Nastávající boom elektromobilů s sebou nese prudký růst poptávky po kobaltu. Stříbřitý kov se totiž používá jako materiál pro výrobu katod do lithium-ion akumulátorů. Zatímco v baterii mobilního telefonu se nachází ani ne deset gramů kobaltu, v mohutné soustavě článků potřebných k pohonu elektrického auta je ho až patnáct kilogramů. Jen Volkswagen bude na realizaci svých elektrických plánů do roku 2025 potřebovat asi 30 tisíc tun tohoto kovu. Podle iDnes.cz budou výrobci baterií za šest let potřebovat asi 75 tisíc tun.
Jenže kobalt se těží jen na několika málo místech na světě. A často v podmínkách, které nejdou příliš dohromady s proklamacemi o udržitelném rozvoji, korporátní zodpovědnosti a ochraně životního prostředí. Britská televizní stanice Sky News zmapovala otřesné poměry v obřích dolech Katanga v Demokratické republice Kongo. V silně znečistěném prostředí pracují tisíce dětí, se kterými se navíc zachází jako s otroky. Některým jsou přitom teprve čtyři roky.
Kobalt je lidskému zdraví nebezpečný. Způsobuje onemocnění plic a už pouhá konzumace rostlin, které vyrostly na zamořené půdě, může vést k průjmu, poškození štítné žlázy nebo selhání plic, píše Daily Mail, který o reportáži Sky News informoval. Zdravotní rizika ale nejsou zdaleka jediné nebezpečí, které dětem pracujícím v konžských dolech hrozí. Pracují bez jakýchkoliv ochranných pomůcek v minimálně zabezpečených důlních chodbách, dozorci na ně křičí a hrozí jim bitím. Dívky jsou často terčem sexuálního násilí.
Pro obyvatele chudé země je namáhavá a těžká práce v dolech jednou z mála možností, jak si vydělat alespoň na skromné živobytí. Firma LG Chem i šéf Tesly Elon Musk se už dříve nechali slyšet, že kobalt z Konga odebírat nebudou. Další výrobci ale nejsou tak útlocitní. Vzácný kov z DRK vozí nákladními loděmi do Číny, kde ho firma Zhejiang Huayou Cobalt přeprodává subdodavatelům velkých nadnárodních firem.
Velké zásoby kobaltu se kromě Demokratické republiky Kongo (dříve Zair) nacházejí také v Austrálii, na Kubě, v Číně, Rusku, Zambii a Zimbabwe. Třeba Čína se ale svůj kobalt ze strategických důvodů vyvážet nechystá. Vzhledem k tomu, že minimálně v EU nemají automobilky na výběr a elektromobily musí svým zákazníkům doslova vnucovat, nelze očekávat, že se světový průmysl bez kobaltu z Konga obejde. Otázkou je, zda mírné snížení emisí CO2 za celý životní cyklus elektromobilu (cca 20 % oproti benzinovému autu) představuje adekvátní protiváhu za ekologickou a sociální katastrofu, která se ve vznešeném jménu ochrany klimatu v Kongu odehrává.