Retro test Škoda 1203: Československá legenda slaví půl století!

  • Lidově se jí říkalo také „dvanáctsettroska“, „razdvatrojka“ či „dunihlav“

  • Motor byl asi největší slabinou auta

  • Škoda 1203 měla tři základní verze

  • Béžová Škoda 1203 z fotografií má za sebou bohaté herecké zkušenosti

  • Vůz přesahoval délku 4,5 metru, šířku 1,8 a do výšky dosahoval 1,9 metru

Škoda 1203 je jedním z mála českých užitkových vozů. Od roku 1968 se vyráběla déle než třicet let, a to ve všech možných provedeních od valníku po sanitku či pohřební vůz. Z počátku zatracované,problémové auto, které však nakonec našlo i své obdivovatele a zůstalo ve výrobě desítky let.

Jak jsme ke dvanáctsettrojce přišli

V 60. letech byly v Československu zastoupeny malé užitkové vozy v podstatě jen zahraničními automobily (mezi nimi například Fordem Transit, z východního bloku pak dvoutaktním Barkasem 1000). Škoda proto v září roku 1968 představila na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně svůj nový typ 1203, který byl dlouho očekávanou novinkou a měl postupně nahradit menší typ 1202. Vývoj vozu začal ale již o třináct let dříve, když Ministerstvo automobilového průmyslu vzneslo požadavek na nový užitkový vůz s užitečnou hmotností do 950 kg.

Automobil poháněl benzinový řadový čtyřválec o objemu 1221 cm3 s výkonem téměř 50 koní
Automobil poháněl benzinový řadový čtyřválec o objemu 1221 cm3 s výkonem téměř 50 koní

V dalších letech, kdy byl projekt tohoto vozu několikrát zastaven a pak opět obnoven, vznikaly různé prototypy, mezi nimi například typ s označením 997 či 776. Celkem však prototypů, které ve zkušebním provozu najezdily přes 470 000 kilometrů, vzniklo více než deset, až se došlo ke konečnému modelu 1203. Lidově se však také používaly trochu hanlivé názvy „dvanáctsettroska“, „razdvatrojka“ nebo „dunihlav“.

Sny řízeného hospodářství

Již v roce 1962, tedy šest let předtím, než se vůbec automobil začal vyrábět, byl připraven plán výroby, a to navíc když se ještě vůbec nevědělo, jak se zajistí motory či převodovky. A plánovači měli opravdu, jak se říká, „velké oči“. Úkolem pro rok 1966 bylo vyrobit 6000 kusů Škody 1203 a pro následující rok 8300. Výroba v těchto letech však ani nezapočala. Na opravdu první rok výroby (1968) bylo naplánováno 10 000 kusů, ve skutečnosti jich však z vrat továrny vyjelo jen 195 (192 v povedení dodávky a tři mikrobusy).

Škoda 1203 se začala sériově vyrábět v listopadu 1968 – tedy 13 let po rozhodnutí o její výrobě
Škoda 1203 se začala sériově vyrábět v listopadu 1968 – tedy 13 let po rozhodnutí o její výrobě

Rok 1969 byl již o něco produktivnější, když světlo světa spatřilo téměř 3400 dvanáctsettrojek. Dosahovat téměř dvanácti tisíců kusů bylo však opravdu jen snem. Plán počítal také s vývozem do Sovětského svazu. A i tento záměr byl opravdu velkorysý. Pro rok 1966 měl znamenat vývoz více než 3000 vozidel, 4500 rok 1967, 6000 rok 1968 a v roce 1972 dokonce 12 000. Celkový počet vyvezených vozů byl však 0.

Z historie

Škoda 1203 se začala sériově vyrábět v listopadu 1968 – tedy 13 let po rozhodnutí o její výrobě. Ze začátku byla denní produkce čtyři kusy. Samotná výroba vozu začala probíhat v bývalé továrně na kočáry a karosárně rodiny Peterů ve Vrchlabí, kde se stále montoval i předchozí typ Škody 1202. Závod proto musel projít rekonstrukcí. Na velké investice však nebyly finance, a tak se nad montážní halou postavila železobetonová konstrukce a vnitřek se vyboural, aby dal prostor pro nové linky. Ze začátku však nebylo jasné, kde se budou vyrábět další komponenty, především motory a převodovky. Mladá Boleslav, kde se měly motory původně vyrábět, kvůli vytíženosti nepřipadala v úvahu. Řešení se nakonec našlo ve slovenském podniku Kovosmalt Trnava, který vyráběl pračky.

Béžová Škoda 1203 z fotografií si zahrála například ve filmu U mě dobrý nebo v seriálu Vyprávěj
Béžová Škoda 1203 z fotografií si zahrála například ve filmu U mě dobrý nebo v seriálu Vyprávěj

Z Trnavy se pak motory opravdu dovážely. Nikoliv však z podniku na pračky, ale z oceláren, které se přejmenovaly na Trnavské automobilové závody (TAZ). Počátkem 70. let přišlo v rámci koordinovaného centrálního plánování rozhodnutí, že se automobily musí vyrábět i na Slovensku. Proto se začal plánovat přesun výroby Škody 1203 kompletně do Trnavy. Začal v roce 1974, kompletně se ho však povedlo dokončit až roku 1982. Ve Vrchlabí se poslední Škoda 1203 vyrobila 31. prosince 1981, celkem tam vzniklo téměř 70 000 všech verzí vozu. V Trnavě produkce vozu pod názvem TAZ Škoda 1203 pokračovala až do roku 1999, poté získala práva na výrobu společnost Ocelot, která Škodu 1203 zhotovovala kusově na zakázku až do roku 2017.

Základní verze

Škoda 1203 měla tři základní verze:

Mikrobus – karoserie byla čtyřdveřová, zadní stěna v polovině dělená, vůz byl určen pro osm osob

Dodávka – skříňová karoserie, s mezistěnou za předními sedadly a užitečným zatížením 950 kg

Sanita – vůz měl jedno sedací lůžko a jedno záložní složené, celkem tři sedadla

Vznikly však i další verze. Například prototyp pohřebního vozu se začal testovat v roce 1966. Zajímavostí bylo třetí sedadlo, které bylo umístěno za sedadlem spolujezdce a sedělo se na něm bokem ke směru jízdy.

A něco z techniky

Vůz byl opatřen samonosnou bezkapotovou karoserií, což mělo zajistit možnost odvozu většího množství rozměrnějšího nákladu. Až trochu nelogicky působí šikmá zadní stěna, která zmenšuje úložný prostor pod střechou o nějakých 50 centimetrů. V případě potřeby převozu delších předmětů, než umožňoval úložný prostor, bylo možné otevřít horní díl zadních dveří, který byl pro jízdu vybaven pojistkou, aby nedošlo k samovolnému zavření během jízdy.

Výkon byl malý, spotřeba poměrně velká (11 litrů) a jeho umístění znamenalo velkou hlučnost v kabině
Výkon byl malý, spotřeba poměrně velká (11 litrů) a jeho umístění znamenalo velkou hlučnost v kabině

Výbava 1203 byla upravena v roce 1973, kdy dostala například posilovač brzd, bezpečnostní zámky nebo opěrky hlavy. Modernizace vozu pak přišla v roce 1981, kdy získal trochu modernější podobu – typickou především pro hranatá světla. Vůz přesahoval délku 4,5 metru, šířku 1,8 a do výšky dosahoval 1,9 metru (velikostně je tak srovnatelný například s dnešním Volkswagenem Caddy Maxi).

Automobil poháněl benzinový řadový čtyřválec o objemu 1221 cm3 s výkonem téměř 50 koní. Protože se při testech prototypů ukázalo umístění motoru před přední nápravou jako nevýhoda, nakonec byl uložen mezi přední sedadla. Právě motor ale byl asi největší slabinou auta. Výkon byl malý, spotřeba poměrně velká (11 litrů) a jeho umístění znamenalo velkou hlučnost v kabině. Nejvyšší rychlost byla kolem 100 km/h. Motor se však často přehříval a spolehlivost opravdu nebyla vysoká. Nové sanitní vozy, které jely přímo z továren do nemocnic, nedojely často v plném počtu. Ve výrobě si nedostatky motoru uvědomovali a chtěli jej nahradit. Záměrem konstruktérů bylo využít projekt nového osobního vozu Škoda 720, který se připravoval v Mladé Boleslavi a měl dostat čtyřválcový motor OHC o objemu 1500 cm3. Tento projekt byl však kvůli nedostatku financí zastaven. Silnější pohonnou jednotku tak 1203 získala až v roce 1985, kdy bylo představeno provedení TAZ Škoda 1203 M s motorem o objemu 1433 cm3. Ten dosahoval výkonu 42 kW (57 k) a maximální rychlosti 105 km/h.

V případě potřeby převozu delších předmětů, než umožňoval úložný prostor, bylo možné otevřít horní díl zadních dveří, který byl pro jízdu vybaven pojistkou, aby nedošlo k samovolnému zavření během jízdy
V případě potřeby převozu delších předmětů, než umožňoval úložný prostor, bylo možné otevřít horní díl zadních dveří, který byl pro jízdu vybaven pojistkou, aby nedošlo k samovolnému zavření během jízdy

Převodovka byla čtyřstupňová, druhý až čtvrtý stupeň se synchronizací. Nicméně kvalita řazení byla dost žalostná, i proto zněla jedna z přezdívek tohoto vozu „Míchačka“. Kromě hlučnosti v kabině řidiče bylo kritizováno také usazení sedadel nad přední nápravu, což znamenalo obtížnější nastupování. Jak však uvádí i dobový test, sedadla jsou pohodlná, dobře tvarovaná. Soukromá osoba si však Škodu 1203 koupit nemohla. V Mototechně byla k dispozici pouze pro státní podniky, družstva a další instituce. K soukromníkům se tak dostaly až ojeté kusy. 1203 se však vyvážela i do zahraniční. Homologována byla například ve Francii či Belgii. V roce 1991 Škoda 1203 v provedení dodávky vyšla na 95 000 Kčs. Nejdražším provedením byl mikrobus, který stál 149 000 Kčs. Dnes se dá pojízdná Škoda 1203 koupit kolem 50 000 Kč (záleží však na stavu, provedení i roku výroby).

Závěr

Ač mělo auto spoustu problémů a bylo hodně kritizováno, až nenáviděno, zároveň se dalo poměrně snadno opravit a dokázalo uvézt spoustu nákladu. I to byl důvod, proč v něm někdo nakonec našel zalíbení a auto se vyrábělo tak dlouho.

Retro test Škoda 1203: Československá legenda slaví půl století!
Ohodnoťte tento článek!
4.38 (87.58%) 66 hlas/ů

21 KOMENTÁŘE

  1. Větší hovadinu jsem nečetl. To auto bylo víc než horší. Plaval to, netopilo to, v zimě prázdné se to nerozjelo skoro na rovině, naložené to nechtělo jet, pohodlí katastrofa. Je to maximálně nostalgické. Když to porovnám se starým Transitem, tak to je nebe a dudy. Auto si nikdo neoblíbil. Prodávalo se, protože nic jiného nebylo. Prodával se ještě ŽUK a to byla ještě větší hrůza….

    • Pište jen svůj názor,nezastupujte v něm nikoho dalšího. Vaše “Auto si nikdo neoblíbil” se mne netýká.

  2. Já s ní jezdil když jsem dělal na JZD. Nejdřív s tou původní, jenže byla neustále nějaká závada, hlavně jak je tam uvedeno řazení. Pak jsem dostal tu novou 1500. Ta byla o něco lepší, ale když bylo třeba vyměnit brzdové destičky tak to byl problém. Ty nebyli k sehnání v celém Československu. Pak odešly tlumiče, pak řízení a ND prostě neexistovaly protože v dobách socialistického plánování šlo všechno do výroby. Ještě že na dílně byli šikovní mechanici a nějak to vždycky udělali. A pak jsem šel pracovat jinam a to je moje skušenost s Š 1203.

  3. Nebezpečné auto. Nevím co slaví, jedině to, že při jeho provozu nebylo více havárií. Kdyby vozidlo bylo kvalitněji vyrobeno, ošetřeno proti korozi a zesíleno v místech namáhání, potom možná. Motor z Tudora měl už také vše dobré za sebou.

  4. Toto vozidlo může být retrem jen a jen na špatné vzpomínky na socialistické hospodářství.Nic na něm nebylo dobrého ani užitečného.

  5. Motor bych tak nehanil, ovšem převodovka byla tragická. Cestou z Brna do Olomouce jsme měnili dvakrát. Tomu se ani nechce věřit.

  6. Měl jsem ojetou-mikrobus jako rodiný vůz.2 malé děti a 2 dospělí se v ní i krásně vyspali.
    Bylo z ní vidět přes většinu tehdejších osobáků.
    Je fakt že ve zimě no na sněhu nejelo téměř z kopce dolů!
    Ale pro rodinu docela dobré auto!

  7. jo,jo ,Škoda 1203, měl jsem ji ve verzi 1500 ccm. Sloužila nám spíš jen jako sezonní auto pro vodáky a to ještě tahala vlek s člunama a báglama.A jelo to !!!! Sice spotřeba asi 12 l/100 ,ale jelo to . Rád na ní vzpomínám,poznal jsem se v ní se svojí ženou a dík výrobcům za měkké pérování !!

  8. Ty dnešní 1203 ww ty určitě tolik nevydrží i když vypadají jak kdyby je ty1203 Němci okopírovaly mohlo by se to jmenovat místo ww škoda 1204

  9. Už v dobovém testu ověřovací série v roce 1969 uváděli, že “vzhledem k váze vozidla je silnější motor o objemu alespoň 1500 ccm nezbytný” Leckdo si určitě vzpomene, jak ji i v roli sanitky s majáky ostatní auta předjížděly. Také to byla podivná skládačka..vím, že unifikace je levná, ale přesto mi tam volant z favoritu u posledních modelů moc nepasoval. Údajně se jich vyrobilo pár i s motorem 1,9 D.

  10. Razdvatrosku jsem měl dva roky, a byl to poněkud tragický stroj… Nebylo týdne, aby se neobjevila nějaká závada. Řazení byla loterie s rychlostma, žíznivá jak carskej důstojník a hnila jak sešláplý banán… Zlatej Wartburg…

    • Čtu tady moc nadávek a hlavně zase takoví co k tomu přídávají nenávistný komentáš socialistický křáp atd.Dělal jsem řidič e z povalání a majezdil s ní spousty KM.Jako každé auto té doby mělo své mouchy.Řazení ,kdo se naučil neměl problém,posezení na dlouhé jízdy mizerné ,krátké sedáky tlačili do stehen a jedna porucha z benzínovým čerpadlem a nesměl se namočit rozdělovač.Jinak krásné vzpomínky.

  11. Byl to nebezpečný křáp, zejména nijak nechráněné dolní končetiny řidiče a spolujezdce. I ojetý Frord Transit je neporovnatelně bezpečnější a výhodnější. Navíc, žádné posunovací boční pravé dveře, je dobře, že se toto již nevyrábí, bylo to morálně zastaralé v okamžiku zahájení výroby.

  12. Jediné auto s kterým jsem se bál jezdit .Vše co tady píšete úplně podepisuji. Vzpomínám jak v létě při stoupání k cukraku jsem za jízdy poléval benzinové čerpadlo vodou z pet lahve. Při prudkém brzdění se mohl člověk sázet v které škarpě skončí, nalevo nebo napravo.

  13. Dvanátsetrojek jsem měl asi 10-12 a nedám na ně dopustit. 5-7 služebních, 5 vlastních, které jsem zgenerálkoval do posledního šroubku. Celkem jsem s nimi najel cca 250000 km a nikdy jsem neměl problém dojet do cíle. S 1203 jsem byl ve Francii, Belgii, Holandsku, 3x ve švýcarsku. Měl jsem skřínovou předělanou na obytnou, valník který během roku vozil všechno možné a na dovolenou jsem sundal sajtny a do úchytů nasadil obytnou nástavbu, i komplet obytnou postavenou na podvozku valníku, s tou jsme byli v Dubrovníku. Je to k neuvěření, ale v roce 1990 /kdy ještě nebyla dálnice/ jsem Mnichov – Praha ujel za 4 hodiny. Běžně jsem na dálnici jezdil 140 km/h.

  14. No jo ! …zase největší kecy mají ti, kteří v ní v životě nejeli. Nikdo Vás nenutí to číst, tak držte pysk a kušujte…co se na internetu vytlemí za hovada je až k neuvěření….

  15. V roce 1996 jsem koupil 16 let starý mikrobus Š 1203 po rekreačním středisku ČSD Prudká. Měl málo najeto, sešlý spíše věkem. Kulatá světla, slabý motor, spotřeba 13 litrů. Opakované problémy s převodovkou, diferenciálem i brzdami však neustále přerušovaly provoz. Dnes na to vzpomínám s nostalgií, jednou to dojelo až do Štýrského Hradce a republiku jsem křižoval tam a zpět. V roce 2002, když už nebyla potřeba, ji ode mne 22letou ještě koupili nějací zedníci za 3 tisíce, když jsem ji chtěl prodat na ND. Novější kusy se v té době prodávaly za 8 tisíc.

  16. Byla to hrůza,ale krásná,měl jsem celkem 3 mikrobus a dva valníky. Každá cesta byla dobrodružná,ale vždycky jsme dojeli z Rumunska,Norska, Polska,každý kdo s ní jezdil měl tu nejlepší opravářskou školu,bez diagnostiky. Nostalgie která se snad už nikdy nevrátí stejně jako ta doba. Byl to fakt zážitek.dneska jezdím Mercedesem a když ji náhodou někde potkám tak si vzpomenu. P.s.perovani bylo fakt měkké.krasny příspěvek

  17. Měl jsem jich u firmy několik, sloužily mnoho let a šikovný mechanik si vždy poradil, opravy za pár šupů, dílů dostatek z nepojízdných “dárců orgánů”. Nikdy jsem žádnou neodtahoval z trasy, vždy dojeli do cíle.
    Vzpomínám velice rád a jak píšete o těch Tranzitech a Fiatech, tak po dálnici jsem jim po rovině a z kopce vždy natrhnul zádel v rychl.cca 130, do kopce mne samozřejmě všichni předhonili…
    Pak jsme přešli na Žuka (LUBLIN) na které se také nadávalo, nicméně 3ks najezdili každý cca 150tis.km bez oprav, jen údržba. ono většinou je to o řidiči a přístupu, nic není blbuvzdorné.
    S pozdravem Honza, Plzeň

  18. koupil jem starou sanitu,opravil karoserii a motor jsem upravil pomocí hlavy z Felicie (starý model) a karburátoru Weber z Fiatu 1300.Předělal jsem řazení a namontoval elektrickou benzínovou pumpu(dokonce byl na ní v zadním podběhu držák,takže se musely v nějakých typech používat).Bylo po problémech.jela 140 km v hodině a brala 10l benzínu.převodovka mi nikdy neodešla,problém byl jenom v nepřesnosti řazení.Vozil jsem s ní Kapelu s aparaturou a několikrát Jsem s ní byl na dovolené v CHorvatsku,vždy bez problémů.Je pravda,že motor po mých ůpravách moc nevydržel,ale já měl vždy připravený další.

  19. Když už se porovnává s Tranzitem, je třeba porovnávat s tranzitem z 60 let a celkově s úrovní vozů té doby. Poruchové byli v závislosti na řidiči. Pracoval jsem v pekárnách a tam jsme jich měli spoustu-některý řidič najezdil na motor 30 tisic km, některý 50. Když přišli ty s plnoprůtočnými filtry tak se to zlepšilo. Doma mám jednu po “Panu řidičovi”, ta má najeto na původní motor 230 tisíc-ale je to už patnáctistovka. Osobně jsem jich měl několik a používal je jako kempingové vozidlo pro rodinu. Před dvěma lety jsem jednu trochu zrekonstruoval a jel s ní do Petrohradu a za Severní polární kruh, letos jenom Slovensko a Ukrajinu.

PŘIDAT KOMENTÁŘ: