• Původní Barča se zrodila ještě v době války a samozřejmě v přísném utajení

  • V označení je zakódovaný základní údaj o autě: 70 metráků nosnost a 6 válců motoru. Model 906 R je verze s vyšší nosností

  • Celkem bylo vyrobeno přes 28 000 kusů, velká část šla na export

Vznikla v době, kdy se šoféři zdravili a navzájem si pomáhali. Ale doba s ní zametla tak dokonale, že se na rozdíl od jiných zasloužilých pracantů stala doslova velkou neznámou. A tak článek o ní je současně jejím uvedením do virtuální síně slávy, kam ostatně patří už dlouho. Jmenuje se Škoda 706 R. Autor článku je pamatuje ze svého mládí: Bylo jich ve městě v srdci Horácka dost a další městem projížděly. Nakládaly v uhelných skladech, vozily písek na stavbu paneláků, hlínu z nesčetněkrát rozkopaných ulic a to všechno způsobem, který vzbuzoval respekt, ne-li přímo strach.

Očima spolujezdce vypadá řízení Barči jako rekreace, ale k tomu má hodně daleko
Jednoduchý přístrojový štít je podobný tomu v autobusu typu RO. Základ je opravdu společný

Když se na nároží objevila její velká výhrůžná maska, lemovaná blatníky a obřími pneumatikami, zarachotila převodovka, zařval motor, vyvalil se černý oblak, byly v nás mladších docela malé dušičky. Ale záviděli jsme… Záviděli jsme těm chlapům, jimž v koutku úst visela cigareta, seděli za monstrózním volantem, měli drsné ruce a v každé kapse mastný kus „pucvole“. Ale zároveň byli chápaví: „Pojď sem, špunte,“ řekli a vysadili někoho z nás za obrovský volant a nechali nás koukat se mezi jeho příčkami. A čichat nedefinovatelnou vůni, vůni automobilové poctivosti, nefalšované dřiny, která nepotřebuje oslavné eposy ani vyznamenání. A pak už jen zamávání a pohled nadšených klukovských očí na vzdalující se zadní tupláky a doznívající hlučné brumendo těžkého motoru…

Svezli jsme se legendárním dálkovým autobusem Š11 „Evropabus“: Na západ, soudruhu!

A teď se situace bezmála opakuje. Bezmála proto, že setkání s Barčou je dnes vzácnější než úplné zatmění Slunce, do stejné řeky se nedá dvakrát po sobě vstoupit a reálie třetího tisíciletí nikdo vymazat nedokáže. Za lehkého deštíku přijíždíme na nádvoří bývalého ČSAD, kde v uplynulých desítkách let musely stávat takové skvosty, že by se nám dnes zpotila karta ve foťáku. Jsou tady: Původně domluvená jedna Barča, ale přijely dvě. Kráska s valníkovou nástavbou se skví naprosto zrcadlovými plochami lahvové zeleně s kontrastem černých blatníků. Patří sem, je to vzpomínka dnešní firmy na původní vozový park. A pak přijela jedna ze soukromé kolekce velkého fandy a znalce naší nákladní produkce, jehož mám čest nazývat kamarádem. Přivezl časovou schránku, relikt doby, která neznala akryláty, zato si potrpěla na každodenní provoz a třeba i nějaký ten šrám. Matná šedivá se v černých blatnících odrážet nemůže, sklápěčková vana by mohla vyprávět o tisícovkách tun, které vyklopila, za kabinou ční žlutá hydraulická ruka jako odpočívající vetřelec. Motory drnčí na volnoběh a vypouštějí obláčky, nad nimiž fanoušci jihnou…

Uvnitř vznětového škodováckého šestiválce se při objemu bezmála 12 litrů skrývá stádo 160 koní
Zadní náprava a kardanová hřídel jsou opravdové ocelové ingoty. Zn. Nezničitelné

Za nepopsatelné zvukové, čichové a vizuální kulisy odjíždějí obě Barči na nádraží do Hluboké nad Vltavou, kde se budou fotit statické a později jízdní snímky. Pamětníci mávají, ukazují si na dva silniční kolosy, mladší zůstávají stát a dost vytřeštěně hledí na obry, nesoucí značku Škodovky. Nám to dá dostatek času na malou procházku do doby, kdy těmto autům patřil doslova celý svět.

Na počátku zrodu Škody 706 R (Rekonstruovaný) stála předválečná řada 706. V číselném označení je podle škodováckého zvyku zakódovaný základní údaj o autě: 70 metráků nosnost a 6 válců motoru. Další variantou byla 706 RS (sklápěč) a z řady vychází i autobus 706 RO, jeho stěhovací varianta a také model ke sběru domovního odpadu systému KuKA (Keller und Knappich Augsburg). Těm se ale dnes věnovat nebudeme. Zcela zapomenutý je fakt, že se po jistou dobu dodávaly také řady 806 R a 906 R s větší nosností. Tady se sluší poznamenat, že zelená hrdinka naší reportáže je právě 906 R, má to v dokladech, ale ani pamětníci z řad šoférů, pokud to nejsou amatérští badatelé z automobilové historie, tuto skutečnost už neznají. Pro ně je to buď jmenovaná Barča, nebo „sedmsetšestka“.

Ještě instalovat nabílené kamenné patníky a iluze minulosti je dokonalá

Původní Barča se zrodila ještě v době války a samozřejmě v přísném utajení. První generace 706 R vyjela s impozantní velmi členitou maskou chladiče, které se dnes říká Krokodýl. Zatím u nás není k dispozici renovovaný a pojízdný model, třebaže nálezová vozidla existují. První prototypy byly s výjimkou jednoho kusu zhotovené v letecké továrně Avia Letňany. Mladá Boleslav, třebaže zde sídlila většinová výroba a vedení automobilky, neměla už s produkcí nákladních vozů (mimo poslední série poválečných škodovek 256) nic společného a nad desítkami úspěšných řad se zavřela voda tak dokonale, že ani v boleslavském muzeu nemají jediný exponát, dokumentující tuto záslužnou výrobní činnost.

Tatra 813 (1978): Kolos čili Drtikol

Může za to rozhodnutí vlády a počínající plánované hospodářství. V letech 1946 až 1951 se 706 R tedy vyráběla v Letňanech, po přechodu Avie na výrobu proudových letounů se urychleně hledalo řešení, kam prostorově náročnou výrobu přestěhovat. Po obvyklých vládních „šachách“ byly vybrány závody v Mnichově Hradišti, které budou vozy kompletovat a dodávat i podvozky, a Hanychov u Liberce, kam se přesunula výroba motorů. Produkce oficiálně naběhla počátkem roku 1952, nekonečné handrkování o pravomoci či odevzdání a přebírání vedení nad jednotlivými závody ale pokračovalo. Logickým následkem složité situace se stal pokles kvality výrobků.

Běžná záležitost 50. let: výsuvná a blikající raménka směrovek, jimž se říkalo mávátka
Takto nablýskanou podlahu měly provozní 906 R naposledy před odjezdem na expediční plochu

Hranatá maska chladiče patří k faceliftu 706 R v roce 1954. Větší změny ale najdeme pod mohutnou kapotou, kde původní komůrkový šestiválcový diesel o výkonu 135 koní byl nahrazený moderněji řešeným a hospodárnějším agregátem s přímým vstřikem paliva a větším výkonem 160 koní, ovšem jen v posledních výrobních obdobích. Výměny motorů (ale i částí karoserií) probíhaly rovněž v rámci předepsaných generálních oprav. V té době byla celá řada 706 R stará teprve deset let, ale už se dalo mluvit o morálním i technickém zastarávání. V přípravě byl už mnohem modernější „trambus“ 706 RT, od nějž si továrna, ale i celá vláda hodně slibovaly. „Barča“ se dostala na skluzavku do nebytí, k němuž neodvolatelně došlo v roce 1958 po vyrobení několika desítek zbylých exemplářů, ten definitivně poslední vyjel ale až koncem roku 1961(!).

Žádná Barča řidiče nerozmazlovala. Na takových sedadlech seděli i řidiči, jezdící přes půl Evropy
Hranatá maska chladiče patří k faceliftu 706 R v roce 1954

Velké množství vyrobených kusů šlo na export, třebaže národní hospodářství volalo po nové technice. Ale devizy byly přednější, a tak dodávky škodováckých těžkotonážníků mířily do zemí jižní Ameriky, Asie, Afriky a samozřejmě i na evropské trhy, a to nejen tradiční „lidově demokratické“ (Albánie, Rumunsko, Bulharsko, Polsko), ale i na západní odbytiště. Co se týče sortimentu variant, nejobvyklejší byly samozřejmě valníky a jednostranné sklápěče. Další podniky ale na šasi 706 R montovaly například cisterny na vodu a palivo, k vidění byly i soupravy k odvozu klád a jednotlivé dopravní závody si vozy přizpůsobovaly třeba jako zimní sypače.

Retro: Udatný rozvědčík KrAZ 255

Zelený valník pochází z předposledního roku výroby (1957), současným majitelem byl zakoupen od soukromníka z Libušína v roce 1999, renovoval jej známý sběratel historické užitkové techniky pan Jiří Hlach, premiéru po celkové repasi si Barča odbyla na budějovické výstavě Mobilsalon v dubnu 2001. Původní a autenticky dochovaný sklápěč má shodný rok výroby 1957, prvním majitelem byly uhelné sklady. Po desetiletém provozu odkoupil Barču budějovický Kovošrot a ten ji po úpravách korby a instalaci hydraulické ruky slovenské výroby používal do roku 1975. Následovaly dvě rodiny stavebníků, kteří o Barču pečovali, dokud ji v roce 2002 nekoupil její současný majitel. Ten v loňském roce provedl některé mechanické opravy, takže vůz je jedinečným dobovým svědkem.

Autor textu děkuje panu Dušanu Peterkovi za významnou pomoc a poskytnutí faktických poznámek při tvorbě článku

Otázka počtu dochovaných exemplářů se dá zodpovědět jen odhadem, i když kvalifikovaným. Dochovaly se valníky, sklápěče a cisterny. Můžeme s jistotou dokumentovat dvanáct jezdících vozů, dalších osm kompletních, omezeně pojízdných či momentálně v renovaci, a přibližně osmnáct vraků, ze kterých by „mohlo něco být“. Jedna kompletně restaurovaná Barča se nachází v Německu (na území bývalé DDR), jeden cisternový speciál s maskou typu Krokodýl a dvoukabinou je v Rumunsku (ovšem v neutěšeném stavu), občas se objeví kusé zprávy z Polska, ale těžko ověřitelné. Možná existují ještě nějaké exempláře v jižní Americe, zejména v Argentině, ovšem není v silách sběratelů užitkové techniky zjistit skutečný status quo.

Tolik tedy ke stručné historii jednoho z nejvýznamnějších, ale současně i nejvíce zapomenutých reprezentantů naší těžké automobilové poválečné historie. Věřme, že za několik let se počet pojízdných či zrenovovaných exemplářů opět zvýší.

Foto: Petr Bača


Škoda 906 R (1957)
MOTOR & PŘEVODOVKA
Typ: vznětový řadový šestiválec s přímým vstřikem, uložený vpředu pod kapotou
Zdvihový objem (cm3): 11 780
Největší výkon (kW (k)/ot.min-1): 118(160)/1900
Točivý moment (Nm /ot.min-1): 700/1200
Převodovka pětistupňová manuální
ROZMĚRY & HMOTNOSTI
Délka x šířka x výška (mm): 8285 × 2500 × 1930
Rozvor náprav (mm): 5000
Hmotnost (kg): 16 000
DYNAMIKA & SPOTŘEBA
Nejvyšší rychlost (km/h): 68
Zrychlení 0–100 km/h (s): neudává se
Spotřeba (l/100 km): 31
Škoda 906 R alias Barča byla skutečným děvčetem do nepohody
Ohodnoťte tento článek!
4.4 (88.13%) 128 hlas/ů

21 KOMENTÁŘE

  1. Tedy vážení odborníci, trochu si to poopravte. A ujasněte si, jestli je to 906 nebo 706. Jeden překlep bych bral………

    • V textu to ale vysvětlujeme: Tady se sluší poznamenat, že zelená hrdinka naší reportáže je právě 906 R, má to v dokladech, ale ani pamětníci z řad šoférů, pokud to nejsou amatérští badatelé z automobilové historie, tuto skutečnost už neznají. Pro ně je to buď jmenovaná Barča, nebo „sedmsetšestka“.

      • Zdravím.
        Mám jednu 806 RS (rám má výztuhu X) na Vsetíně taky pojizdnou po renovaci.
        Auto jezdilo někdy do cca. poloviny 90.let v rámci soukromých staveb.
        Potom bylo uskladněno v Milovicich v bývalém leteckém bunkru.
        Renovaci provedl Milan Všechovský a spol. v Doksech.
        Pokud by bylo možno, tak bych velmi uvítal něco ve smyslu založení něco ve smyslu klubu majitelú, abychom o sobě aspoň věděli.
        PS. Mám to v soupravě s originál vlekem A5V.

  2. Barčou jsem při příchodu z vojny jezdil byla to dřina ale taky nesmrtelnej tank a udělat kolo na jednoho bylo nad síly to jsou už jen vzpomínky hlavně na mládí !

    • Na Barče se dělaly kola dobře, měly trilexy, na to stačila krátká montpáka, kola byly dotažené M16 matkami, na to stačil kolovrátek.

  3. ČSAO Čáslav roky učení 1961 až 1963 dodnes jsem se nezbavil pocitu že to byl nejkrásnější náklaďák,no potom samozřejmě Tatra 111,jak to píše pan Václav,vzpomínka na mládí.

  4. Děkuji autoru článku za velice pěkný a podrobný článek o Barči, do kterého vdechl i velký rozměr “lidskosti” a nostalgie!

  5. Jen na okraj, pokud člověku sklouzla noha z pedálu spojky, pěkně stojatého, kotník bolel ještě dlouho. S volantem, byť velkým to byl občas také pěkný zápas, ale při pohledu na fotografie mi zvlhly oči.
    K té upoutávce na autobus, je to ŠD 11, ne ŠM. A podle toho předního okna vcelku z první série. Ta měla také nižší zadní okno a převodovku se šesti rychlostmi anglické výroby. Trpěly na slaběji dimenzovaný diferenciál, ale jely poctivých
    130 km/hod.Jezdil jsem s ní, právě do doby, než odešel diferenciál. No, za čtyřicet let za kolečkem toho člověk nasbírá.

  6. František.
    Na Barče jsem se vyučil v ČSAO Čáslav v letech 1968-71. Znal jsem ji celou při rozebírání na GO a pak při sestavování renovované mašiny. Nádherná mašina spolehlivá a nezničitelná ! Takové se již nedělají !

  7. Já si ještě pamatuju z liberecké VŠ profesora Medunu, otce Š 706. Velice svérázný člověk.

  8. Jako učeň jsem ji vídal denně.Jezdila jako valník- takže se závozníkem.Její dlouholetý řidič,když dostal Trambuse dost naříkal. 706 měla lépe rozloženou hmotu a řidič netrpěl tolik otřesy od kol. Nevím, jestli jsem si to nevsugeroval – ale vidím ji pořád “takovou vočouzenou”. Moc jsem obdivoval konstrukci disků kol.

    • To souhlasí …trambus byl i přes modernější konstrukci kostitřas.
      Později to kompenzovala vzduchová sedačka.
      Barča je kočár a dělá to dlouhý rozvor náprav.

  9. V roce 1963 jsem měl možnost při opravě párkrát projet 706 cisternu. Ta ještě měla komůrkový motor se svíčkami. Jezdilo to slušně ale jak píše “Mašinka”, stačila však trochu špinavá podrážka a ta rána do kotníku od spojky byla opravdu nepříjemná. Jinak moc pěkné připomenutí naší historie automobilismu. Ovšem taková Tatra 111 to už byla jiná třída.

  10. Ten valnik 906 R je zřejmě nejlepší renovace v rámci ČR…vídám ho už mnoho let.
    Dělala to firma a muselo to stát docela dost peněz. Je tam výdřeva kabiny, což samo o sobě je slušná suma.
    Mám Barču sklápěč plus vlek A5V a nevím, zda je počítána do výčtu těch pojizdných renovací.
    Budu rád, pokud bychom se majitelé nějak dali dohromady a udělali nějaký klub, byť třeba virtuální, neboť se zřejmě těžko budeme sjíždět na nějakých srazech…

PŘIDAT KOMENTÁŘ: