jeho kvalifikací na židli šéfa BESIPu je ale to, že si ji vyseděl jako tiskový mluvčí ministerstva dopravy.
V roli tiskového mluvčího na úřadě kritizovaném ze všech stran si pan Neřold vypěstoval vlastní komunikační strategii. Spočívá v tom, že dotazy, které se nehodí do krámu, se ignorují tak dlouho, až to novináře přestane bavit. Setkali jsme se s tím třeba tehdy, když jsme chtěli vysvětlit, proč ministr vychvaluje úsekové měření rychlosti na D1, ačkoliv k žádnému zlepšení bezpečnosti nevedlo. Požadovaného vyjádření jsme se ani přes několik urgencí nedočkali:
Pana Neřolda, již v roli ředitele BESIPu, jsem kontaktoval také loni na podzim, když jsem se soukromě pustil do analýzy zavádějící kampaně České asociace pojišťoven. V jednom z placených článků v rámci kampaně mě zaujalo toto vyjádření: „BESIP to (používání mobilu za jízdy, pozn.) nedávno přirovnal k jízdě pod vlivem alkoholu. Během „mobilování“ je řidič ovlivněn podobným způsobem, jako by měl v krvi minimálně 0,8 promile. Hůře vnímá zrakové i akustické vjemy, snížena je i mentální a fyzická kapacita pro řešení dopravních situací. Takto nekoncentrovaný řidič až osminásobně zvyšuje riziko smrtelné dopravní nehody.“ Obrátil jsem se na pana Neřolda s dotazem, jak přesně dospěl BESIP k číslu 0,8 promile a 8x vyššímu riziku smrtelné nehody. Na odpověď čekám dodnes.
A tím se znovu dostáváme k mediální kampani ohledně bodového systému, kterou v lednu rozjel tiskový odbor MDČR. Jedním z klíčových bodů má být používání mobilů v autě, které údajně patří z nejčastějším příčinám nehod. Právě takový dojem se snaží ve svých vyjádřeních navodit představitelé ministerstva i policie, když – stejně jako zmíněná kampaň ČAP – kladou rovnítko mezi nevěnování se řízení a používání mobilního telefonu.
Například tisková mluvčí ministerstva Lenka Rezková zdůvodňovala navrhované zpřísnění sankcí těmito slovy: „Telefonování a psaní zpráv za volantem je nebezpečné, jde o jednu z nejčastějších příčin nehod. V roce 2017 kvůli nepozornosti za volantem přišlo o život 65 lidí a stalo se téměř 10 000 nehod zapříčiněných nepozorností, policie loni pokutovala 50 000 telefonujících řidičů.“
Všimněte si. O nehodách zaviněných nepozorností a o pokutách za telefonování se mluví, jako by šlo o jedno a totéž.
Paní Rezkovou jsem tehdy na základě výše citovaného písemného vyjádření telefonicky kontaktoval a požadoval upřesnění. Chtěl jsem vědět, na základě čeho tvrdí, že „jde o jednu z nejčastějších příčin nehod“, když z policejních statistik nic takového nevyplývá. Respektive to z nich nelze zjistit. Po telefonu mi konkrétně odpovědět nedokázala, později však poslala e-mailem další vyjádření:
„Z hloubkové analýzy Centra dopravního výzkumu (příspěvková organizace MDČR, podobně jako BESIP, pozn.) vyplynulo, že nejčetnější příčiny dopravních nehod, resp. faktory přispívající ke vzniku dopravních nehod jsou: nepozornost 42,5 %, nepřiměřená rychlost 13,2 %, nesprávné vyhodnocení situace v silničním provozu 8,9 %, omezený výhled 5,8%, nerespektování pravidel silničního provozu 5 %, únava a mikrospánek 4,3 %, alkohol 4,2 % a ostatní. Telefonování za volantem patří do kategorie distrakce, tedy odklon pozornosti, které tvoří podstatnou část.“
Mluvčí ke svému vyjádření připojila i dva grafy:
Tyto dva grafy mají dokazovat, že telefonování za volantem patří k nejčastějším příčinám nehod. Ve skutečnosti z nich vyplývá, že tzv. „distrakce pozornosti“ (z níž používání mobilu tvoří jen část, neznámo jak velkou) je příčinou necelých osmi procent všech dopravních nehod. Zdroj: MDČRI kdybychom neměli nejmenší pochybnosti o metodice a věrohodnosti analýzy, z níž grafy vycházejí, okamžitě je z nich zřejmé, že používání mobilních telefonů není nejčastější příčinou nehod ani zdaleka. Tzv. „distrakce pozornosti“, kam podle Rezkové telefonování spadá, tvoří 17,9 % z kategorie „nepozornost“. Čili 7,6 procenta všech dopravních nehod. Ano. Ministerstvo dopravy opravdu obhajuje tvrzení, že telefonování za volantem patří k nejčastějším příčinám nehod, pomocí grafů, které dokazují, že to tak není.
To je samo o sobě pozoruhodné. Měl jsem ale i další doplňující dotazy. Protože v kontextu tohoto příběhu je považuji za významné, zveřejňuji je přesně tak, jak jsem je tehdy formuloval:
- Chápu tedy správně, že dle analýzy CDV připadá na „distrakci pozornosti“ 7,6 % všech dopravních nehod (17,9 % ze 42,5 %)?
- Co dalšího spadá do „distrakce pozornosti”, respektive jaký je podíl používání telefonů na této kategorii? Jakou metodikou získalo CDV zdrojová data pro graf „Příčiny nepozornosti“?
- Pokud má CDV nebo jakákoliv jiná relevantní organizace věrohodná data o podílu používání telefonu na zavinění dopravních nehod, proč je nepublikuje přímo, ale zahrnuje je bez bližšího upřesnění do různých nadřazených kategorií?
Lenka Rezková odpověděla, že tyto dotazy spadají pod BESIP, a doporučila obrátit se na jeho vedoucího Tomáše Neřolda. Což jsem neprodleně učinil. Bylo 9. ledna. A tím náš příběh pomalu končí. Protože odpovědi jsme se nedočkali. Ani po několika urgencích. Po e-mailu, telefonu, přes SMS i prostřednictvím paní Rezkové. V jednom e-mailu jsem dokonce nabídl panu Neřoldovi rozhovor, kde by měl prostor vše vysvětlit do detailu. Ale šéf BESIPu mlčí.
Už jsem si dělal starosti, zda ho nestihla nějaká tragédie. Ale pan Neřold naštěstí žije. I když se možná nenachází v úplně nejlepší kondici. Tomu by nasvědčovaly jeho pozoruhodné úvahy o pokutování řidičů, kteří „kradou“ bezpečnou vzdálenost, jimž nás oblažoval v médiích docela nedávno.
Bohužel jde o příliš vážné téma, než abychom ho mohli uzavřít posmutnělým pokusem o vtipkování na adresu nekompetentního státního úředníka. Na celé záležitosti je dobře vidět, jak pracují a uvažují lidé, jejichž skvělými nápady se musíme pod hrozbou přísných a ještě přísnějších trestů řídit: Zavádějící argumenty, nepodložená tvrzení a namísto vysvětlování jen arogantní mlčení. Vyzýváme čtenáře, aby si jako voliči, daňoví poplatníci a řidiči položili otázku, zda jim to připadá akceptovatelné. Nám ne.