Citroën Méhari: Krátké svezení s padesátiletým četníkem z Porto Pollo

Automobilová historie je plná zajímavých strojů, u kterých je z dnešního pohledu s podivem, že s nimi vůbec někdo mohl dobrovolně jezdit. Jako bylo třeba jedno francouzské vozítko vybavené minimalistickou plastovou karoserií, ryze symbolickou střechou a plochým dvouválcem v lepším případě o výkonu 21 kW (29 k). Takový stroj nemůže být ani rychlý a rozhodně v něm nechcete absolvovat ani sebemenší nehodu, přesto si Citroën Méhari získal ve své době velkou oblibu, díky které vydržel ve výrobě do roku 1987. Stačí pár minut za volantem, a hned vám bude jasné, proč někteří v Méhari jezdí i dnes. Tím spíš, když těch pár kilometrů strávíte na Sardinii v okolí krásných písečných pláží.

Kachna bez karoserie

Jako první se s tehdy žhavou novinkou v podobě Citroënu Méhari svezli novináři v roce 1968 několik měsíců před tím, než se sympatický automobil ukázal veřejnosti na podzimním autosalonu v Paříži. Technika byla použita z možná ještě slavnější kachny, tedy z modelu 2 CV.  Obnášela kromě jiného také dvouválcový, vzduchem chlazený motor o velice skromném výkonu 19 kW (26 k), čtyřstupňovou manuální převodovku, pohon všech kol (krátce se vyráběla také čtyřkolka) a podvozek využívající vlečená ramena a odpružení torzními tyčemi. Navzdory nízkému výkonu se Méhari dokázalo rozjet až na 100 km/h. Důvod byl jednoduchý: extrémně nízká hmotnost.

Citroën Méhari vznikl jako jednoduchý vůz s všestranným využitím. Dnes bychom řekli, že to byl crossover, který zvládl lehčí terén, pracovní úkoly i roli auta na pláž. Právě ta mu skvěle sedí také v dnešní době

Méhari dostalo oproti 2 CV naprosto odlišnou karoserii. Byla vyráběna z plastu zkráceně označeného jako ABS (akrylonitrilbutadienstyren) a navíc byla velice minimalistická. Střecha chyběla úplně, nahrazoval ji jakýsi stan (až později dorazila pevná střecha). Ani miniaturní dvířka neměl každý exemplář, stejně jako plátěné boční stěny. Uplatnění vozu bylo ovšem poměrně široké. Zalíbení v něm našli jak farmáři hledající jednoduchý pracovní stroj, tak lidé toužící po plážových projížďkách, ale také armáda a časem dokonce i závodníci. Méhari vyrazilo dokonce na dakarskou rally.

Doporučujeme: Retro — Renault 5 byl miláček davů. Milionům lidí přinesl svobodu pohybu

Dohromady bylo vyrobeno v letech 1968 až 1987 bezmála 145 000 exemplářů, což se může zdát jako vysoké číslo, do dnešních dnů jich ale mnoho nepřežilo. Proto nás docela překvapilo, že když jsme dorazili v rámci letní dovolené do našeho resortu, u recepce se objevily slečny z úklidové čety usazené právě v Méhari. Nebyla to žádná leštěnka pečlivě schovávaná v garáži, ale auto, které ještě dnes slouží v podstatě ke svému původnímu účelu. Nevyužít tuhle příležitost a nesvézt se v letní přímořské destinaci s padesátiletým oslavencem by byl velký hřích.

Četník z Porto Pollo 

Náš konkrétní exemplář pracuje v resortu Residence Blue Corner ve městečku Porto Pollo na severu Sardinie. Kromě toho, že resort samotný je docela rozlehlý, majitel vlastní ještě další hotel vzdálený pár kilometrů, ke kterému vede zkratka po prašné cestě a do kterého občas jezdí také místní zaměstnanci. Asi by se to dalo vyřešit elektrickým golfovým vozíkem, případně nějakým malým autem, jenže to je nuda. Majitel se zhruba před třemi roky rozhodl, že chce něco, co bude sloužit jak na práci, tak k upoutání pozornosti. A proto byl zakoupen exemplář z roku 1985, který dříve jezdil na jednom z přilehlých ostrovů v půjčovně.

Tohle konkrétní Méhari není žádná leštěnka z garáže, ale auto, které je k dispozici personálu Residence Blue Corner. Jezdí téměř denně

Samozřejmě, už jsme se svezli i v rychlejších autech, přesto je ale jízda s Méhari speciálně na Sardinii vskutku nevšední zážitek

Že to není dokonale opečovávaná vzácnost, ale auto v řekněme běžném provozu, je poznat už na první pohled. Dokud vůz místní údržbář Francesco neopláchl, byl hodně ušmudlaný. Jedno kolo jinak barevné, sem tam nějaké oděrky, věčně sklopená zadní lavice s kdesi uschovaným zadním polstrováním a tak dále. Skoro mi bylo Méhari líto, když se přihnala průtrž a do auta v podstatě celý den pršelo. (To ale nikomu neříkejte, protože správně má tohle Méhari parkovat pod velkým stanem).

Protože jde o jeden z posledních roků výroby, auto má některé prvky, které zde zpočátku nebyly. Třeba možnost odšroubovat přední část, kotoučové brzdy vpředu, přístrojový štít s dvojicí kulatých budíků, uzamykatelnou schránku před spolujezdcem a dvojitý karburátor. Díky němu by měl mít motor místo 19 kW (26 k) celých 21 kW (29 k).

Nerozsednu to? 

Z fotek není úplně patrné, jak je Méhari malé. Na délku měří pouze 3,5 metru, široké je 1,53 m a vysoké 1,54 mm. Rozvor náprav je 2370 mm. Všechno je roztomile miniaturní. Pneumatiky, sedadla v ryze spartánském interiéru a především pedály. Ty mají snad velikost pětikoruny. Celé to dělalo dojem, že pokud se auto nezlomí ve chvíli, kdy si do něj sednu, tak minimálně musím při prvním sešlápnutí spojky rozšlápnout podlahu. Jediné, co tu je nepatřičně velké, je řadicí páka vodorovně trčící skrz zelený plast z motorového prostoru.

Doporučujeme: Když vás Chorvatsko nebaví — s redakčním Citroënem přes Korsiku až na Sardinii a zpět

Na úvod se řízení ujal místní vrchní údržbář Gianni, i tak jsou ale první metry v autě zážitek. Jako byste jeli na valníku. Usadíte se na to malinkaté sedadlo a kromě symbolického čelního skla kolem vás není vůbec nic. V našem případě ani dveře (ty by stejně jen překážely), ani boční stěny. A ten symbolický B-sloupek je vyloženě legrační. Jsem si jistý, že kdybych za něj pořádně vzal, tak ho ulomím. Hned se mi vybavily scény ze zmiňovaných četnických komedií a záběry, jak Louis de Funés brzdí s Méhari tak vehementně, že auto jede bokem. To tenkrát byli opravdový kaskadéři, protože převrátit tenhle stroj na bok nebo snad koly vzhůru může být dost nepříjemné. Velice nízká hmotnost 500 kg na tom nic nemění.

Konstantní dojem, že z auta v zatáčce vypadnu, trochu vylepšuje možnost držet se jakési tyče umístěné mezi předními sedadly, což je jediná věc, která vypadá docela pevně. Jenže celá jízda je přes to všechno v něčem krásná. Teplý přímořský vzduch, v našem případě ještě pozdně večerní, bez překážek proudí do interiéru, lidé se za námi otáčejí a když přijedeme na pláž, moře mám doslova na dosah ruky.

Inteirér je ' minimalistický. Naše verze z konce výroby dostala lepší přístrojový štít a uzamykatelnou schránku u spolujezdce

Žádné pásy, žádné dveře, žádná okna, žádné boční vedení. Pádu z auta nic nebrání. Ale zvyknete si a navíc se můžete držet tyče uprostřed

Během krátkého focení se hned najdou zvědavci, kteří si také vůz chtějí prohlédnout. Evidentně ani v Itálii už to není příliš vídaný automobil, přestože během krátké projížďky potkáváme ještě oranžový exemplář. Ten ale už na první pohled jasně ukazuje, že je v opečovávaném důchodu, nikoliv v pracovním procesu.

Když jdu na místo řidiče, dojem se nijak zásadně nemění. Jen si je člověk trochu jistější, protože se může držet volantu. Při startování potřebuji Gianniho asistenci, neboť neznám rozmary tohoto konkrétního a přece jen letitého stroje. Po chvilce se dvouválec o objemu 602 cm³ (tedy spíš dvouváleček) probudí. Pak už jen zbývá seznámit se s ruční brzdou připomínající deštník a do prostoru vystrčenou řadicí pákou. Můžeme vyrazit.

Na D1 byste s Méhari asi jet nechtěli a na frekventovaných okreskách také ne. Protijedoucí kamion musí s 500 kg těžkým autem dělat strašné věci. Ale tady na Sardinii nedaleko moře to je docela jiná. Dokonalá letní pohoda

Jednička je velice krátká a řazení překvapivě přesné. Můj zelený Fiat 128 by mohl závidět. Podvozek je přesně tak měkký, jak je vidět ze všech filmů, a dost houpavý, ale když nebudete spěchat, je vlastně docela příjemný. Dvojka, trojka a táhlý kopec, kde je vidět, že Méhari začíná mít s váhou dvou pánů trochu potíže. Ve čtyřech by to mohlo být zajímavé. Ale co, když tak vše jistí krátká jednička. Každopádně tempo kolem 50 km/h se zdá být ideální. Už proto, že na nerovnostech i těch pár plastů různě skřípe a drnčí. Jet s Méhari někde v okolí jeho maximální rychlosti je pro mne naprosto nepředstavitelné. Ale zajisté to bude nezapomenutelný a intenzivní zážitek. V klidu se vracíme k recepci, po cestě uděláme ještě pár fotek a přenecháváme auto jeho dalším pracovním povinnostem.

Doporučujeme: Retro — Tatra 613 vozila jen papaláše a doplatila na minimum inovací

Citroën Méhari je krásné letní vozítko, které prostě patří k moři a hlavně do míst, kde není příliš silný provoz. Z dnešního pohledu e všeho nejvíc připomíná trochu přerostlou hračku se zajímavým a nevšedním charakterem. Pokud se vám líbí, budete potřebovat na nějaký dochovaný exemplář od čtyř tisíc eur výše. Zajímavé je, že současné E-Méhari stojí coby ojetina zhruba stejně jako původní Méhari v zachovalém stavu.

Působení Méhari u francouzských četníků si můžete připomenout na videu níže.

Za zapůjčení auta děkujeme Residenci Blue Corner.