Odpověď na názor

Souhlasím, že v dětech je pěstovaná lenost. Souhlasím, že jsme měli krásné dětství, když jsme po cestě do školy sbírali kaštany a narychlo mastili zapomenuté úkoly na lavičce. Ale tuto formu nátlaku považuji za nemorální, mimo jiné i proto, že jsem ji jako dítě zažila. Každá třída dělala z alobalů kouli a která třída udělala největší a nejtěžší, vyhrála lístky na nějakou akci. U nás v domácnosti vládla babička, která odmítla balit mi denně svačinu do alobalu, abych ho mohla odevzdávat do soutěže s tím, že to je plýtvání (dnes ji úplně chápu). Takže každou svačinovou přestávku jsem byla u třídní za kverulanta, že "nepřispívám", a když jsme nevyhráli, dostávala jsem od třídy kopr po zbytek školního roku. Jako bych měla v devíti letech kupovat role alobalu. Dokážu se vžít do pocitů NĚKTERÝCH dětí, které těžko vysvětlí, že rodiče ráno nemají čas nebo chuť letět pěšky 3 km ke školy a pak zpátky pro auto, aby stihli práci na osmou.