Téma syntetických paliv není nikterak nové. Audi na syntetické naftě pracuje už delší dobu, v nedávné minulosti zaujalo Porsche syntetickým benzinem. O těchto palivech se mluvilo především v kontextu snahy evropských úřadů zakázat spalovací motory, protože právě ona by je mohla udržet při životě i po roce 2035. Zajímavé technologie ale přináší řadu problémů v čele s náročnou výrobou. Jenže ruská invaze na Ukrajinu a snaha Evropy vyvázat se ze závislosti na ruské ropě a plynu staví syntetická paliva do trochu jiného světla. Právě tato paliva by mohla pomoci vyřešit případnou energetickou krizi.
Jak upozorňuje organizace eFuel Alliance, v současnosti je zhruba 60 % evropské spotřeby energií pokrýváno z fosilních zdrojů a 15 % připadá na obnovitelné zdroje. Evropa musí řešit dilema, kdy na jedné straně potřebuje stabilní zdroje energie, což jsou ty fosilní, na druhou stranu ale chce snižovat produkci emisí a ještě k tomu si potřebuje více než kdy dříve zajistit energetickou nezávislost.
Nezávislost přináší obnovitelné zdroje energie, jenže elektrická energie vyrobená tímto způsobem se špatně skladuje a obtížně transportuje na dlouhé vzdálenosti. A právě zde přicházejí ke slovu syntetická paliva.
Nosič levné obnovitelné energie
Vize, kterou prezentuje organizace eFuel Alliance, předpokládá výrobu syntetických paliv v místech, kde je elektrická energie z obnovitelných zdrojů levná. Jde o odlehlé končiny planety, kde například hodně fouká a současně tam poptávka po elektrické energii kvůli řídkému osídlení není tak velká.
Přesně z tohoto důvodu Porsche umístilo svou fabriku na produkci syntetického benzinu do Chile. Podle studie LUT University existuje po světě více než třicet států vhodných pro výrobu syntetických paliv, což je výrazně více oproti počtu států poskytujících celému světu ropu. Syntetická paliva by také mohla být v určité míře produkována na území Evropy.
Paliva vyrobená pomocí obnovitelných zdrojů by do roku 2030 podle studie eFuel Alliance mohla nahradit na sedmdesát procent evropské spotřeby ropy původem z Ruska, což by zároveň přineslo také snížení produkce emisí CO2 o 60 milionů tun. Jednou z dalších výhod je rovněž fakt, že syntetická paliva nevyžadují radikální změny technologií využívaných k jejich spotřebě a teoreticky se pro ně dá využít současná distribuční soustava.
Problémem samozřejmě zůstává cena, nicméně syntetická paliva se zatím ve větším měřítku nevyrábí. Pokud by se s průmyslovou výrobou začalo hned, do tří let by údajně mohlo být na světě klimaticky neutrální paliva za rozumnou cenu. Podle studie eFuel Alliance by v roce 2025 mohly náklady na výrobu syntetického paliva dosahovat úrovně 1,6 až 1,99 euro. Dalším navyšováním produkce by měly klesnout až na 0,7-1,33 euro za litr do roku 2050.
Paliva používaná pro spalovací motory by postupně obsahovala čím dál větší podíl syntetické složky. V roce 2050, kdy by měl tento podíl činit sto procent, by takový syntetický benzin měl podle odhadů stát 1,45 až 2,24 eur za litr.