Žádné téma ve světě automobilového průmyslu není tak extrémně polarizující jako téma elektrické mobility. Na jedné straně stojí až fanatičtí zastánci, kteří mají pocit, že v zájmu všeobecného dobra musí obrátit na elektromobilní víru co nejvíce lidí, a to za každou cenu. Na straně druhé stojí lidé, u nichž převládl pocit, že jim úřady něco zakazují a berou jim auta, která mají rádi. Ze všeho nejvíce by situaci prospělo, kdyby se všichni uklidnili a dívali se na věc trochu s nadhledem. No jo, jenže to dost dobře nejde, když zarputilí zastánci elektromobilů neváhají mnohdy ve své argumentaci používat polopravdy a značně ohýbat realitu.
Diskuze na téma výhod a nevýhod elektromobilů jsou v dnešním světě naprostým evergreenem a i já jsem byl svědkem mnoha z nich a se zájmem jsem si řadu takových debat vyslechl. Nelze si nevšimnout určitých opakujících se věcí, pokud jde o argumentaci ve prospěch elektromobilů. Posledním takovým případem byla včerejší debata v pořadu Pro a proti na Českém rozhlasu Plus.
Řekneme A, ale B už raději zatajíme
Základním tématem této diskuze bylo to, zda čínské automobilky převezmou vládu nad evropským trhem. Na toto téma diskutoval Lukáš Hataš, ředitel Asociace pro elektromobilitu, a ředitel Sdružení automobilového průmyslu Zdeněk Petzl. A opět zde zazněly věci, o kterých lze hodně polemizovat.
Podle Hataše je z pohledu evropských výrobců problémem to, že zákazníci už dnes dostanou čínský elektromobil s dojezdem 500 km za cenu srovnatelnou se spalovacím autem. V diskuzi byla několikrát zmíněna Škoda Octavia. Ředitel Asociace pro elektromobilitu zároveň odkázal na Norsko, které údajně pouze ukazuje stav, do kterého se evropský trh dostane za šest let. Všechno to dělá dojem, že elektromobilita je pro Evropu věc zcela nevyhnutelná, že zákazníci už dnes mají skvělé možnosti na nákup adekvátní elektrické alternativy spalovacího motoru a hlavně že minimálně v některých částech Evropy už zákazníci elektrická auta chtějí ve velkém. Nic z toho není úplná pravda. Je to typické zkreslování reality.
Ano, elektromobily se přiblížily cenovkám spalovacích aut, nebo se jim zcela vyrovnaly. Platí to ale o prémiových autech v cenové relaci řekněme od 1,5 milionu výše a to ještě jen o některých. Pokud pan Hataš odkazuje na Octavii, tak je to velice zavádějící. I po mnoha zdraženích začíná Octavia s cenou od 620 tisíc a za takové peníze nekoupíte žádný smysluplný bateriový vůz a už vůbec ne bateriový automobil podobné velikosti s podobným dojezdem. Ředitel Asociace pro elektromobilitu měl jako konkurenta na mysli Teslu Model 3, což je skutečně velmi schopný elektromobil dostupný za zajímavé peníze, ale pořád jako nový stojí na našem trhu milion. Je to auto určitě rychlejší než základní Octavia, ale je zkrátka pořád mnohem dražší.
Hataš v této debatě také mluvil „o mnoha takových levných elektromobilech“, ale Tesla je dnes spíše výjimka. Blíží se tomu možná čínské MG4, jenže verze s „cenou od“ nemá dojezd 500 km a verze s větším dojezdem se opět cenově blíží milionu. Navíc to je poměrně malý hatchback. Kombi MG5 je zase cenově u milionu a přitom to žádný velký vůz není. Určitě ne takový, abychom ho mohli brát coby náhradu tolikrát zmiňované Octavie. Aktuální trh zkrátka nic jako cenově dostupný elektromobil schopný vyrovnat se spalovací alternativě nenabízí. Ne bez pomoci dalších dotací a regulací.
Co vlastně ukazuje Norsko?
Je samozřejmě také pravda, že Norsko možná ukazuje nějakou budoucnost evropského trhu po přechodu na elektrickou mobilitu. Proto bychom se tam opravdu měli koukat. Věděli jste třeba, že tam u nabíječek rozdávají papírky s pořadím, aby se lidé ve frontě nepředbíhali? Ale dojem, že Norové naskočili na elektromobilitu z nějakého vlastního přesvědčení, je úplně mimo realitu.
Norská cesta k elektromobilitě vedla (tak jako jinde v Evropě) přes masivní dotace na elektrická auta a přes obrovské daně na auta se spalovacími motory. Tohle dospělo k tomu, že se podstatně zvýšila cenová hladina v Norsku prodávaných vozů jako takových a automobilky tam buď razantně osekaly svou nabídku, nebo rovnou z tamního trhu odešly, jak to udělal Seat. Nebýt takové razantní regulace, norský trh by ani náhodou nebyl tam, kde je teď. Je to uměle vytvořená realita, není to nic přirozeného. Možná se pletu, ale něco takového je v české, slovenské nebo třeba také italské realitě naprosto nemožné.
A nakonec i takové ty fráze typu „elektromobil s dojezdem 500 km“ jsou jen polovičatá pravda. Elektromobil má spoustu specifik a jednou z těch zásadnějších je fakt, že jeho dojezd extrémně závisí na vnějších podmínkách. V zimě není problém dosahovat dvojnásobné spotřeby oproti spotřebě za pěkného počasí. Takže žádných pět stovek kilometrů, ale půlka a budete rádi.
Nevoďte zákazníky za nos
Přifukování elektrické reality a záměrné přehlížení objektivních nevýhod je pro elektromobily medvědí službou. Ano, elektromobily udělaly velký pokrok v posledních letech a určitě další pokrok udělají v letech nadcházejících. Pokud jde o uživatelský komfort, na úrovni spalovacích aut pořád nejsou. Někdy to je dané autem jako takovým, nemalou roli v uživatelském zážitku ale hraje také nabíjecí infrastruktura, což je další hodně diskutované a problematické téma.
Jestliže má někdo nějakou motivaci tyto nevýhody tolerovat, třeba v zájmu bezemisního provozu, nebo se mu elektromobil prostě líbí, je to úplně v pořádku. Ale i v diskuzi na Českém rozhlasu zaznělo, že dnes se patrně větší část trhu tvořeného těmito fanouškovskými zákazníky nasytila a je potřeba začít prodávat elektrická auta masově běžným zákazníkům. A ti jaksi nezískají větší chuť na nákup elektromobilu, když je budeme vodit za nos. Něco mi říká, že zákazníci nejsou úplně hloupí.