Na dnešním trhu je už poměrně hodně elektromobilů slibujících dojezd kolem 500 km. Třeba nejnovější Škoda Enyaq Coupé RS iV má v tabulkách podle celkem realistického cyklu WLTP zapsanou hodnotu 545 km. Pro některé je právě hranice 500 km zlomová. Elektromobily se tak konečně dostaly na úroveň spalovacích motorů. Vždyť přece spousta automobilů se spalovacím motorem také nabízí podobný dojezd. Takže je po problému? Můžeme slavit?
Ne, nemůžeme. Pokud odhlédneme od skutečnosti, že za dojezd kolem 500 km si budete muset pořádně připlatit (i malé crossovery typu Hyundai Kona Electric s dojezdem blížícím se 500 km stojí přes milion), pak je tu pořád ještě jedna potíž. Udávaný dojezd 500 km stále nestačí, pokud se budeme na elektromobily dívat jako na plnohodnotnou náhradu současných vozů. Zejména těch velkých rodinných, kde lze předpokládat, že budou plnit roli jediného automobilu v rodině a budou sloužit také pro zdolávání dlouhých tras.
Proč ani 500 km dojezdu v reálném světě nestačí? Zde jsou tři důvody:
1) 500 km může znamenat sotva půlku
Pro obyčejného uživatele automobilů je paradoxním problémem elektrického pohonu jeho vysoká účinnost. Za příznivých podmínek dnes už všechno funguje velmi dobře a spotřeba je docela nízká (pokud nechcete po dálnici jezdit 140 km/h), ale jakmile se ochladí, začne pršet a pojedete za tmy, začnou se dít se spotřebou divy. Elektromobily zbytkového tepla moc nevyprodukují, kromě interiéru musí v zimě ohřívat i akumulátory, tepelné čerpadlo situaci někdy nezachrání a jediným zdrojem energie pro všechny systémy na palubě je v konečném důsledku trakční akumulátor. Když se to nasčítá, spotřeba vyskočí na dvojnásobek a spolu s tím klesne dojezd na polovinu.
Modelový příklad: Jedete s moderním elektromobilem typu VW ID.4 GTX v zimě na lyže do Rakouska. Udávaný dojezd je 480 km. Po cestě teploty klesnou k -5 °C, padne tma, začne sněžit, potřebujete topit... Pokud zrovna nesněží, chtěli byste cestovat jako ostatní 130 km/h, ale i taková rychlost zvyšuje spotřebu. Nakonec se dostanete ke spotřebě 28 kWh/100 km, což u baterie s kapacitou 77 kWh znamená necelých 280 km. Pokud auto naložíte, přidáte na střechu box na lyže, pak bude spotřeba ještě vyšší.
Dojezd 280 km je dostatečný k tomu, abyste podél trasy našli nabíjecí stanice, zejména v Rakousku. Cesta ale neubíhá tak rychle, jako se spalovacím motorem. Když jsme nedávno jeli na jednu akci do Rakouska, kolegové jedoucí s běžnými auty zdolali trasu dlouhou zhruba 500 km za šest hodin. Nám to trvalo s ID.4 GTX o 2,5 hodiny déle. Dílem kvůli nabíjení, ale částečně také kvůli tomu, že jsme s ohledem na dojezd jeli rychlostí kolem 100 km/h.
Zimní podmínky jsou zkrátka pro elektromobil problém. Zatímco nadšenci do elektromobility si s tím dokážou poradit a hlavně dokážou akceptovat, že zkrátka v některých chvílích bude auto ukazovat dojezd několik málo desítek kilometrů, pro běžného uživatele je to stres, na který si ještě bude muset zvyknout. Jestliže spalovací motor nabízí pohodlné cestování i během zimních měsíců, v případě elektromobilů to úplně bezstarostné cestování není. A to ani u aut s dojezdem kolem 500 km.
2) Protože potřebujete rezervu
Zimní provoz vám zkrátí dojezd klidně na polovinu, další kilometry z dojezdu je ale potřeba odečíst kvůli rezervě. Jakmile nabití akumulátorů klesne pod určitou úroveň (při dojezdu zhruba 50 km), objeví se varovná kontrolka. Elektromobily pak začínají v rámci zachování mobility postupně omezovat výkon. Nejen pohonu, ale také klimatizace. Navíc není dobré dojíždět k nabíjecím stanicím s dojezdem pár kilometrů. I v dnešní době se může vyskytnout problém na straně stanice a nic si nedobijete. Nebo vám stanici obsadí někdo jiný. Ne vždy je k dispozici více nabíjecích stojanů. A pak budete muset jet jinam.
Na internetu najdete spoustu příběhů o příjemném cestování elektromobilem na dlouhých trasách. Bezesporu jsou pravdivé. Jenže většinou jde o cesty mimo hlavní dopravní špičky. Až usedne do svých elektromobilů větší množství lidí a na začátku nějakých prázdnin vyrazí všichni v jeden moment za rekreací, nastanou potíže. Buď si pak počkáte, až se nabíjecí stojan uvolní, nebo pojedete hledat jinou stanici. Atraktivní budou hlavně stanice tam, kde lze zastávku spojit třeba s návštěvou restaurace. Zkrátka tam, kde to bude pohodlné. Budete čekat, nebo pojedete k jiné podobné stanici? Nebo raději zvolíte tu nejbližší, kde možná nebude ani toaleta, tím spíš restaurace? Výběr závisí na tom, jak velký vám zbývá dojezd.
Přesně proto potřebujete před příjezdem ke stanici nějakou rozumnou rezervu. Z letních 480 km se tak najednou stává použitelný dojezd zhruba 200 km. Ne, není to katastrofa, ale pořád je to dostatečně málo k tomu, abyste během cesty museli přemýšlet, kdy a jak budete nabíjet a jak rychle vlastně pojedete.
3) A co nabíjení na místě?
Fanoušci elektromobilů rádi ukazují, jak zdolali tisícikilometrové trasy a jak dorazili na místo určení. Už se ale příliš nemluví o tom, jak se vlastně takový elektromobil nabíjí v cílové destinaci. Teoreticky to totiž problém není. Stačí v podstatě jakákoliv zásuvka a auto se může nabíjet klidně dva dny. Vždyť přece nikam jezdit nebudete. Jenže to také nemusí být tak docela pravda.
Při našich cestách jsme se v minulosti setkali třeba s případy, kdy hotel reálně měl ve své areálu dobíjecí stanici, ale ta nefungovala. A problém byl na světě. Jindy dostanete možnost dobíjet z wallboxu, jenže to trvá (obzvlášť v zimě) také dlouho. Takových zásuvek nebývá zas tolik a při představě, že do daného hotelu dorazí větší množství elektrických aut, se dají tušit další komplikace. Pojedeme na výlet, když bude příznivé počasí? Nebo pojedeme na výlet, když budeme mít nabito? A pojedeme na výlet ještě poslední den před odjezdem a budeme riskovat, že si auto vybijeme a zásuvku obsadí někdo jiný?
Také tohle jsou důvody, proč by se v některých případech hodil delší dojezd než 500 km tak, aby při příjezdu do cíle v autě zůstala větší rezerva než jen pár desítek kilometrů. Jistě, řešením je popojet k nějaké poctivé DC stanici v blízkém okolí a tam si tu hodinku počkat. Případně si tam zajít třeba na oběd. Jenže to už se z vašeho auta, které vám má sloužit, stává váš pán určující, kdy a kam pojedete.
Dnešní elektromobily výborně zastanou roli aut pro denní cesty. Ani delší trasy někam na chatu nemusí být problém, pokud nespěcháte. Jakmile ale dojde na ty opravdu dlouhé cesty, i současná auta s dojezdem kolem 500 km mají potíže. Zejména v zimě.
A vadí to? Tak holt dlouhou cestu dvakrát do roka nějak přežijete. Přece nejezdíte na dovolenou každý měsíc. Pravda, dá se k tomu asi i takto přistupovat. Ale pravdou také je, že auta se spalovacím motorem zvládají jak denní cesty, tak cesty na dovolenou. Bez ohledu na počasí, na rychlost, na hmotnost nákladu. A navíc všechna, ne jen ta s cenovkou přes milion korun.
Poznámka pod čarou
Využívání dobíjecích stanic při zahraničních výletech není nic složitého, ale chce to přípravu. Najít provozovatele, zjistit podmínky, zaregistrovat se, stáhnout si aplikaci... Jinak budete v tu nejméně vhodnou chvíli řešit, jak vlastně nabíjení spustit. Takové výlety ale znamenají, že jste velmi závislí na vašem chytrém telefonu. Přes mobil spustíte nabíjení, přes mobil zaplatíte. Závislost na mobilním telefonu je při používání elektromobilu až nepříjemně silná. V dnešní době lze tento problém částečně vyřešit různými kartami, v rámci kterých lze dobíjet u mnoha různých provozovatelů napříč Evropou. Ale co když zrovna tu vaší stanici provozuje nějaký jiný subjekt? A navíc už jen pro případné hledání stanic je chytrý telefon potřeba. Pokud se vám vybije, vypadne signál nebo se s ním prostě něco stane, je to komplikace. Ale i taková je budoucnost cestování. „Off-line“ alternativa s mapou a hotovostí v kapse se dnes už nenosí.