Vůz o výkonu 173 kW (235 k) představoval homologační základ úspěšných závodních speciálů pro německý šampionát cestovních vozů DTMVýstavní premiéra proběhla před 30 lety na ženevském autosalonuVznikla limitovaná série pouhých 502 vozů v unikátní tmavě modré metalízeStuttgart. Před třiceti to byla mimořádná premiéra: v roce 1990 Mercedes-Benz představil vůz 190 E 2.5-16 Evolution II, absolutní vrchol modelové řady 201. Vysoce výkonný sportovní sedan se stal základem závodních speciálů pro německý šampionát cestovních vozů DTM, ovšem s homologací pro použití v běžném provozu. Postavena byla jen omezená 502kusová série v jednotném tmavě modrém metalickém laku. Nejen unikátní barva však představovala nápadný odlišovací prvek – vůz byl na první pohled odlišitelný díky nápadnému zadnímu spoileru, který vůz dostal právě kvůli sportovnímu nasazení.
Kompaktní, ale sportovní: Mercedes-Benz 190 E 2.5-16 Evolution II s výkonem 173 kW (235 k) změnil pohled veřejnosti na vůz, kterému se dosud přezdívalo „Baby Benz“, protože řada 190 E byla nejmenším a nejdostupnějším typem značky. Špičkové sportovní provedení, které fanoušci překřtili jednoduše na „EVO II“, definitivně uvedlo kompaktní sedan řady 201 mezi vysoce výkonné sportovní automobily této éry. Jeho výjimečné postavení se odráželo také na cenovce. Zákazníci, kteří toužili po mimořádném svezení, museli za čtyřdveřový sportovní vůz zaplatit nejméně 115 259,70 německých marek. Pro srovnání – základní variantu 190 E 1.8 s motorem o výkonu 80 kW/109 k s ambicí přilákat ke značce mladší věkovou skupinu, bylo možné pořídit za méně než třetinovou částku.
Nebyl první: Jak naznačuje označení EVO II, vůz představený na ženevském autosalonu v březnu 1990 nebyl první sportovní variantou. O rok dříve Mercedes-Benz uvedl verzi 190 E 2.5-16 Evolution („EVO I”), která byla také silniční verzí závodního vozu pro šampionát DTM. Aby automobil vyhověl regulím cestovního závodního modelu, musel vzniknout v nejméně 500kusové sérii. Základem bylo provedení 190 E 2.3-16, představené poprvé v roce 1984.
Silák k pohledání: Výkon čtyřválcového motoru M 102 dosáhl hodnoty 173 kW (235 k). Za jeho vznikem stál vedoucí vývoje speciálních motorů Dr. Jörg Abthoff a jeho kolegové Rüdiger Herzog, Dag-Harald Hüttebräucker a Rudolf Thom. Motor se vyznačoval kratším zdvihem (82,8 mm) než vrtáním (97,3 mm). Do standardní výbavy patřily dva katalyzátory. Nejvyšší otáčky dosáhly 7700/min, a to mimo jiné zásluhou odlehčených ojnic, čtyř místo osmi závaží na klikové hřídeli a jiného řetězového pohonu ventilového rozvodu.
Křídlo až do oblak: Nápadný zadní spoiler verze EVO II se stal zřejmě nejvýraznějším designérským prvkem na voze Mercedes-Benz od doby legendárního automobilu 300 SL „Gullwing” (W 198) z roku 1954. Hranaté křídlo bylo vyvinuto specialistou na aerodynamiku Rüdigerem Faulem z vývojového centra Mercedesu-Benz v Sindelfingenu a profesorem Richardem Läpplem ze Stuttgartské technické univerzity. Pro zvýšení přítlaku na zadní nápravu byl spoiler v horní části vybaven výsuvnou klapkou. Spodní deflektor se dal naklápět a také přední spoiler byl nastavitelný v podélném směru do dvou poloh.
Doplňky pro oko i pro okruhy: Verze EVO II byla s vyhlídkami na závodní nasazení vybavena zesílenou karoserií a ve své době neobvykle velkými 17palcovými koly. Výše zmíněné aerodynamické úpravy nejen že zvyšovaly atraktivitu vozu, ale ve srovnání s verzí EVO I také vedly k významnému zvýšení přítlaku: nejvyšší hodnota na zadní nápravě činila 57,1 kg, na přední 21,2 kg.
Velké finále: Motory v okruhových speciálech seriálu DTM vycházely z řadových čtyřválců, používaných v produkčních vozech. Pravidla však umožňovala zásadní úpravy, a tak původní výkon 173 kW (235 k) v silničním provedení EVO II vzrostl až na 274 kW (373 k). Jednalo se také o poslední motor, který pro šampionát DTM připravilo vývojové oddělení automobilky Mercedes-Benz. Následující jednotky již vznikaly v zázemí AMG.
Nadšené ohlasy z tisku: EVO II se setkalo s velmi kladnými reakcemi od novinářů. Časopis „Automobil Revue” napsal 23. srpna 1990: „Dokonce i na samé hranici přilnavosti předvádí tento čtyřdveřový sportovní sedan velmi neutrální jízdní vlastnosti, které se prakticky nemění ani při změnách zatížení. Když ovšem vozu pořádně šlápnete na plyn, dočkáte se velmi dobře zvladatelného přetáčivého smyku.” Magazín „auto motor und sport” v čísle 15/1990 zveřejnil: „Model 190 E 2.5-16 vzorně vzdoruje přetížení a je to jednoznačně nejlépe ovladatelný Mercedes. Jeho komfortní pérování také zajišťuje takovou úroveň pohodlí, která odpovídá standardům značky, což je u vozu postaveného pro dravou jízdu o to překvapivější.”
Sportovní úspěchy: Závodní vozy, odvozené od modelu 190 E 2.5-16 Evolution II pro německý šampionát cestovních vozů DTM, naplnily očekávání. Sedan EVO II prošel svým závodnickým křestem 16. června 1990 na slavné Severní smyčce okruhu Nürburgring. Na závěrečné klání sezony DTM, které se jelo v říjnu 1990 na Hockenheimringu, už byly všechny týmy vybaveny novým typem EVO II. Kurt Thiim dosáhl prvního vítězství s tímto vozem 5. srpna 1990 během první rozjížďky v Diepholzu. V sezoně 1991 skončil Klaus Ludwig s vozem EVO II druhý a o rok později již získal pohár jezdců před Kurtem Thiimem a Berndem Schneiderem také na Mercedesech. V sezoně 1992 vyhráli jezdci s vozy EVO II 16 z 24 závodů série DTM.