• Avantgardní vůz působil ve své době jako z jiného světa

  • Léta navíc ukázala jeho nadčasovost

  • Technickou specialitou Citroenu DS bylo hydropneumatické pérování

  • V nabídce však paradoxně chyběl šestiválec


Na autosalonu v Paříži počátkem října 1955 Citroën šokoval svět. Představil automobil, který se tvarově i konstrukčně naprosto lišil od soudobých rivalů. Ti vedle něj najednou působili jako z pravěku. Nástupce letité řady Traction Avant s písmeny DS vyvolal doslova nadšení, první den si jej na stánku objednalo dvanáct tisíc lidí! Designér Flaminio Bertoni, vystudovaný sochař, odvedl fantastickou práci, přesto mu automobilka překvapivě několik let upírala jeho zásluhy, než o sobě dal vědět. O techniku se postaral André Lefèbvre. Vývoj projektu VGD (voiture de grande diffusion) trval osmnáct let.

La DS et DE GAULLE - 36.436 -
Generál de Gaulle coby francouzský prezident používal „polokabriolet“ DS s otevřenou střechou

Označení připomínalo francouzský výraz pro bohyni (la déesse) a ten se později vžil i jako přezdívka. DS, kterému se také říkalo „žralok“ a „žába“, si zachovalo pro značku typický přední pohon.

Hydropneumatické odpružení s „koulemi“ z pera Paula Magèse mělo premiéru už o rok dříve v šestiválcové 15-6 H série TA, ale tam pouze na zadní nápravě. Umělo udržovat světlou výšku a měnit ji v pěti polohách v rozmezí 90 až 260 mm.

GAZ 3102 Volha byl sovětský Mercedes třídy S. Vyráběl se do roku 2010

Hydraulika ovládala také samočinnou spojku a posilovače řízení, respektive kotoučové a bubnové brzdy. Levnější a méně výkonné typy ID (1956) ji ale využívaly jen pro pérování. Jedinou slabinou byl starý čtyřválec 1,91 l/50 kW, který pouze obdržel hliníkovou hlavu. Kapota byla taktéž vyrobena z tohoto lehkého materiálu.

citroen_ds_23_pallas_13
Zakrytá zadní kola jsou typickým znakem všech Citroënů DS, stejně jako bezrámová okna

Na podzim 1958 se do sériové produkce dostalo kombi Break s delší ocelovou střechou místo plastové a coby Familiale se třetí, opačně orientovanou sklopnou řadou sedadel. Poté přišel kabriolet Décapotable od Henriho Chaprona, prodalo se jich 1365 (1961–1973). Francouzský kouzelník z Levallois ovšem stvořil i další kreace, například prezidentskou limuzínu pro Charlese de Gaulla a několik variant kupé. Svébytné dvoudveřové vozy na zkrácených šasi stavěly také jiné firmy, třeba Ricou, Gété a Hector Bossaert.

Galerie: Kolik stála auta v Československu před 42 lety?

První modernizace ze září 1962 přinesla příplatková přídavná světla na „nos“. Výkon devatenáctistovky postupně sílil, v září 1965 se objevily nové motory 2,0 l/62 kW a 2,2 l/74 kW a také luxusní výbava Pallas. Podzim 1967 přinesl zásadnější facelift, o který se postaral Robert Opron. Zmizely kulaté reflektory, nahradily je dvě dvojice pod společnými průhlednými kryty, mohly se i natáčet. Součinitel odporu vzduchu se u limuzín snížil z 0,38 na 0,34. Hydraulická kapalina LHM na bázi minerálních olejů vystřídala dříve používané oleje syntetické a rostlinné.

1969 citroen_ds_21_berline_16
Původně futuristická palubní deska se s léty měnila, originální jednoramenný volant zůstával

Na samém konci 60. let přišla na řadu méně avantgardní palubní deska, typický jednoramenný volant jí však zůstal. D Spécial, D Super a DS 20 poháněly výkonnější dvoulitry, D Super 5 mělo pětistupňové převodovky a DS 21 Injection s větším, 2,2l motorem dostalo vstřikování paliva a třístupňové automaty Borg-Warner, stejně jako vrchol. Ten představovalo DS 23 Injection se čtyřválcem 2,3 l/92 kW (1972).

Citroën-DS-Concorde-2-1024x966
Dvě francouzské chlouby: DS a nadzvukový Concorde.

Citroën k propagaci odpružení využíval speciální žlutý vůz na červených balonech, který dokázal plavat na vodě. Filmový padouch Fantomas s DS dokonce „létal“ a Michelin, tehdy majitel výrobce s dvojitým šípem ve znaku, uplatnil při testování svého obutí pětinápravový speciál Poids Lourd Rapide se dvěma vzadu uloženými motory Chevrolet V8 5,7 l!

Citroën Méhari: Krátké svezení s padesátiletým četníkem z Porto Pollo

Řada DS/ID byla i skvělým soutěžním autem, vyhrála dvakrát Rallye Monte Carlo a excelovala i v tehdy začínajících náročných dálkových maratonech. Poslední „berline“ opustila dnes již zbořenou továrnu v Javelu 24. dubna 1975, produkce kombi pokračovala do podzimu a sanitky vznikaly ještě v sezoně 1976. Auta se vyráběla také v Belgii, Portugalsku, Británii, Jugoslávii, JAR a Austrálii. Takřka 1,5 milionu DS/ID svědčí o jejich velké oblibě, nemluvě o technické vyspělosti, komfortu a avantgardě včetně charakteristických bezrámových bočních oken. Paradoxně však chyběl šestiválec…


Text: František Chyský Foto: archiv

Citroën DS 19 (1955)
MOTOR & PŘEVODOVKA
Typ Zážehový řadový čtyřválec
Zdvihový objem 1911 cm3
Největší výkon 71 k (52 kW) při 4500/min
Točivý moment 137 Nm při 3000/min
Převodovka čtyřstupňová hydraulická převodovka s automatickou spojkou, pohon předních kol
ROZMĚRY & HMOTNOSTI
Délka/šířka/výška 4800 × 1790 × 1470 mm
Hmotnost 1145 kg
DYNAMIKA & SPOTŘEBA
Zrychlení 0–100 km/h 17 s
Nejvyšší rychlost 140 km/h
Spotřeba 10 l / 100 km
Citroën DS předběhl dobu. Uměl měnit světlou výšku a natáčet světla
Ohodnoťte tento článek!
4.95 (99.05%) 21 hlas/ů
Sdílejte

1 komentář

  1. Některé IT servery jsou taková mediální prasata že už nevědí do které prdele by tu zasranou reklamu čtenáři zastrčili. Prostě prasata jejich inteligence je na úrovni debila z psychiatrické léčebny. Bohužel celosvětový problém ale pro inzerenty vyhozené peníze. Na takové servery se čtenáři nevrací.

PŘIDAT KOMENTÁŘ: