„Během karantény jsem vystupoval v rádiu. Řekl jsem, že nejbezpečnějším místem k tomu, aby si člověk udržel sociální distanc, když cestuje za lékaři, nákupem nebo nutně do práce, je uvnitř zamčeného automobilu s vytaženými okénky. Moderátor vypadal, že je v šoku. Pak ale prohlásil: možná na tom něco bude.“
Tato krátká historka, kterou popisuje ve svém článku jeden ze zakládajících redaktorů britského magazínu Auto Express Mike Rutherford, ukazuje, že někteří lidé nejsou schopni vidět řešení dané situace, ani když jsou přímo před nimi. Každý den, na ulici nebo v jejich garáži. Ale proč?
Možná je to dáno tím, že svět aktuálně pohání spíš nenávist vůči automobilové dopravě, ať už ze strany Evropské unie, která chce automobilky pokutovat miliardami korun za překročení striktních emisních limitů, nebo ze strany lokálních politiků, kteří z titulu své funkce navrhují dopravní opatření povětšinou preferující hromadnou dopravu.
Ve jménu zklidňování
To je bohužel i případ Prahy, kde působí lobbistické sdružení s příznačným názvem AutoMat, kterému jde aktuální složení Magistrátu na ruku. Dokazuje to třeba návrh na zásadní změnu Modřanské ulice, kde má vzniknout vyhrazený pruh pro autobusy, změnit se rychlost ze 70 na 50 km/h a přibýt dva cyklopruhy, ačkoliv nedaleko vede oblíbená cyklostezka. Toto „zklidnění“, jak se eufemicky uzavírání hrdla individuální dopravě říká, vymyslel právě aktivní člen sdružení a Praha jeho návrh přijala. Radnice Prahy 4, pro kterou je Modřanská zásadní komunikací, se ale nikdo neptal. Tamní lidé jsou přitom proti.
Cílem má být samozřejmě dostat co nejvíce lidí z aut do tramvají, autobusů, nebo alespoň na kolo. A Praha se překvapivě držela tohoto plánu i v době, kdy naplno propukla koronavirová pandemie. Náměstek primátora Adam Scheinherr po zastavení platnosti modrých zón dokonce na svém facebookovém profilu vyzýval k tomu, aby lidé autem nejezdil a dál využívali MHD.
Přitom právě vozidla MHD jsou velmi riziková. Nejen pro šíření koronaviru, ale jakékoliv kapénkové nákazy. Zatímco na ulici máte téměř nulovou šanci nakazit se od člověka, kterého míjíte, v hromadné dopravě sedíte delší čas se stejnými lidmi v uzavřeném prostoru. Podle některých zdravotnických studí přitom stačí být v kontaktu s nemocným pár minut, a nákaza je vaše.
V autě jako doma
Uvnitř auta je situace naprosto odlišná. V ideálním případě sjedete výtahem ze svého bytu do garáže, nasednete do vozu a v práci z něj zase vystoupíte. V méně dobrém musíte udělat pár kroků po ulici, než se dostanete ke svému zaparkovanému vozu. Uvnitř jste uzavřeni před okolním světem a zároveň okolní svět sami neohrožujete. Během zákazu vycházení kvůli možnému šíření viru tak byla například okružní projížďka autem obhajitelná, protože to bylo totéž, jako byste byli v karanténě doma. Žádný jiný způsob dopravy tohle neumožňuje.
Je důležité si také uvědomit, že lidé autem nejezdí jen tak z plezíru. To by jinak přesedlali na kola a do autobusů, protože jde o levnější způsob dopravy. Člověk zkrátka v mnohých situacích auto používat musí. Ať už proto, že žije v místech, kde je dopravní spojení složité, nebo potřebuje nakoupit víc, než lze unést v ruce či v batohu. Používají ho třeba rodiče, kteří chtějí cestou do práce dopravit děti do školy a na kroužky, odvézt babičku nebo dědu do nemocnice a jednoduše něco přestěhovat. Auto zkrátka není nepřítel, ale dobrý pomocník. Právě proto k němu lidé v takovém měřítku sahají.
Jenže automobilů dnes přibývá, namítnete, co s tím dělat? Odpověď je jednoduchá a leží před námi podobně jako před redaktorem onoho rádia. Co takhle udělat MHD přitažlivější, efektivnější, čistší, aby lákala co nejvíce lidí? Ale zároveň tak, aby byla co nejméně v konfliktu s individuální dopravou? Nechme lidem na výběr, neuzavírejme další a další ulice, „nezklidňujme“.
Bez celkového koncepčního řešení to totiž v závěru nedopadne dobře a město bude ještě ucpanější. Nechme raději na lidech, ať se svobodně rozhodnou, jaký způsob přepravy v daný okamžik zvolí. A když nemají chuť v době epidemie sdílet čas a prostor s neznámými lidmi, ať mají možnost vydat se na cestu sami.