• Firma Henschel & Sohn byla původně slévárnou litiny

  • Během války se přeorientovala na výrobu zbrojních a dopravních celků pro potřebu Říše

  • Dodávala mimo jiné i proslulé tanky Pz.Kpfw. V Panther a Pz.Kpfw. VI Tiger

Letiště a jeho blízké okolí se zachvívá v explozích spojeneckých bomb, otevřené pumovnice Liberatorů a Wellingtonů chrlí tříštivý obsah, palubní zbraně Airacober a Spitfirů nemilosrdně kosí vše živé na zemi. Do zmaru, ohně a zkázy kličkuje šedivá vojenská cisterna Henschel a mužstvo ještě za jízdy seskakuje. Střih…

Jihočeským okresním městem zaznívá jekot sirény, z otevřených vrat se hrne nesmiřitelná příď hasičského speciálu, který si kvílením a zvoněním dělá cestu mezi Minory, Tudory, pikolkami a Tatraplany. Uhání ulicemi na plný plyn svého šestiválce a ozvěna mezi domy vrací ohlušující bouchání šesti pístů mezi oběma úvratěmi. Střih…

Tady se na změkčilosti nehraje. Volant, páky, nejnutnější budíky na panelu a železo všude kolem

Velká garáž, díky proskleným plochám ne nepodobná výloze, v ní hranatý a evidentně mnohými dramaty prošedší hasičský speciál, dnes však klidně a tiše stojící v automobilovém důchodu, pořád ale připravený rozburácet své statečné srdce, díky němuž mnoha generacím neohrožených lidí zachránil množství lidských životů a majetek nevýslovné hodnoty. Současnost…

Horké, ba dokonce děsivě a rekordně žhavé časné odpoledne obyčejného všedního dne na konci června. Interiér auta, kterým jedu na schůzku s hrdinou této reportáže a lidmi kolem něj, se proměnil v pec, na níž si slunce experimentálně ověřuje, co bude s člověkem, až se tahle zářící hvězda stane takzvaným červeným obrem. Nedaleko rušných táborských ulic má své sídlo Sbor dobrovolných hasičů Tábor, jehož členové vozidlo provozovali, zachránili před sešrotováním a dále provozují jako historický artefakt. Henschel se zatím podrobuje postupnému oživování a velitel sboru, František Jírava, nám ve stínu budovy podává nejdůležitější informaci: „Chvíli to potrvá, ale pojede. Naposledy jsme ho vytáhli na svatbu jednoho našeho člena.“

Retro: Osmikolová Tatra 813 CAS 55 dodnes vozí hasiče. A svezla i nás

Z garáže se line vůně benzinu, kterou si dnešní generace jen těžko spojují s představou těžkého náklaďáku, ovšem kdysi byl zážehový pohon užitkových vozidel spíše pravidlem než výjimkou. Kabely od nabíječky jsou odpojené a neviditelná ruka v kabině tiskne tlačítko startéru. Zatím bezúspěšně, motor ani „neslíbí“, možná se mu nechce pracovat v nelidském horku dnešního dne. Ale ne, po několika pokusech a dopumpování benzinu do karburace najednou celá garáž ožije duněním, které jsem si sám kdysi dávno, když jsem úžasný stroj spatřil poprvé, přirovnal k bušení těžkého perlíku do kovadliny.

Hasební prostředky a příslušenství zabírají každé volné místo, tedy i plochu předního blatníku
Hadice jsou uložené ve schráně pod cisternou na vysunovací plošině, která usnadňuje manipulaci

Kulatá záď cisterny začíná couvat, její obrysy se zvětšují stejně jako husí kůže, která mi ze zvuku šestiválce okamžitě naskočila. Volantem běžných válečných rozměrů točí nejen řidič, ale i spolujezdec, jimž s manévrováním téměř osmdesátiletého ocelového ingotu pomáhá další člen sboru, stojící vlevo na stupátku. Henschel má, stejně jako veškerá tehdejší německá technika, už ovládací prvky na levé straně otevřené kabiny, kryté jen plátěnou stříškou.

Monumentální vozidlo se ocitá na dvoře, přední kola se s vrzáním natáčejí na betonové ploše k výjezdu, motor o sobě dá vědět řevem s jasně artikulovanými zvuky bang bang bang bang, z výfuku se line to, čemu nepřátelé klasické techniky říkají exhalace, ale pro nás je to benzinová verze Chanelu No. 5. Vydáváme se po stopách Henschelu, který mezitím zmizel za budovou, a nalézáme jej manévrujícího tak, aby nestál ve stínu velké třešně a natočením svého těla ke slunci uspokojil fotografa. Ve stínu starého stromu a s plnýma rukama třešní je právě čas na prohlídku a informace od pana Jíravy.

Přední tuhá náprava na listovém odpružení představuje pravý historický artefakt
Dvanáctilitrový šestiválec dokáže uchvátit nejen pohledem, ale hlavně zvukem

Začněme trochou historie: Henschel & Sohn byla velmi stará rodinná firma, založená v německém Kasselu už na počátku 19. století. Původní slévárna litiny se zakrátko proměnila v moderně řešený strojírenský podnik, dodávající do celého světa parní lokomotivy, odlitky, zbraně a třeba i mostní konstrukce. Henschel okamžitě reagoval i na rozvoj spalovacích motorů a proslul jako výrobce velmi kvalitních stabilních agregátů, nákladních vozů, autobusů a další užitkové techniky. Během vzestupu německých válečných tendencí se firma přeorientovala na výrobu zbrojních a dopravních celků pro potřebu Říše a dodávala mimo jiné i proslulé tanky Pz.Kpfw. V Panther a Pz.Kpfw. VI Tiger, děla, dopravní prostředky, unifikované lokomotivní řady, ale i letecké motory.

Retro: Udatný rozvědčík KrAZ 255

Před koncem války byly Henschelovy továrny těžce poničeny spojeneckými nálety, ale po roce 1945 se rychle přikročilo k jejich obnově, takže mohly už v roce 1948 expedovat první poválečné výrobky. Další existence strojíren byla poznamenaná majetkoprávními tahanicemi, přičemž Henschel brzy ztratil svou samostatnost a stal se součástí koncernu Rheinstahl, automobilní část se spojila s firmou Hanomag. Později ji převzal Mercedes-Benz, ale největší evropská továrna na nákladní automobily dál směla používat označení Hanomag-Henschel. Konec 60. let odstranil z přídí proslulou šesticípou hvězdu a v roce 1974 nařídil Mercedes-Benz konec užívání značky Henschel.

Historická věrnost se pozná i podle dobových směrových „mávátek“
Devítimístná kabina vznikla rekonstrukcí úložného prostoru

Ovšem „náš“ Henschel 33 D1 ji má, dokonce červeně zvýrazněnou a opatřenou písmeny dvou generací zakladatelů, tedy H a S. Velký ozdobný nápis šikmo přes masku nenechá nikoho na pochybách, s kým má tu čest. Detaily i větší celky si můžete prohlédnout na fotografiích, my se zmíníme jen o několika pozoruhodnostech: Mimo původní houkačky je vozidlo vybavené také poplašným zvoncem, což dnes v Evropě představuje raritu, používanou spíše u amerických prvosledových vozů. Nádherným fragmentem historie jsou i ráfky typu Trilex. A podívejte se na venkovní pneumatiky Continental obou zadních náprav: Jsou původní, kterými vozidlo opatřil ještě výrobce!!! Ale dotyk a poklepání na povrch dezénu každého poučí, že má co dělat s gumou tvrdosti železa.

Kabina není v tovární podobě, 33 D1 se dodával s nižší obsaditelností, dnešní devítimístná kabina vznikla odstraněním úložného prostoru za přední řadou sedadel. Rekonstrukce proběhla v 50. letech. Dodejme ještě, že hnané jsou obě zadní nápravy, což platí i o brzdách. Zajímavostí určitě je, že startování může probíhat obvyklým způsobem nebo také pomocí stlačeného vzduchu.

Henschel není žádná „uloženka“, je to plně provozuschopné zásahové vozidlo a vyjet může okamžitě

„U nás je Henschel od konce války,“ začíná vyprávět František Jírava, a my se dovídáme, že hasičská nástavba na šasi Henschel je výrobkem firmy Magirus, obsahuje nádrž na vodu o objemu 2500 litrů a na pěnidlo o objemu 250 litrů, odstředivé čerpadlo s výkonem 2500 l/min, boční navijáky hadic propojené potrubím s přiměšovačem a savice. „Vůz má zdokumentovanou skoro celou historii. Sloužil u Luftwaffe, jak vyplývá i z jeho původní válečné registrace, a měl sloužit u stíhací eskadry JG 52. Nemáme to sice ověřené, ale jedná se o informace z důvěryhodného pramene,“ pokračuje velitel Jírava. Eskadra ukončila činnost na letišti v Německém (dnes Havlíčkově) Brodu a po kapitulaci byl Henschel spolu s další technikou zajištěn na vlakové soupravě, stojící v Táboře. Hasičský speciál se konfiskací dostal mezi položky tzv. Fondu národní obnovy, odkud byl na základě žádosti Hasičského sboru Tábor přidělen této jihočeské jednotce. Zasloužili se o to náčelník generálního štábu gen. Bohumil Boček (zemřel roku 1952 ve valdické věznici) a oblastní velitel gen. Jan Satorie.

„Takže dneska máme nejstarší dochovanou automobilovou stříkačku v regionu. Také díky tomu, že namísto nařízeného sešrotování hasiči Henschel uschovali a do Kovošrotu dali železné harampádí odpovídající tonáže.“ Ano, tímhle způsobem se dochovala řada jedinečných zástupců historické hasičské techniky, ale ještě více jí nenávratně zmizelo v hutích – i v době, kdy už veteránské hnutí dávno vstoupilo do širokého povědomí. František Jírava pokračuje: „Auto pořád patří našemu SDH, jedinou výjimkou jsou roky 1953 až 1959, kdy bylo převedené k Požárnímu sboru Tábor, tedy k hasičům z povolání. Ti se tím také dneska chlubí, ale my jim to nemáme za zlé,“ dodává s úsměvem.

Tatra 813 (1978): Kolos čili Drtikol

Pod označením Henschel CAS 25 byl stroj v činné službě až do roku 1968 a po přidělení nové techniky vzápětí odhlášen. Od té doby se účastní hasičských slavností, svateb, veteránských a vojenských přehlídek, a to i v zahraničí. Na sklonku sedmdesátých let cisternu nastříkali šedou barvou a zúčastnila se natáčení ve „starém“ Mostu. Motor má za sebou dvě střední opravy a jednu generálku (2014) vinou vystavovatelů v Hasičském muzeu Zbiroh. Ti v zimě Henschel odstavili z vytápěné haly do venkovních prostor, takže blok motoru na dvou místech popraskal. „Jinak jsme auto průběžně udržovali, vyrobili jsme nějaké repliky původních doplňků, které se nedochovaly, v roce 1999 dostal Henschel nový lak a novou plátěnou střechu,“ popisuje velitel práce, kterým se historický speciál (ostatně jako žádná stará technika) nevyhnul.

Táborský Henschel 33 D1 není u nás ojedinělý, má svého staršího sourozence nedaleko Karlových Varů. Ten je prý momentálně nepojízdný a neví se, zda se ještě někdy projede ve dvojici s táborským exemplářem. Naposledy se tak stalo během litoměřických hasičských slavností. Podobný vůz jezdil i u chrudimských hasičů, ale s největší pravděpodobností se nedochoval. Raritou je ale i ve světě, několik evropských exemplářů je roztroušeno v soukromých sbírkách a muzeích od Kanárských ostrovů přes Německo, Španělsko a Rusko až po Litvu.

Podle svědectví Henschel sloužil u stíhací eskadry JG 52 německé Luftwaffe

Cisterna se pomalu otáčí kolem vzrostlé třešně a odpoledním žárem se vydává na fotografickou projížďku. Mezitím hovoříme s Františkem Jíravou o její historii, nástupcích i současné technice, kterou sbor udržuje v pohotovosti k okamžitému zásahu. Henschel se vrací stejně monumentálně, jako vyjel. Jen těch pomocníků při točení volantem během najíždění do úzkých vrat garážové „výlohy“ neubylo a mají také víc práce. Ale parta táborských „dobráků“ je na to zvyklá. Tak jako všichni dobrovolní hasiči se neptají, kdy je potřeba zasáhnout, a přesně podle hasičského desatera se vydávají do boje s nenasytným červeným kohoutem. Budiž jim za to dík. A Henschel? Ten odpočívá a určitě se těší na další akci, až jej tahle jednotka správných chlapů zase oživí…

Foto Petr Bača

Henschel 33 D1 CAS 25 (1942)
MOTOR & PŘEVODOVKA
Typ zážehový řadový šestiválec OHV uložený vpředu
Zdvihový objem 12 654 cm3
Největší výkon 125 k (92 kW) při 1500/min
Točivý moment neudán
Převodovka pětistupňová manuální
ROZMĚRY & HMOTNOSTI
Délka/šířka/výška  7900 × 2250 × 2800 mm
Hmotnost 10 200 kg
DYNAMIKA
Zrychlení 0–100 km/h neudává se
Nejvyšší rychlost 60 km/h
Vojenská cisterna Henschel je pýchou správných chlapů
Ohodnoťte tento článek!
3.7 (74.86%) 35 hlas/ů

4 KOMENTÁŘE

  1. Jen malá poznámka tomu kdo psal ten článek. Kývací směrovky nejsou dobové jak uvádí pisatel, ale z padesátých let. A jedná se o výrobek socialistický. Vyráběl je tehdejší koncern PAL – t.j. Palubní a Letecké přístroje. Jako důkaz stačí zvětšit fotografii a úplně v horní části této směrovky je tehdejší logo této firmy – PAL v kruhu.

  2. Samozřejmě to není kritika vozu, ono se prakticky nedá dochovat, nebo zrestaurovat vůz do absolutně původního stavu, tak jak vyjel kdysi z továrny. Je to jen upozornění tomu, kdo psal tento článek !

    • Díky za upozornění – vím o směrovkách PAL, možná to vyznělo jinak, chtěl jsem jen zdůraznit “mávátka” – a to, že Henschel nemá provrtané blatníky a blikače!! hezký den přeji! 🙂

PŘIDAT KOMENTÁŘ: