Bezdůvodně pomalá jízda nesvědčí o opatrnosti, ohleduplnosti nebo předvídavosti řidiče. Svědčí o jeho absenci smyslu pro kolegialitu. Kdo jede pomaleji než ostatní, narušuje plynulost dopravního proudu, způsobuje za sebou rizikové situace kvůli zbytečnému brzdění a zvyšuje pravděpodobnost, že některý z řidičů vzadu neudrží nervy na uzdě a ohrozí prudkým manévrem sebe i všechny okolo. Třeba v USA se taková bezdůvodně pomalá jízda dokonce pokutuje.
Na nebezpečnost řidičů, kteří mají tendenci jezdit pomaleji než ostatní nebo hluboko pod zákonným limitem, aniž by k tomu byl zjevný důvod, nyní upozornila instituce, od které bychom to nečekali: Technická správa komunikací hlavního města Prahy. V tiskové zprávě, jejíž celé znění najdete na konci článku, doporučuje pravidla správného chování v tunelech. Zaujalo nás hned to první:
[su_quote]V tunelech je zpravidla stanovena maximální povolená rychlost na 70 km/h, v případě hustého provozu je světelnou signalizací z důvodu bezpečnosti a zachování plynulosti provozu snižována na 50 km/h. Ačkoliv se jedná o maximální povolenou rychlost, můžeme ji považovat prakticky za doporučenou. Měli by jí jet všichni s minimální odchylkou. Velké rozdíly v rychlostech pohybujících se vozidel výrazně zvyšují riziko nehody, protože v řadě lidí vyvolávají agresivní chování. Zásada číslo jedna je tedy plynulost a jízda na hranici maximální povolené rychlosti. Samozřejmě s ohledem na hustotu provozu. Zkrátka bychom měli jet zjednodušeně řečeno „s davem“, tedy ne zbytečně pomalu, ani nad povolenou rychlost. Tím kromě bezpečnosti zajistíme i nejvyšší možnou průjezdnost tunelu.[/su_quote]
Zlatá slova. Dodejme, že platí nejenom v tunelech. Bezdůvodně pomalá jízda je projevem neohleduplnosti. S důrazem na slovo „bezdůvodně“.
Někteří možná jezdí pomalu proto, že mají obavu z pokuty. Zvláště v tunelech. Připusťme, že pro méně zkušené řidiče nemusí být snadné sledovat okolní provoz i dopravní značení a ještě se soustředit na udržování rychlosti v úzkém rozmezí několika málo jednotek kilometrů v hodině. Tradiční tempomat v tunelu příliš nepomůže. Na to bývá provoz příliš hustý a rozestupy malé. Neocenitelným pomocníkem je tempomat adaptivní, ten má však v autě málokdo. Ve většině novějších aut (jakých jezdí konkrétně po Praze hodně) nicméně najdeme omezovač rychlosti. A ten je do tunelů ideální. Rychlost nastavíte stejně jako na tempomatu. Rozdíl je v tom, že stále jedete s nohou na plynu, ale auto nastavenou rychlost nepřekročí, pokud důrazně nesešlápnete plyn až na podlahu.
Samozřejmě existuje bezpočet dalších důvodů, proč člověk zrovna jede pomaleji. Nedostatek řidičské sebedůvěry (všichni jsme jednou začínali). Neúmyslné zpomalení v důsledku vyhodnocování komplikované situace. Ať už před autem, nebo v něm. Kdo vozí malé děti, ví, že stát se může leccos. Menší technický problém. Nutnost zorientovat se v neznámém místě. Náhlá lehká indispozice, přeprava křehkého nákladu nebo těžce nemocného člověka s bolestmi…
Seznam možných oprávněných důvodů k pomalé jízdě je nekonečně dlouhý. Proto rozhodně nenavrhujeme, aby byla sama o sobě postihována jako přestupek. Ani nám ostatním řidičům nepřísluší posuzovat, zda pomaleji jedoucí řidič má ke svému chování důvod, popřípadě nakolik pádný. Je to, nebo by měla být, otázka individuálního svědomí a smyslu pro řidičskou spolupráci. Kdo jezdí pomaleji než všichni okolo jen tak, počíná si bezohledně.
A na závěr ještě celé znění citované tiskové zprávy TSK: