Přestože elektromobilů zatím potkáváme na českých silnicích minimum, téma v české společnosti silně rezonuje. Vždyť kdy naposled se auta mohla pochlubit tím, že jim ve svém novoročním projevu věnoval zmínku jeden z našich nejvyšších ústavních činitelů? „Jako kdyby nestačila nejprve posedlost biopalivy a elektrovoltaikou (sic), na kterou budeme doplácet dlouhá léta. Dnes jsme v zajetí posedlosti elektromobilitou, o které už všichni vědí, že je to slepá cesta, jen se to bojí říci,“ řekl předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS). A vyznavačům elektromobility tím radost neudělal.
V Kuberových slovech se odrážela nálada široké české veřejnosti, která se k autům do zásuvky staví velmi zdrženlivě – nakolik můžeme soudit ze sociálních sítí, internetových diskuzí a koneckonců také absence výraznější politické podpory rozvoji elektromobility v České republice.
K mé práci patří mimo jiné to, že soustavně sleduji odezvu čtenářské veřejnosti na nejrůznější témata související s motorismem. Proto si troufám s velkou mírou jistoty tvrdit, že Češi se nestavějí k elektromobilům vlažně ze zpátečnictví. Podvědomě v nich spatřují ohrožení svého životního stylu, své mobility. Vnímají je – nikoliv neopodstatněně – jako něco, co se jim snaží vnutit politické elity v dalekém Bruselu, zcela odtržené od reality života v poměrně chudé a převážně venkovské České republice. Podporu elektromobilů si dávají do souvislosti se sílícím tlakem na zakazování nebo omezování dieselů. Motorista, který horko těžko a za cenu značného zásahu do rodinného rozpočtu udržuje v provozuschopném stavu notně ojeté tédéíčko, aby si zajistil dopravu do zaměstnání a spojení se světem, dobře ví, že na nový ani zánovní elektromobil nikdy mít nebude. I když by si ho třeba rád koupil. Jakmile mu jednou jeho obstarožní ojetinu se spalovacím motorem zakážou, už si velký nákup z okresního města nikdy nepřiveze. Proto vyhledává a pozitivně kvituje zprávy o (zatím stále ještě četných a závažných) nedostatcích elektroaut a pochybuje o hlasech, které vidí v autech do zásuvky budoucnost. Intuitivně totiž cítí, že jeho budoucnost v nich rozhodně není.
Může v nich ale být budoucnost osobní mobility v České republice jako taková? Má Kubera pravdu, když považuje elektroauta za slepou uličku? To závisí čistě na tom, kam se po té cestě chceme dostat.
Kdybychom snad doufali, že po ní s nulovými emisemi dojedeme ke zpomalení klimatické změny, museli bychom dát předsedovi Senátu za pravdu. Podpora elektromobility je mimořádně nákladný a neefektivní způsob, jak ke zmírnění nežádoucích dopadů klimatické změny přispět.
Studií porovnávajících CO2 bilanci elektrického a konvenčního auta za celý životní cyklus vzniká v posledních letech celá řada. S různými výsledky. Většinou se ale shodnou, že elektromobil vychází nakonec o něco příznivěji než auto poháněné spalovacím motorem. Konkrétně o pětinu až čtvrtinu. Záleží samozřejmě na tom, odkud se bere elektřina používaná k nabíjení. Ve Francii s vysokým podílem jaderných elektráren nebo v Norsku s jeho vodními elektrárnami je ekologický přínos nabíjecích aut tak zjevný, že se vůbec není o čem bavit. Podle organizace ICCT má průměrný evropský automobil celkové emise CO2 (se započtením výroby a recyklace) cca 260 g/km, zatímco elektromobil provozovaný v průměrném evropském energetickém mixu zhruba 130. Tedy polovinu. Uměl bych najít i méně příznivá čísla, ale buďme velkorysí a pracujme s těmito.
Teď to bude trochu nepřehledné, ale zkuste udržet pozornost. Podle EU mají elektroauta do roku 2030 dosáhnout zhruba třetinového tržního podílu. Předpokládejme pro zjednodušení, že emise CO2 konvenčních aut se už snižovat nebudou a že trh zůstane navzdory zdražování vynucenému právě elektrifikací stejně velký jako dnes. Jestliže za deset let bude mít třetina nových aut o polovinu nižší emise, celkové snížení dělá zhruba 17 procent. Ale jen u nových aut, jichž se dnes prodá za rok zhruba 12 milionů. Což je zhruba jedna dvaadvacetina vozového parku EU. 17 děleno 22 je 0,77. Ve skutečnosti to bude o něco více, protože podíl elektrifikovaných aut bude průběžně narůstat po celou dekádu. Buďme velkorysí a pro jistotu odhadněme celkové snížení emisí CO2 k roku 2030 rovnou na čtyřnásobek vypočtené hodnoty. Tedy na tři procenta.
To ale nejsou tři procenta ze všech emisí CO2 v EU. Podíl osobních aut (a dodávek) na celkových evropských emisích je 14,8 %. Takže jsou to tři procenta ze 14,8 procent. A těch 14,8 je zase třeba vztáhnout k číslu 9,57 %, což je podíl EU na celosvětových emisích CO2.
Pro srozumitelnost ještě takto: 100 (100 procent celosvětových emisí CO2) * 0,0957 (podíl EU) * 0,148 (podíl aut na emisích EU) * 0,03 (náš přehnaně optimistický odhad celkového snížení automobilových emisí v EU díky elektromobilům) = 0,042. Právě jsme tedy dokázali za deset let snížit globální emise CO2 o čtyři setiny procenta a zmírnili tak oteplování planety o pár desetitisícin stupně. Za cenu destabilizace nejvýznamnějšího průmyslového odvětí, zvýšené nezaměstnanosti a horší dostupnosti individuální mobility v důsledku rostoucích cen nových aut. Pogratulujme si, že jdeme světu příkladem!
Naše prognóza se samozřejmě dopouští mnoha zjednodušení. Zanedbává třeba předpokládaný další růst podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu. Zanedbává ale také další zvyšování efektivity konvenčních motorů a potenciál alternativních paliv. Aktuální výpočty ukazují, že auto na CNG může být v celkové bilanci šetrnější než elektromobil! Legislativa EU však bere v úvahu pouze emise výfukové a tím elektroauta neúměrně zvýhodňuje. Je to špatná legislativa, která nás všechny bude v součtu stát spoustu problémů a její přínos ke zpomalení oteplování planety bude i při nejpříznivějším vývoji na hranici detekovatelnosti. Pokud to pan předseda Senátu myslel takto, má naprostou pravdu. Elektroauta jsou slepá cesta.
Je tu ale ještě jiný pohled. Vlastně dva. Budeme-li v návaznosti na předchozí odstavce pokračovat od veřejného zájmu k soukromému, další na řadě je veřejné zdraví. Nejmodernější auta se spalovacím motorem jsou co do produkce zplodin velmi čistá. Jenže za to platí nesmírnou technickou složitostí a tudíž i vysokou cenou. A pořád nějaké škodliviny produkují. Elektromobil může být, alespoň teoreticky, čistý dokonale. Z tohoto pohledu je nějaká forma veřejné podpory elektroaut zcela legitimní. Jestliže Praha bezplatným parkováním říká „elektroauta v ulicích vítáme“, těžko jí to můžeme mít za zlé. Kolona aut do zásuvky na magistrále je z hlediska kvality ovzduší přece jenom něco docela jiného než kolona aut se spalovacím motorem, třebas i tím nejmodernějším a nejčistším. Chceme-li od elektroaut nikoliv ochranu klimatu, ale lepší vzduch ve městech, za slepou cestu je dost dobře označit nemůžeme, i kdyby nám lezla krkem sebevíc.
Na tomto místě se také vypořádejme s častou námitkou zastánců konvenčního pohonu: „Zakazovat diesely je nesmyslné, protože mají malou spotřebu a velký dojezd a pro moje potřeby vhodnější pohon není.“ Víte, nechci se vás dotknout, ale argumentovat v ekologické diskuzi svými potřebami není moc chytrý postup. Kdyby z vašeho dieselu šlehaly do stran plameny, které spálí lidi na chodníku na popel, také byste obhajovali svoje právo jezdit takovým autem tím, že má malou spotřebu a velký dojezd? Jestliže vám někdo tvrdí, že vaše auto ničí jeho zdraví, neargumentujte svým pohodlím. Argumentujte tím, že moderní diesel produkuje škodlivin velmi málo. Že většinu pevných částic emitují jiné zdroje včetně prostředků hromadné dopravy. Popřípadě tím, že část odborníků považuje výzkum zdravotních rizik emisí dieselových motorů za vědecky vadný.
A konečně zájem soukromý. Jak rád říkám (a říkal jsem to tuším i ve videodojmech s Audi e-tron): To, že pro většinu lidí v současnosti elektromobil není dobrým řešením, neznamená, že neexistují lidé, pro které už dnes dobrým řešením je. Po Praze jezdí spousta velkých a drahých aut, která se jen málokdy podívají mimo hranice města. A nezlobte se na mě, e-tron je na pojíždění od vilky na předměstí ke kadeřnici a do fitka prostě mnohem příjemnější než Q7 s rachtavým dieselem. Spousta majetnějších lidí má na střechách solární panely. Mimochodem, ty jsou dobrou ukázkou možného pokroku. Technologie ještě nedávno nákladně subvencovaná z veřejných zdrojů zlevnila natolik, že v mnoha částech světa se už lidem vyplácí i bez jakékoliv veřejné podpory. A třeba pro rozvážkové firmy může být elektromobil jako Škoda Citigoe velmi výhodnou investicí i bez dotací a úlev.
Co je ale nejdůležitější. Elektromobilita je stále na samém začátku. Zatímco spalovací motor dospěl k plné zralosti a dalšího pokroku dosahuje po miniaturních krůčcích za cenu obrovského úsilí, auta na elektřinu mají, obrazně řečeno, celý život před sebou. Baterie, infrastruktura, domácí nabíjení, to všechno přilákalo větší zájem výzkumníků a firem až v posledních letech. Auta do zásuvky, uváděná na trh jako nová za deset let, se zcela bezpochyby budou nabíjet rychleji, na jedno nabití dojedou dál a budou cenově výhodnější než dnes. Třeba i díky takovýmto inovacím:
Nemyslím si, že elektromobily konvenční auta z trhu vytlačí nebo by vytlačit měly. To ne. Jak se ale budou zlepšovat jejich schopnosti, bude také přibývat lidí, kteří jim dají přednost před spalovacím motorem. Diesel, benzin, alternativní paliva, elektřina, to všechno může a bude existovat vedle sebe a zákazníci se budou pro jednotlivé druhy pohonu rozhodovat na základě osobních potřeb a preferencí.
Pokud chtěl pan předseda Senátu říci, že za slepou cestu považuje masivní politické protežování elektroaut na úkor jiných šetrných druhů pohonu, přít se s ním nebudu. S obsahem jeho výroku tak, jak zazněl, ovšem souhlasit nemohu. Elektromobilita budoucnost nesporně má. A velkou.
Pozn: Původně vydaná verze článku obsahovala chybu ve výpočtu, která ale neměnila smysl výpočtu ani vyznění textu.