celkovou délkou 483 km se jela stejně jako před rokem, jenom v protisměru. Závodníci na ní našli vše včetně méně tradičních úseků ve vegetaci. Tomáš Tomeček ji projel ve druhém čase mezi kamiony. V cíli byl spokojený. Jenže pak se musel jako šéf týmu na trať vrátit.
Hned ráno čekal na všechny závodníky sice ne příliš dlouhý, ale obtížně sjízdným terénem vedený přejezd na start. Z něj už se rozjeli do dalšího typického mauritánského měřeného speciálu. Hlína, písek, vegetace, kamení a duny, spousty dun, včetně jednoho souvislého stokilometrového dunového pole. „Tohle byla krásná etapa. Plná dun, takové mám rád. Dneska jsem konečně neměl vůbec žádný problém. Jelo se mi celou dobu dobře, auto fungovalo, všechno super,“ byl nadšený Tomáš Tomeček.
Spokojená byla i většina Tomečkových soupeřů. Noel Essers a Johan Elfrink tady před rokem na Tomečka ztratili přes dvě, respektive tři hodiny, ale letos to bylo jen 15 minut. „Zlepšili se. Asi na jízdě v dunách zapracovali. Rozhodně pohnuli také s technikou, jsou lépe připravení, než loni. To samé se dá říct třeba o Elisabetě,“ všímá si Tomeček.
Smůlu měly naopak oba nizozemské Ginafy. Kamion Coena den Hartigha už od osmé etapy jezdí po objízdných trasách a devátou etapu standardním způsobem nedokončil ani Aad van Velsen.
Do problémů se ale dostala také oranžová Tatra balai, kterou řídí Petr Foltýn a naviguje Niels Hatzmann. Zůstala stát v dunách asi 130 km od cíle. „Vypadá to na problém s pravou přední kloubovou hřídelí,“ tlumočil Tomeček zprávu od Foltýna, a hned začal organizovat záchrannou výpravu. „Sedám si zpět do závodní Tatry, protože je mnohem rychlejší než druhé baléčko nebo doprovodná Tatra. K sobě beru mechanika Pavla Kletenského a nějaké díly, a vracíme se na trať.“ Závodit a přitom se starat o čtyři dakarské Tatry není jednoduché.
Desátá etapa Amodjar - Akjoujt s celkovou délkou 520 km byla tou poslední opravdu závodní - v 11. už se málokdy výrazněji mění pořadí a 12. je vyloženě „mávací“ a počítaná jako neutralizace.
Před rokem se právě v 10. etapě lámal chléb. Byla tak náročná, že ji letos pořadatelé raději o něco zjednodušili. Tomáši Tomečkovi těžké etapy sedí a žádný kamion na něj nestačil.
V cíli etapy už ale Tomeček vypadal opravdu unaveně a z vítězství v etapě se radoval zdrženlivě: „Beru ho jako odměnu za útrapy, se kterými letos musíme bojovat. Pořadatelé oproti loňsku vynechali některé hodně těžké pasáže, ale stejně to zase byla nejtěžší etapa. Anebo jsem už unavený a nejsem objektivní.“
Únava je zcela na místě. Předchozí noc se Tomeček ani jeho mechanici moc nevyspali. Z bivaku večer vyráželi pomoci s opravou kloubového hřídele oranžového balai, které uvázlo v dunách. „Požádal nás o to Manfred Kroiss, šéf dispečinku PC Course. Petr Foltýn s balai zůstal asi 130 km od cíle etapy, z bivaku to bylo dohromady nějakých 200 km.“
Pro dopravu přicházelo v úvahu bílé balai i asistenční Tatra, ale protože bylo třeba dostat se co nejdřív tam i zpátky, padla volba na mnohem rychlejší závodní Tatru. V tu dobu už připravenou na další den. „Když jsme s Pavlem Kletenským přijeli na místo, Petr už měl opravu skoro hotovou. Byl tam ale pořád hodně zapadlý. Tak jsme mu pomohli a zpátky pak potmě traverzovali přes duny. Do bivaku jsme dorazili ráno kolem třetí hodiny,“ líčí šéf týmu Tom Racing, který provozuje v rámci Africa Eco Race čtyři Tatry. Hlavní pozornost je zaměřena na závodní vůz, ale stejnou péči vyžaduje také doprovodná Tatra a obě balai, které jsou k ruce pořadatelům jako pomoc pro všechny, kteří mají na trati problémy. Bez nich by se závod ani nemohl konat.
Sponzory by mohla potěšit už druhá letošní vyhraná etapa. „Druhá? Já jsem vyhrál i etapu v Maroku? Ani jsem si to asi neuvědomil. Ale hlavní je dojet do Dakaru. Se všemi Tatrami a s radostí!“ divil se Tomeček v cíli etapy.
Jedenáctá etapa Akjoujt - St. Louis s celkovou délkou 556 km už obvykle výsledky příliš neotřese. Toto pravidlo platilo i letos. Jezdci říkají, že měřený úsek nemá ani 220 kilometrů a vede pořád rovně. Dva dunové úseky okolo checkpointů na 54. a 122. km, jinak naplno od startu do cíle.
Tomáš Tomeček si s Tatrou 815 aspoň vylepšil statistiku vyhraných etap - nejrychlejší mezi kamiony byl ve 4., 10. a 11. etapě.
„Jeli jsme často na rychlostním limitu, čili až 149 km/h. Ale startoval jsem hodně vepředu, tam je rozestup dvě minuty, a tak mi nikdo neprášil. Vítězství se počítá, jsem za něj rád. Vyšlo to, přestože jsem na konci zabloudil. Nemohl jsem najít cíl, ale nebyl jsem sám. Nakonec jsme se k němu sjížděli z různých směrů,“ komentuje Tomáš Tomeček.
Závodníky ještě čekal přejezd hranic ze Senegalu do Mauritánie a dále do bivaku v Saint Louis. V neděli už jen poslední etapa k Růžovému jezeru, které se právem říká mávací. Zúčastnit se jí mohou všichni závodníci, kterým technika a fyzická kondice dovolí postavit se na její start. Tomáš Tomeček nerad hodnotí závody před jejich úplným koncem, přesto se nechal k pár shrnujícím větám přemluvit: „Tohle byl opravdu náročný ročník, hlavně kvůli poruchám a tedy i opravám, které jsme museli na většině našich Tater dělat. Je možné, že už dochází k únavě techniky. S tím ale prostě musíme počítat. Každopádně to zase bylo krásné africké závodění, a jsem šťastný, že jsme dojeli až sem. A že zítra s radostí dorazíme k Růžovému jezeru a do Dakaru!“ zamyslel se během přejezdu do posledního bivaku.
Dvanáctá etapa měří 22 km a je za odměnu všem závodníkům, kteří Africa Eco Race 2019 dokončí. Časy se sice sledují, ale nezapočítávají. Po projížďce po pláži Atlantiku následuje asi padesátikilometrový přejezd na cílovou rampu na břehu Růžového jezera poblíž senegalského města Dakar.
Výsledky po 12. etapě - Kamiony
- Jacintová/Márques/Cochinho (P/MAN) 48:07:52
- Essers/Lauwers/Cooninx (B/MAN) +2:41:07
- Elfrink/Schuttel (NL/Mercedes) +6:42:50
- Van Velsen/Siemons/Oosting (NL/Ginaf) +9:35:47
- Tomeček (ČR/Tatra) +17:04:38
- Bouwens/de Leeuw/Boerboom (B/Iveco) +18:04:32
- Levickij/Dolgov (RU/GAZ) +23:09:00
- Škljajev/Laguta (RU/Gaz) +30:09:23
