Jaguar E-Type, Range Rover a Land Rover Series I: Za volantem britských klasiků

V přesně stanovenou dobu na letišti, hromadný přesun většinou do Španělska, hromadná jízda po předem stanovených trasách, hromadná večeře, hromadné vysedávání na baru, druhý den přesun na letiště, kde se postupně nakupí desítky aut stejného typu a hromadně domů. Takhle probíhají běžné mezinárodní prezentace nových aut. Ale o tom tenhle článek nebude.

Nedávno mi v e-mailu objevila pozvánka, která mi vyrazila dech. Pokud bych ji přijal, sám bych se měl dopravit do Londýna, tam by na mě čekal řidič, který mě odveze kamsi na jih Anglie – a tam budou k dispozici tři modely z programu Reborn. Váhal jsem asi tak pět sekund. Že se tohle fakt stalo, to mi došlo až ve chvíli, kdy jsem vystupoval z Jaguaru XJ L u obrovské zapadlé vily, před kterou stál první Range Rover, Land Rover Series I a Jaguar E-Type.

And the dreams come true...

První produkt programu Reborn se objevil v roce 2016, kdy byl představen Land Rover Series I. O rok později následoval Range Rover a těsně po něm také E-Type. Právě dokonale zrenovovaný E-Type jsem letos zuřivě obdivoval (kromě jiného) na Techno Classica. Ani ve snu mě nenapadlo, že se s ním o pár měsíců později svezu. Teď stojím vedle něj. V realitě denního světla a anglického venkova je ještě menší a ještě více fascinující. Naše auto je z roku 1965 a rozhodně to na něm není vidět. Nemá na sobě ani nejmenší náznak nějakého opotřebování. Je nádherné.

Obrovská anglická vila a před ní aktuální nabídka továrního programu Reborn. Je to skoro k nevíře, ale i takhle může vypadat mezinárodní automobilová prezentace. Celá trojice totiž čeká na to, až do ní usednou novináři. Pro média šlo o vůbec první příležitost se s některým z těchto automobilkou zrenovovaných modelů svézt

Právě tohle reálné setkání dává nakonec nejvýstižnější odpověď na otázku, proč si JLR Classic účtuje za E-Type Reborn zhruba devět milionů. Zpracování všech detailů je prvotřídní. Vyryté nápisy na maticích kol, malinkaté kličky na dveřích, chromová maska, výfuky vystupující zpod auta...

Pohled pod kapotu je další moment, kdy vám spodní čelist přerazí palce na nohou. Vše je tak, jak to má být. Čisté, blýskající se novotou. Na pravé straně, daleko za přední kolem, je pod kapotou ukrytý podpis v podobě stříbrné plaketky upozorňující na originální původ a autora renovace. Píše se na něm „Jaguar E-Type Series I Reborn, Restored by Jaguar Classic“. A do třetice, interiér. Čalounění jemnou kůží vypadá tak, že se mi snad na něj ani nechce sedat, abych mu náhodou nepřivodil nějaké opotřebení. Jemná kůže je i na velice vysokých prazích a všemu dominuje tenký dřevěný volant. Ten je mimochodem nastavitelný i v podélném směru.

Když se konečně vynadívám, dostane se mi instruktáže, jak zacházet s malinkatou řadicí pákou a jak auto nastartovat. Zapnout klíčkem umístěným uprostřed palubní desky zapalování a tlačítkem pustit startér. Více než čtyřlitrový šestiválec se moc dlouho přemlouvat nenechá, naskočí a trochu neklidně se usadí ve volnoběžných otáčkách. Opatrně pouštím spojku, abych tohle devítimilionové auto neodřel o první patník. Dělám dobře, protože řízení je v pomalých rychlostech hodně tuhé. Můžeme vyrazit.

Jede nádherně

Naše trasa začíná na velmi úzkých silnicích, kam se sotva vejde jedno auto. E-Type nemá vnější zpětná zrcátka a já jsem se sotva naučil, jak se řadí zpátečka. (Musíte vyloženě silou zatlačit řadicí páku zcela od sebe, z pohledu britského řidiče, a pak dozadu.) Když v tom se v protisměru objeví hned tři dodávky.

Doporučujeme: Podívejte se, co přinesl jubilejní 20. ročník Goodwood Revival (galerie, videa)

Rovnou říkám parťákovi z JLR Classic, že jestli bude potřeba couvat těch 200 m, které jsme ujeli, tak to nechám na něm. Anglicky klidný mě posílá do mezery, kterou dodávky utvořily a kam se E-Type sotva vejde. Dlouho jsem se takhle nezapotil. Mimochodem, už jsem vám řekl, že tohle byla moje vůbec první zkušenost s autem vybaveným pravostranným řízením a manuálem? Nic lepšího jsem si na učení řazení levou rukou fakt přát nemohl.

Pro focení byly tyhle úzké silničky krásné, ale když v protisměru vyjede dodávka a vy se zrovna seznamujete v Jaguaru E-Type s řazením levou rukou, není to ideál. Každopádně na to, že jde o auto z roku 1965, jezdí E-Type přímo skvěle

Řazení jde ztuha, ale je dokonale přesné. Velký řadový šestiválec o objemu 4,2 litru, uložený, pod nekonečně dlouhou kapotou má spoustu točivého momentu. Proto mu nedělá problém plout na čtyřku krajinou za doprovodu krásně mechanického projevu kombinovaného cvakajícími ventily a nakřáplým zvukem výfuku. Na širší silnici mě doprovod na sedadle spolujezdce vybízí, abych si vyzkoušel zátah šestiválce. Prý je zajímavý. Osmělím se, dám za tři a šlápnu na plyn. E-Type se nadechne a s absolutní lehkostí vyrazí vpřed. Navštívit nejvyšší otáčky mi je zapovězeno, ale už v těch středních je dost dobře znát, že tady se o nedostatek výkonu rozhodně obávat nemusíte. I když to je auto z roku 1965, dnešnímu provozu bez potíží stačí. Aby také ne. Jeho nejvyšší rychlost činí 241 km/h.

Začínám si více užívat přesné řízení bez posilovače a sem tam poškádlím motor. Škoda, že není k dispozici okruh, kde by bylo možné bezpečněji vyzkoušet více z potenciálu E-Type. I takto se ale musím za volantem usmívat. Usazen téměř na podlaze a přesto s hlavou nalepenou ve stropě sleduji silnici přes tu obří kapotu. Poslouchám motor, u nohou cítím teplo linoucí se od převodovky a nechybí mi vůbec nic. Jestli existuje motoristický ráj, pak jsme ho právě navštívili.

Jakkoliv je tenhle E-Type vlastně dokonalý, od zadní nápravy se sem tam ozve nějaký pazvuk. Údajně dříve toho dne někdo vzal na větší nerovnosti výfukem o zem, a ten teď občas zavadí o nápravu. Jenže neochota zatáčet při plném rejdu předních kol by mohla značit i jiný problém než pouze ohnutý výfuk. Těžko říci. Také o podobných technických potížích se ovšem Tim Hannig, šéf divize JLR Classic, ve své prezentaci večer před jízdami zmiňoval, když prohlásil: „Pokud je na starých autech vše v pořádku, něco je špatně“.

Plný dojmů po slabé hodince parkuji auto před jednou z místních restaurací, kde máme pro tyhle jízdy základnu. Při vystupování si vzpomenu na kolegu Dalibora, který neustále nadává na „chudobu“. Jo, mít těch devět milionů, asi bych se také přihlásil na pořadník.

Range Rover: Úplně jiný zážitek

Jenže tím to nekončí. Čeká na nás i původní Range Rover. Náš konkrétní exemplář je z roku 1978. Tedy z první série. Jak mi bylo vysvětleno, pozná se to kromě jiného také podle přidaného kusu plastu vpravo pod volantem. Designéři a vývojáři při vývoji vozu jaksi nedostatečně komunikovali a to, že vpravo pod volantem bude jedno táhlo navíc, se zjistilo těsně před premiérou. Proto první auta dostala pod rádio plastový box, přidaný na poslední chvíli.

Range Rover je absolutní klasika. Tento konkrétní byl vyroben v roce 1978 a také ho si mohou zákazníci koupit. Stojí minimálně čtyř miliony

Přidaný kus plastu vpravo pod rádiem značí skutečnost, že jde o první sérii. Interiér je na pohled neuvěřitelně krásný

Podobně na tom údajně byl i popelník, na který pro změnu nebyl připraven otvor v čalounění. Každopádně i tohle auto má své obrovské kouzlo. Parádní sedačky umístěné po stranách převodovky, ukázkově zpracované detaily a v kufru nápis „Please, do not touch the interior“ coby pozůstatek nějaké výstavy.

Na rozdíl od E-Type se sem i člověk mé velikosti tak nějak vejde, přestože sedí nalepený na dveřích a volant drží v klíně. Sedadlo totiž nelze posunout dostatečně dozadu. Trochu strašidelná je důkladná instruktáž na téma řazení. Range Rover má asi tak čtyřikrát delší řadicí páku než E-Type a ta už od pohledu vypadá, že bude celkem obtížné najít, kde se ten který převod nachází. Osmiválec naskakuje s chutí, jenže první přeřazení na dvojku znamená rázné přepočítání zubů. Tohle nebude tak jednoduché jako v E-Type.

Benzinový osmiválec sice není nejsilnější, ale i s výkonem 98 kW (134 k) se samozřejmě dá jet svižně. Že to je off-road, to lze poznat na každé větší nerovnosti, jak se zadní tuhá náprava v příčném směru zavlní. Byla by to další idylická projížďka, kdybych nemusel opět přeřadit z trojky na dvojku před prudkou zatáčkou. Snažím se, pečlivě mířím řadicí páku, nespěchám. Au! Znovu zuby. Nejradši bych si dal pár facek, ale prý je to normální. Údajně je potřeba si zvyknout. Je to pravda, protože závěrečné parkování už radši přenechávám na kolegovi z JLR Classic. A ten řadí zpátečku s „dlooooouhým“ počítáním zubů.

Range Rover je úplně jiný zážitek než E-Type, ale také on má své obrovské kouzlo. Více než o rychlé jízdě je o hodně stylovém a relativně pohodlném cestování z místa na místo. Jen je potřeba přijít na to, jak bezbolestně zařadit dvojku.

Land Rover Series I: Zlatíčko, které nechce jet rovně

Nejzajímavější svezení přišlo úplně na konec. Land Rover Series I je opravdová ikona. Zakladatel rodu. Já to kouzlo chápu a chápu, proč za takový stroj někteří neváhají zaplatit miliony. Ale pokud jde o jízdu samotnou, tak ta od vás bude vyžadovat hodně velké sebeobětování.

Doporučujeme: Land Rover Defender Works V8 je zážitek, na který se nezapomíná (první jízdní dojmy)

Začíná to už posazem. Series I je auto z doby, kde se nějaká ergonomie vůbec neřešila. Důležité bylo nějak udělat techniku, posádka se musela přizpůsobit. (Když si uvědomíte, že tuhle roztomilou krabici a testovaný E-Type dělí pouze 15 let, je to neuvěřitelně rychlý pokrok.) Volant mám nedaleko břicha, spojka se sešlapává v podstatě kolmo do podlahy a pedál brzdy je asi tak o 5 cm vpředu oproti „mikropedálku“ plynu. Nějakou dobu mi zabere jenom to, než si správně poskládám nohy. Řazení má obrovskou páku, ale kratičké dráhy. A naopak páka parkovací brzdy je roztomile drobná.

Land Rover Series I z roku 1950 je pro tuhle automobilku naprosto zásadní, protože stál u jejího zrodu. V programu Reborn je to ale nejlevnější vůz

Interiér obsahuje jenom to vyloženě nejnutnější. Na pásy, ovladače, nebo třeba pozici za volantem se tu moc nehraje. Musíte se přizpůsobit

Series I coby původně pracovní stroj používá kratičkou jedničku, takže jakmile se pohneme, můžu zařadit dvojku. Zapadne s výrazným kovovým klapnutím, ale celkem přesně. Stejně to je s trojkou. V kabině je dobře cítit, cože všechno čtyřválec o objemu 1,6 litru vypouští do okolí, a motor samotný je docela hlučný. Nejhorší věc se ovšem týká řízení.

Paní z JLR Classic mluví o tomhle autě jako o „ní“. Je to takové jejich zlatíčko, protože je ze všech nejmenší. Jenže tohle zlatíčko nechce jet rovně, pořád někam uhýbá. Řízení má výrazné vůle. A to sedím v dokonale opraveném autě. Během jízdy můžete s volantem otočit o čtvrt otáčky a do doby, než se vůle vyrovnají a přední kola něco udělají, se nestane vůbec nic. Volant navíc trochu povrzává a celé to je doslova komické.

S konstantním vrzáním a neustálým naháněním zlatíčka ze strany na stranu si to šinu vpřed. Nejhorší jsou momenty řazení, kdy musím držet volant jen jednou rukou, druhou hledat příslušný převod a do toho myslet na nezvykle fungující pedál spojky. Pro člověka, který má necelou hodinu na to, aby si zvykl, je to slušné dobrodružství.

Jízda v Land Roveru Series I je specifická. V podstatě jde totiž o pracovní nástroj a podle toho se i chová. I takto nově opravený vůz má například v řízení značné vůle, což vyžaduje zvyk. Jinak je to ale krásný kus automobilové historie

Přežili jsme, i když v jednu chvíli nebylo daleko k tomu, abych s LR Series I skončil v roští. To když na mne během řazení z protisměru na úzké silnici vyjelo auto, já chvíli hledal brzdu a v momentě, kdy jsem zabrzdil, zlatíčko chytlo nějakou vlnu a vydalo se do křoví u silnice. Věřte tomu, že korekce přes volant mi v tomto případě připadala nekonečně dlouhá. Nakonec z toho bylo jenom sklopené zrcátko.

Tahle tři auta mají jedno společné. Jsou nádherná, originální a drahá. Jak říkají v JLR Classic, nikdo je nepotřebuje a přesto je velké množství lidí chce. A také říkají, že mají práci snů, tým snů a plní sny. Po osobní zkušenosti mohu říci, že to je stoprocentně pravda. I já bych nějaký vůz z programu Reborn moc chtěl. Už ta krátká projížďka v E-Type pro mě však byla splněným snem.

Pokud se chcete dozvědět více o programu Reborn, veškeré informace najdete ve dříve zveřejněném článku:

Na návštěvě v britském „hračkářství“: co znamená program Reborn divize JLR Classic