Za volantem sovětského teréňáku KrAZ 255 (1970): Udatný rozvědčík

Nikdo nezůstane lhostejný, ani ti, jimž historická užitková technika nic neříká. Z kabiny gigantického stroje vám každá síla – lidská i strojová – připadne naprosto bezvýznamná. Byli jsme pozváni přihlížet jeho dovednostem.

Laik jej většinou odbude zahrnutím do množiny s názvem ZIL. Všechno je ZIL. Náklaďák vyrobený v někdejší šestině světa, co nejde okamžitě definovat – to je ZIL. A žere sto na sto. Blábol. Excelentní blábol. Tady ten jezdí jen za pětatřicet, což je třeba ve srovnání s Kolosem od Tatry nádhera. To obrovské, vojensky zelené, co se šine s přešlapováním ohromných pneumatik, se jmenuje KrAZ 255. Sovětské (a ruské) automobilky mají v názvu většinou AZ, protože to je zkratka pro „avtomobilnyj zavod“. A Kr jsou první písmena ze jména (dnes ukrajinského) města Kremenčugu, kde dávali tyto a jim podobné kolosy dohromady. Ale nejdříve trocha historie.

Vznětový V8 je naprosto spolehlivý. Musí být. V jeho původní vlasti by nic nespolehlivého nepřežilo

Těmito kohouty se reguluje tlak v jednotlivých pneumatikách. Důležité to je v nestabilním terénu

Na počátku stál Jaroslavlský automobilový závod a zákon o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act), na jehož základě dodala Amerika tehdy ještě spolubojujícímu Sovětskému svazu statisíce kusů techniky, ale i některé konstrukční plány. Mezi nimi byly i sestavné výkresy dvoudobého šestiválce Detroit Diesel, ten se po válce dostal do těžkého nákladního modelu JaAZ, postaveného podle amerického tahače podvalníku Diamond T. V roce 1950 se představil prototyp těžkého JaAZu 214, vzhledově téměř totožného s hrdinou naší dnešní reportáže. Brány mateřského závodu se za ním zavřely v roce 1959, protože došlo k proslulým stěhovacím manévrům, na něž nebyla chudá ani naše republika (viz Škoda 706 RO, Tatra 805 a jiné).

Přečtěte si také:

Galerie: Kuriózní terénní trucky, které nemohly vzniknout jinde než v Rusku

Z rozhodnutí rady ministrů SSSR se výroba přestěhovala do ukrajinského Kremenčugu, do továrny na mostní konstrukce, založené bezprostředně po válce. Po krátké epizodě s výrobou kombajnů byla budoucímu KrAZu přidělena role výrobce těžké užitkové a vojenské techniky se vším, co privilegované odvětví přineslo. Než se kompletní strojní zařízení přestěhovalo, začali v Kremenčugu s prozatímní kusovou montáží a v květnu 1959 opustil továrnu první KrAZ 222 se sklápěčkovou nástavbou. Těžištěm nabídky se stal dvoutaktní dieselový model 214, vyráběný v letech 1959 až 1967 v několika provedeních, v taktické či civilní podobě, samozřejmě s přednostní dodávkou vojenskému sektoru.

Všechno včetně nosného rámu se zdá být naddimenzované. Ale ten, kdo jezdil v sibiřských podmínkách, ví svoje

Rok 1967 byl zároveň premiérovým rokem KrAZu 255, vyráběného poté více než třicet let. Zajímavostí vyobrazeného vozu z roku 1970 je však skutečnost, že jde o mezityp. Vnitřek kabiny tedy pochází ještě ze staršího modelu 214, podobně jako přední maska, která je mimochodem mnohem hezčí než u klasické 255. V naší armádě sloužil model 255 také, i když hrál pouze okrajovou roli, vzhledem k masovému rozšíření tatrovek. Důvěrně se s ním však seznámily ozbrojené složky ostatních tzv. socialistických zemí. Dodnes bývá ozdobou německých veteránských a military jízd, a to nejen v původní podobě pro Národní lidovou armádu NDR, ale pomocí jasných a mnohdy absolutně neladících barev přetavený i do podoby jakési volné fantazie na americký truck.

KrAZ se evidentně těší na pořádné závěje, aby nám ukázal, k čemu ho v Kremenčugu postavili

Páčkové přepínače mají proudové dopravní letouny a KrAZ 255. V horní poloze je rusky „práce“

KrAZ 255 už spoléhal na přímovstřikový vidlicový osmiválec, použitý i v traktorech a obrněných transportérech. Motor je to vskutku povedený, nevyniká sice maximálním výkonem, zato táhne jako lokomotiva už od nejnižších otáček a kromě již zmiňované rozumné spotřeby je také nebývale kultivovaný a takřka bezúdržbový. Současný majitel auto vlastní od roku 1998 a dle jeho slov od té doby na osmiválec nesáhl. Základní verze řady 255 byla valníková, ale z Kremenčugu odjížděly i návěsové tahače, rýpadla, nosiče pontonů, cisterny nebo podvozky k dostavbě. Poslední série dramaticky vyhlížejícího speciálu opustily továrnu pravděpodobně v roce 1990, ale KrAZ nadále existuje jako samostatný ukrajinský podnik a stále vyrábí.

Pokud detaily takové masky vidíte ve zpětném zrcátku, buď zrychlete, nebo vyskočte za jízdy

Toho sněhu dnes není tolik, aby jej dvěstěpětapadesátka mohla hrnout před sebou, ale umí to moc dobře. Její V8 si podusává a taktické pneumatiky v momentě udělají ze sněhem pocukrovaného pole bojiště. Když na chvíli přece jen trochu zapadneme do škarpy s návějí, stačí zařadit redukci a pohon nejzadnějšího páru kol a KrAZ vyskočí zpět na cestu jako sibiřský mužik. Primárně jsou totiž poháněna pouze kola střední nápravy. Jestliže pohled zepředu na hranatou mříž chladiče vyvolává respekt, boční linka je naprosto uchvacující. I mohutné válcovité pneumatiky mají nad sebou kusy prázdného prostoru, otáčející se kardanová hřídel předního pohonu je masiv ocelové kulatiny. Naproti tomu okna kabiny jsou menší, než by se u tak velkého stroje mohlo zdát.

Přečtěte si také:

Tatra 813 (1978): Kolos čili Drtikol

„Kabina je z KrAZu 214,“ upozorňuje nás majitel na již zmíněnou skutečnost, protože sami bychom to určitě neodhalili, tak homogenně náklaďák jako celek působí. Kdybychom nebyli v rovinatých středních Čechách, určitě by nám ozvěna stonásobně vracela řev osmiválce, který nyní burácí jen v zimní scenerii pole a blízkého lesíku.

Pracoviště řidiče není zaplaveno bezpočtem navzájem si překážejících přístrojů a ovladačů

KrAZ, tvůrce vlastních fyzikálních zákonů, dovede vytáhnout z problémů, nebo rozdrtit

KrAZ je po nedávné renovaci, ale není to leštěnka. Jeho traverzovitý přední nárazník je stále připravený postavit se čemukoliv s výjimkou rozjeté lokomotivy, ochranná mříž před chladičem by byla ozdobou každé věznice, pedály, páky, kohouty a volant můžete obsluhovat i v těžké obuvi a vatovaných rukavicích. „Něco už jsme spolu zažili,“ glosuje majitel a vypráví pár příhod, v nichž hrály hlavní roli zdánlivě nezvladatelné terénní podmínky, zapadlá vozidla všech hmotnostních kategorií a samozřejmě KrAZ 255.
A tak tomu bude i za rok, za pět let nebo ještě později. Stroje na rozdíl od politických poměrů mají výdrž.

Foto: Petr Bača